Katakana

Katakana (psáno カタカナ v katakaně, かたかな v hiraganě a 片仮名 v kandži) je jedno ze dvou (druhým je hiragana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku), sestávající ze 48 symbolů (47 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky.

Historie

Vznikla v 8. století za přispění Kibi no Makibiho (693-755) zjednodušením jednotlivých částí (kata znamená japonsky „část“) znaků kandži (na rozdíl od hiragany, která vznikla zjednodušením celých znaků kandži), u kterých již předtím došlo k desémantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky katakany jsou hranatější a jednodušší než znaky hiragany a cizinci, kteří se učí japonsky, se ji většinou učí jako první^[zdroj?]. Katakanu původně používali japonští buddhisté jako nápovědu pro výslovnost v buddhistických spisech (podobně, jako se dnes používá hiragana v knížkách pro děti) a také jako způsob rychlého psaní.

Dnešní použití

Slova převzatá (z čínštiny, portugalštiny, nizozemštiny, dnes převážně z angličtiny)
Onomatopoia (v japonštině je mnohem více zvukomalebných slov než např. v češtině)
Telegramy, zdůraznění (katakana se používá tam, kde se v české typografii použije tučné písmo, podtržení nebo kurzíva)
Cizí místní názvy
Vědecké názvosloví (zvířata a rostliny)
Různé televizní pořady
Videohry

Základní sada znaků

ア a	イ i	ウ u	エ e	オ o	ャ ja	ュ ju	ョ jo
samohlásky					jóon

カ ka	キ ki	ク ku	ケ ke	コ ko	キャ kja	キュ kju	キョ kjo
サ sa	シ ši	ス su	セ se	ソ so	シャ ša	シュ šu	ショ šo
タ ta	チ či	ツ cu	テ te	ト to	チャ ča	チュ ču	チョ čo
ナ na	ニ ni	ヌ nu	ネ ne	ノ no	ニャ nja	ニュ nju	ニョ njo
ハ ha	ヒ hi	フ fu	ヘ he	ホ ho	ヒャ hja	ヒュ hju	ヒョ hjo
マ ma	ミ mi	ム mu	メ me	モ mo	ミャ mja	ミュ mju	ミョ mjo
ヤ ja		ユ ju		ヨ jo
ラ ra	リ ri	ル ru	レ re	ロ ro	リャ rja	リュ rju	リョ rjo
ワ wa	(ヰ) wi		(ヱ) we	ヲ wo
				ン n
ガ ga	ギ gi	グ gu	ゲ ge	ゴ go	ギャ gja	ギュ gju	ギョ gjo
ザ za	ジ dži	ズ zu	ゼ ze	ゾ zo	ジャ dža	ジュ džu	ジョ džo
ダ da	ヂ (dži)	ヅ (zu)	デ de	ド do	ヂャ (dža)	ヂュ (džu)	ヂョ (džo)
バ ba	ビ bi	ブ bu	ベ be	ボ bo	ビャ bja	ビュ bju	ビョ bjo
パ pa	ピ pi	プ pu	ペ pe	ポ po	ピャ pja	ピュ pju	ピョ pjo

Poznámka: Tabulka pro úplnost obsahuje i znaky wi a we, které byly roku 1946 označeny za zastaralé.

Způsob psaní

Tabulka ukazuje, jak se znaky katakany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr.

Odkazy

Literatura

Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. Praha: Albatros, 1984.

Související články

Další související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu katakana na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo katakana ve Wikislovníku
www.kanachart.com
Jednoduché zkoušení z katakany (s volitelnými skupinami)^{[nedostupný zdroj]}