Karolina Hrubá-Gelenj
Karolina Hrubá-Gelenj, zřídka Karolina Hrubá z Jelení, zvaná Karla (22. února 1931 Červené Pečky[1] – 4. července 2024 Kolín[2]) byla česká šlechtična z rodu Hrubých z Jelení. V době vlády komunistické strany byla pro svůj šlechtický původ perzekvována.
| Karolina Hrubá-Gelenj | |
|---|---|
| Narození | 22. února 1931 Červené Pečky  Československo |
| Úmrtí | 4. července 2024 (ve věku 93 let) Kolín Česko |
| Místo pohřbení | Hrobka Hrubých z Gelenj v Červených Pečkách |
| Titul |  baronka (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává) |
| Rodiče | Josef Hrubý z Jelení (1866–1943) a Karola Bukuwková z Bukuwky (1889–1952) |
| Příbuzní | bratr: Jaromír Hrubý-Gelenj (1922–2012) sestra: Marie Hrubá-Gelenj, provd. Thurn-Valsássina (1924–1996) sestra: Anna Hrubá-Gelenj (1926–2023) bratr: Bedřich Hrubý-Gelenj (* 1927) sestra: Alžběta Hrubá-Gelenj, provd. Sternbergová (1929–2021) děd: Theodor Karel Hrubý z Gelenj (1826–1914) babička: Karolína z Ledebur-Wichelnu (1839–1930) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatKarolina Boromejská Maria Josefa Johanna Nepomucena Michaela Hrubá-Gelenj se narodila na zámku Červené Pečky jako nejmladší dcera Josefa barona Hrubého z Gelenj (1866–1943), který v září 1939 podepsal prohlášení české šlechty, a jeho manželky Karoly (Sarolty) Bukuwkové z Bukuwky (1889–1952).[pozn. 1] Za války v roce 1942 byla na majetek rodu uvalena vnucená správa. Měla pět sourozenců, kteří neodešli z Československa ani po Únoru 1948, i když o tom uvažovali.[pozn. 2]
Vyrůstala na zámku v Červených Pečkách. Výchova byla přísná.[5] Otec dětem onikal.[6] Do páté třídy měla domácího učitele, poté chodila na základní školu v Červených Pečkách.[7] Každý ze sourozenců měl své políčko, které musel obdělávat. Za vypěstovanou zeleninu v kuchyni dostávali padesátník.[5] Děti musely pomáhat, od otce dostávaly výplatu 5 Kčs.[6] Prázdniny rodina trávila na loveckém zámečku v Kamenné Lhotě, který byl později zbořen, nebo na zámku Morány u Uhlířských Janovic,[5] kde Karolina bydlela i po Sametové revoluci. Otec zemřel v roce 1943, když jí bylo jedenáct let.
V roce 1945 převzal bratr Jaromír s matkou správu statků Červené Pečky a Morány, ke kterým patřily pole, lesy i průmyslové podniky včetně pivovaru (založen v roce 1670) a cihelny.[8] Tehdy neměli skoro žádné zaměstnance, takže všechno museli dělat sami.[9] Po Únoru 1948 byl rodině znárodněn majetek a jim zůstaly pouze líhně, živila je tedy vejce.[10] Navíc bylo několik rodinných příslušníků zatčeno. Sestra Marie Josefa (1924–1996), která studovala vysokou školu zemědělskou, byla držena ve vyšetřovací vazbě na Pankráci sedm a půl měsíců. Její ctitel totiž utekl do Austrálie a poslal jí milostný dopis.[7] Matku Karolu vyslýchali dva týdny.[11] Na začátku roku 1950 byl zatčen i Jaromír a vězněn tři měsíce ve vězení v Kolíně a pak dva roky v táboře nucených prací.[12] Karolina byla zatčena pouze na jeden, protože byla příliš mladá.[9] Na zámku směli zůstat do roku 1952, pak zámek převzalo vojsko.[10] Byl jim nabídnut dům v Dolanech, ale byl moc malý.[7] Nakonec se přestěhovali do jedné místnosti do domu krmiče prasat na jejich bývalém dvoře v obci Hranice, kde však nebyla zavedena pitná voda, svítilo se petrolejovými lampami a chybělo WC.[7][13] Po dvou letech získali malý byt na Malé Straně v Praze.[13]
Karolina v 50. letech 20. století pět let učila na obecné škole v Praze.[pozn. 3] Ze školy byla vyhozena, když nepřistoupila na nabídku StB, aby spolupracovala.[14] Pak se živila jako uklízečka. Nakonec pracovala 32 let pro Městská divadla pražská, nejprve jako skladnice kostýmů, poté v účtárně.[14]
Zůstala svobodná a bezdětná.
V rámci restitucí získal bratr Jaromír po roce 1989 část parku v Pečkách, lesy a zemědělskou půdu nedaleko Uhlířských Janovic a lovecký zámeček Morány.[15] Tam pak Karolina bydlela se sestrou Annou a bratrem Jaromírem.[15] Zámek Červené Pečky nepřevzali, protože byl zdevastovaný.[15][pozn. 4]
Zemřela v kolínské nemocnici. Zádušní mše svatá a poslední rozloučení se zemřelou se konalo 23. července 2024 v kostele sv. Petra a Pavla v Čestíně a následující den byly ostatky uloženy za účasti členů rodiny do hrobu před rodinnou hrobkou v Červených Pečkách.[2]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Rodiče Josef Hrubý-Gelenj (22. 4. 1866 Červené Pečky – 14. 1. 1943 Červené Pečky) a Karola (Sarolta) Bukuwková z Bukuwky (3. 6. 1889 Horth – 2. 10. 1952 Praha) uzavřeli sňatek 27. dubna 1921 ve Valašském Meziříčí.[1] Jemu byl v době svatby už hodně přes padesát let, ona byla o 23 let mladší.[3]
- ↑ Teprve v roce 1968 emigrovala do Rakouska Jaromírova sestra Alžběta (1929–2021) s manželem Zdeňkem Sternbergem (1923–2021) a na začátku 80. let 20. století Marie Josefa (1924–1996), která se provdala za Maxmiliána Thurn und Valsassina (1910–1991).[4][3]
- ↑ Bratři pracovali ve stavebnictví, jedna sestra dělala kancelářskou práci a později sestavovala elektrické holicí strojky a nakonec prodávala sklo.[14]
- ↑ Zámek Červené Pečky rodina vlastnila od roku 1794.[15]
Reference
editovat- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 170. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2024.
- ↑ a b Parte Karoliny Hrubé-Gelenj [online]. Farnost Uhlířské Janovice, 2024-07-09 [cit. 2024-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-07-17.
- ↑ a b DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 158. Dále jen Příběhy českých šlechticů.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 367. Dále jen Příběhy české šlechty.
- ↑ a b c Příběhy českých šlechticů, s. 159
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 162
- ↑ a b c d Karla Hrubá z Gelenj. Bohu a vlasti [online]. Příběhy našich sousedů [cit. 2024-07-16]. Dostupné online.
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 352
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 164
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 166
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 378–379
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 355
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 167
- ↑ a b c Příběhy českých šlechticů, s. 168
- ↑ a b c d Příběhy českých šlechticů, s. 169
Literatura
editovat- DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Na křivdy jsme zapomněli. Baronka Karolína Hrubá z Jelení, baron Jaromír Hrubý z Jelení.