Karla Rašínová
Karla Rašínová (rozená Karolína Jánská, 5. listopadu 1877 Smíchov[4] – 28. ledna 1959 Rio de Janeiro) byla česká členka tzv. Prvního československého odboje, manželka politika a pozdějšího ministra financí prvorepublikového Československa Aloise Rašína.
Karla Rašínová | |
---|---|
Karla Rašínová (okolo roku 1925) | |
Rodné jméno | Karolína Janská |
Narození | 5. listopadu 1877 Smíchov |
Úmrtí | 28. ledna 1959 (ve věku 81 let) Rio de Janeiro |
Povolání | odbojářka |
Choť | Alois Rašín[1] |
Děti | Ladislav Rašín[2] Miroslav Rašín[3] |
Příbuzní | Jan Janský[2] (bratr) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatMládí
editovatNarodila se na Smíchově u Prahy v rodině mydláře Jana Janského (1844–) a jeho manželky Marie, rozené Zelenkové. Byla prostřední z tří sourozenců, starším z jejích dvou bratrů byl pozdější lékař a objevitel krevních skupin Jan Janský. Již v mládí aktivně sledovala politický život, zejména pak proces s tzv. Omladinou v letech 1893 a 1894. Roku 1899 provdala se za Aloise Rašína, advokátního koncipienta a jednoho z vězněných v procesu s Omladinou.[5][6] Rašín v roce 1907 vstoupil do vedení mladočeské strany, ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu). Manželé jezdili na letní byt do jihočeského Písku.[7]
Maffie
editovatPo vypuknutí první světové války roku 1914 se společně s manželem zapojila do aktivit protirakouské odbojové skupiny Maffie sestávající z domácích členů a také exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika zasazující se o vznik samostatného Československa. Spolupracovala např. s Přemyslem Šámalem, Václavem Klofáčem či dalšími členkami organizace, jako byli Božena Fričová, Božena Šámalová, Zdeňka Rýdlová-Kvapilová či Hana Fillová,[8] zejména ve věci shromažďování informací a předávání kurýrních zpráv.[9] Byť ženy vzbuzovaly obecně menší podezření z nepřátelské špionáže, Rašínová nicméně pracovala spolu s ostatními zapojenými pod neustálou hrozbou obvinění z vlastizrady. Poté, co byl její manžel, spolu s Karlem Kramářem, Vincencem Červinkou a Josefem Zamazalem, roku 1915 zatčen a společně byli pak odsouzeni k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Trest jim byl následně zmírněn na doživotí, které si Rašín odpykával ve velmi tvrdých podmínkách ve věznici v rakouském Möllersdorfu, kde sdílel celu společně s Karlem Kramářem. Karla po manželově zatčení zintenzivnila svou činnost v Maffii a manžela ve vězení pravidelně navštěvovala, přičemž opět zajišťovala kontakt mezi ním a domácím vedením odboje. Rašín byl pak spolu s ostatními roku 1917 amnestován a propuštěn.
Po roce 1918
editovatPo vzniku Československa roku 1918 se její manžel stal jednou z nejexponovanějších politických figur veřejného života a posléze se stal ministra financí . Karla byla za své zásluhy v odboji oceněna Československou revoluční medailí. Poté, co byl na Aloise Rašína 5. ledna 1923 před domem v Žitné ulici, kde měli Rašínovi byt, spáchán atentát[10] a on svým střelným zraněním 18. února podlehl, se pak stáhla do ústraní bez účasti na veřejném životě.
Během německé okupace Čech, Moravy a Slezska a druhé světové války byl její syn Ladislav německými úřady již v listopadu 1939 uvězněn[11] a 20. března 1945 pak ve Frankfurtu nad Mohanem, krátce před příchodem americké armády, ve zdejší vězeňské nemocnici zemřel.
Po převratu v únoru 1948 a nastolení komunistického režimu v Československu odešla ze země do Brazílie, za rodinami své dcery Ludmily a syna Miroslava.[12] Ten od roku 1947 působil jako první čs. vyslanec v Uruguayi a po převzetí moci komunisty se přestěhoval do brazilského Rio de Janeira.[7]
Úmrtí
editovatKarla Rašínová zemřela 28. ledna 1959 v Rio de Janeiru ve věku 81 let.[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Matrika SM N20, sn. 305 [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Matrika SM O16, sn. 54 [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 224, obraz 715 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2020-05-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c Rašínová Karla. Čtení z Písku [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Po 20 letech vzpomínáme padlých za svobodu, vládu lidu a mír. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Duch české ženy za války. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ ROUCEK, J. S.; PEROUTKA, Ferdinand. Budování Státu. Books Abroad. 1937, roč. 11, čís. 1, s. 109. Dostupné online [cit. 2022-06-14]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40078104.
- ↑ Rašínovu urnu měla rodina v ložnici. Významného politika si potomci stále připomínají. iROZHLAS [online]. 2019-01-03 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Miroslav Rašín - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
Literatura
editovat- PAULOVÁ, Milada. Dějiny Maffie. V Praze: Nákladem Československé grafické Unie, 1939. sv. 2, část 1, s. 76. Dostupné online
- SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakl. Josef Zeibrdlich, 1927, s. 1099. Dostupné online
- SOUKUP, František. 28. říjen 1918: předpoklady a vývoj našeho odboje domácího v československé revoluci za státní samostatnost národa. V Praze: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (A. Svěcený), 1928. sv. 1, s. 301. Dostupné online