Karl Georg Huyn
Karel Jiří Otto Maria hrabě Huyn (německy Karl/Carl Georg Otto Maria Graf Huyn) (18. listopadu 1857 Vídeň – 21. února 1938 Bolzano) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1879, uplatnil se jako štábní důstojník i jako diplomat. Za první světové války převzal velení armádního sboru na východní frontě, kvůli neúspěchům byl ale odvolán ještě v roce 1914. Po nástupu císaře Karla I. byl znovu povolán do aktivní služby, dosáhl hodnosti generálplukovníka (1917) a v letech 1917–1918 byl posledním rakousko-uherským místodržitelem v Haliči. Po roce 1918 žil v soukromí. Jeho mladším bratrem byl pražský arcibiskup Pavel Huyn.
Karl Georg hrabě Huyn | |
---|---|
Místodržitel v Haliči | |
Ve funkci: 1917 – 1918 | |
Předchůdce | Erich von Diller |
Nástupce | úřad zanikl |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generálplukovník (1917), generál jezdectva (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1905) |
Narození | 18. listopadu 1857 Vídeň |
Úmrtí | 21. února 1938 (ve věku 80 let) Bolzano |
Titul | hrabě |
Rodiče | Johann Karl Huyn |
Děti | Hans Huyn |
Příbuzní | Rudolf Huyn a Pavel Huyn (sourozenci) Hans Huyn (vnuk) |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
Profese | guvernér a voják |
Commons | Karl von Huyn |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel ze šlechtického rodu Huynů,[1] narodil se jako třetí syn generála hraběte Jana Karla Huyna (1812–1889) a jeho manželky Natalie, rozené hraběnky Sarntheinové (1826–1904).[2][3] První vojenské vzdělání získal na kadetní škole v Sankt Pölten, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1879 nastoupil jako poručík k dragounskému pluku č. 2. později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1881–1883), mezitím získal titul c. k. komořího (1883).[4] Jako štábní důstojník poté sloužil v Mariboru a ve Lvově. V roce 1887 byl povýšen na kapitána a sloužil v Přemyšlu. V roce 1892 působil krátce jako vojenský attaché v Bukurešti[5][6] a v hodnosti majora byl pak jmenován šéfem štábu v Krakově. V roce 1899 byl povýšen na plukovníka a byl velitelem 2. hulánského pluku v Tarnówě, kde pak sloužil do roku 1905.[7] V roce 1905 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády ve Vídni.[8] Za plnění služebních povinností byl mnohokrát oceněn svými nadřízenými, vrchní velitel armády arcivévoda Bedřich vyzdvihl jeho účast na manévrech v roce 1910. V roce 1910 byl Huyn povýšen na polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize v Krakově.[9]
První světová válka
editovatPřed první světovou válkou zastával funkci generálního inspektora jezdectva[10] a k datu 1. května 1914 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Na začátku první světové války byl jmenován velitelem nově zformovaného 18. armádního sboru a s ním byl začleněn do 4. armády generála Auffenberga na východní frontě.[11] Jako sborový velitel obdržel také titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Po prvních neúspěších u Komarówa byl již v září 1914 zbaven velení a odvolán do Vídně.
V roce 1917 byl znovu povolán do aktivní služby, byl povýšen do hodnosti generálplukovníka[13] a stal se místodržitelem v Haliči, protože s místními poměry byl dobře seznámen díky dlouholeté předchozí službě u posádek v Krakově.[14] Z titulu této funkce byl zároveň ředitelem zemského finančního ředitelství a zemské školní rady ve Lvově.[15] V úřadu haličského místodržitele setrval do konce první světové války, po uzavření Brestlitevského míru ale propukly národnostní spory mezi Poláky a Ukrajinci a v oblasti Haliče měly rakousko-uherské úřady stále menší vliv. Haličský zemský sněm 30. října 1918 odhlasoval připojení Haliče k Polsku, navzdory tomu Huyn předal správu regionu do rukou ukrajinských úřadů, což vedlo k dalším konfliktům. K datu 1. prosince 1918 byl penzionován a od té doby žil v soukromí.[16]
Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání. Byl rytířem Leopoldova řádu a nositelem Řádu železné koruny II. třídy, dále držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Několik ocenění získal také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu koruny I. třídy, velkokříže Řádu rumunské koruny, komandérem italského Řádu sv. Mořice a Lazara, rytířem Řádu nizozemského lva, velkodůstojníkem bulharského Řádu sv. Alexandra a nositelem perského Řádu lva a slunce.[17] Od roku 1912 byl také čestným majitelem hulánského pluku č. 12 ve Varaždíně.[18][19]
Rodina
editovatJeho manželkou byla od roku 1892 hraběnka Ignatia Lützowová (1871–1956), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[20] Z manželství se narodili dva synové, starší Jan František (1894–1941) sloužil u rakousko-uherského námořnictva, mladší Karel Jiří (1898–1928) byl poručíkem v c. k. armádě.[21]
V armádě sloužili také Karlovi bratři Ludvík Josef (1852–1931) a Otto Alois (1859–1928), oba dosáhli hodnosti generálmajora. Další bratr Rudolf (1855–1918) byl státním úředníkem a poslancem říšské rady. Nejznámější ze sourozenců byl nejmladší bratr Pavel (1868–1946), který byl biskupem v Brně (1904–1916) a poté arcibiskupem v Praze (1916–1919), po vzniku Československa pobýval ve Švýcarsku a v Římě.
Karlovým bratrencem byl tyrolský místodržitel a rakouský ministr vnitra hrabě Friedrich von Toggenburg (1866–1958).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti; díl I.; Praha, 2008; s. 397 (heslo Huyn) ISBN 978-80-257-0027-3
- ↑ Rodokmen Huynů dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1875; s. 387 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 188 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königlie Heer für 1893; Vídeň, 1892; s. 179 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender 1893; Gotha, 1893; s. 1006 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1900; Vídeň, 1899; s. 173 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 309 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 133 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 73 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Haliči na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 996, 998 dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Georga Huyna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 77 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Huyna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 308 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 744 dostupné online
- ↑ Hulánský pluk č. 12 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 449–451 dostupné online
- ↑ Rodina Karla Huyna na webu geni.com dostupné online
Literatura
editovat- POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2005; 485 s. (heslo Huyn s. 167–172) ISBN 80-85955-29-6
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Georg Huyn na Wikimedia Commons
- Karl Huyn na webu valka.cz
- Karl Huyn na webu austro-hungarian army
- Karl Huyn in: Österreichisches Biographisches Lexikon