Karel Vacek (skladatel)
Karel Vacek (21. března 1902 Liberec[1] – 18. srpna 1982 Praha) byl český hudební skladatel českých lidovek. Je autorem písní jako je tango Cikánko ty krásná a Nikdy se nevrátí pohádka mládí.
| Karel Vacek | |
|---|---|
 Busta Karla Vacka od sochaře Bedřicha Kloužka | |
| Základní informace | |
| Narození | 21. března 1902 Liberec |
| Úmrtí | 18. srpna 1982 (ve věku 80 let) Praha |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Žánry | taneční hudba a concert band |
| Povolání | hudební skladatel, dirigent, hudebník a zpěvák |
| Nástroje | lesní roh, klarinet, trubka, kontrabas a housle |
| Ocenění | národní umělec (1981) zasloužilý umělec |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stručný životopis
editovat
Narodil se v liberecké Perlové ulici čp. 232 v rodině truhláře a muzikanta (v den jeho narozenin se v jeho rodišti scházejí jeho obdivovatelé s gramofonem na kliku, aby si připomněli jeho nejznámější písně). Někdy v letech 1909–1910 se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde se naučil mimo jiné hrát na housle, klarinet, trubku, lesní roh a kontrabas a již od svých patnácti let hrál v pražských lidových kapelách. Díky své nástrojové mnohostrannosti byl vyhledávaným muzikantem také ve Vysokém Veselí, kde pracoval od roku 1917 jako dělník. Po válce byl přijat na pražskou konzervatoř, ale z existenčních důvodů si studium nemohl dovolit.[2] Své znalosti rozšířil v letech 1919–1924 během své vojenské služby u vojenské hudby v různých posádkách.
Roku 1925 se zúčastnil s českým cirkusovým orchestrem zájezdu do Francie. Ve Francii na čas zůstal a vystupoval v rámci československé exposice na Světové výstavě dekorativního umění. Po návratu do Prahy hrál jako trombonista v orchestru kina Lucerna. Potom vystřídal několik souborů, které hrály tehdy novou jazzovou hudbu (např. orchestr Harryho Hardena).[2]
V roce 1928 se v Břevnově oženil s modistkou Julií Riegerovou.[3]
V sezóně 1929 se dostal do kvintetu Melody Boys R. A. Dvorského, který účinkoval v kavárně Rokoko. Tady začal Karel Vacek skládat své písničky. V roce 1931 napsal tango Cikánka, které mu přineslo úspěch i v zahraničí. Následovaly další populární skladby jako Nikdy se nevrátí pohádka mládí (1932), Marná láska (1933) nebo trampské Pojď, kamaráde (1932) či Táboráku plápolej (1932). Trvalé místo v české populární hudbě pak Vackovi zajistily především jeho lidové polky, valčíky a pochody (Hej, panímámo, Šumařinka aj.). [2]
Po třech letech ho Jaroslav Ježek přijal jako sólistu na trumpetu do orchestru Osvobozeného divadla, roku 1938 se však vrátil ke Dvorskému. Za druhé světové války vedl vlastní orchestr, se kterým objížděl česká města a v kavárně Pasáž hrál i koncertní repertoár. Vlastního hraní zanechal v roce 1956, od té doby se věnoval už jen skládání a občasnému dirigování. Byl stále aktivní - radil a pomáhal různým amatérským souborům, cestoval za nimi často mnoho kilometrů. [2]
Roku 1981 mu byl udělen titul národní umělec.[4] Během svého života složil téměř devadesát polek, valčíků a jiných skladeb. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.[5]
Citát
editovat| „ | S Karlem Vackem jsme byli velcí kamarádi. On byl sice pravověrný sparťan, já zase slávista, ale to nám vůbec nevadilo. Nás totiž spojovala hezká muzika, písničky, Karel skládal i krásné skladby do filmu. Několikrát se objevil i na filmovém plátně. Třeba ve slavném filmu "Kristián" z roku 1939 ho vidíme hrát v orchestru R. A. Dvorského...Málokdo ví, že Vacek hrával zadarmo, peníze dostávali jen jeho muzikanti. Těm dokonce ze svého kupoval hudební nástroje. Inu, byl velmi uznalý. Ačkoliv sám se stal výborným zpěvákem, dokázal uznávat i jiné. | “ |
| — Standa Procházka[7] | ||
Dílo, výběr
editovat- Venkovská
- Láska nehněvaná
- Bezejmenná
- Lesácká
- Koryčanská
Skladby
editovatPráce s kapelami
editovat- Predehara, (1956)
- Cikánka, tango
- Pictures of a Countryside, ouverture
- Pohádka mládí (nizozemsky - Sprokjesachtige Jeugd), tango
- Rhapsodie
- Suvenýr
- Táboráku plápolej, waltz
- V podlesí
- Zítra snad, tango
Pochody
editovatPolky
editovat- Ale ne ale ne
- Frajerka
- Fůra slámy
- Hů a hů
- Hej paní mámo
- Kalná voda
- Karlův most
- Můj tatíček
- Proč nezůstane slunce stát
- Štěstí na rozcestí
- Šumařinka
- U našich kasáren
- V podlesí
- Venkovská
- Za rok za dvě léta
Valčíky
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ BACH SYSTEMS, s.r.o. Archivní pomůcky SOA Litoměřice. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d CODR, Milan; DORŮŽKA, Lubomír. Přemožitelé času sv. 7. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Karel Vacek, s. 108–112.
- ↑ BACH SYSTEMS, s.r.o. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné online.
- ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1981/4/30/2.png. S. 2. archiv.ucl.cas.cz [online]. 1981-04-30 [cit. 2019-11-30]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ hrob hudebního skladatele Karla Vacka na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-23.
- ↑ NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27.
- ↑ Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 138, ISBN 978-80-904717-0-2
Literatura
editovat- Lubomír Dorůžka: Karel Vacek, Supraphon, 1979
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 827
- Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 138, ISBN 978-80-904717-0-2
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Vacek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Vacek (skladatel)
- Životopis Archivováno 5. 4. 2016 na Wayback Machine. (německy)
- 100 let Karel Vacek
