Karel Smělík (13. března 1891 Pravčice[1]7. května 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl český odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Karel Smělík
Narození13. března 1891
Pravčice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. května 1942 (ve věku 51 let)
Koncentrační tábor Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěŽeletavická 13, Přerov
Národnostčeská
Povoláníprůvodčí, vlakmistr
ZaměstnavatelČSD
Politická stranaČeskoslovenská sociálně demokratická strana dělnická
ChoťLeopoldina Ondrušková
RodičeFrantišek Smělík, Anna Olšinová
Příbuznísourozenci Františka, Josef, Jiří, Josefa, Antonín a František
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Smělík se narodil 13. března 1891 v Pravčicích v okrese Kroměříž v rodině Františka a Anny Smělíkových.[1] Pracoval na železnici jako průvodčí vlaků, později jako vlakmistr. Byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické. Po německé okupaci v březnu 1939 vstoupil do protinacistického odboje v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme a to ve skupině bývalého starosty Přerova Františka Lančíka. Díky své práci mohl převážet ilegální letáky z Prahy k další distribuci na Moravě, pomáhal Františkovi Lančíkovi opustit protektorát, když mu hrozilo zatčení. Společně s Růženou Stokláskovou pak skupinu vedli. Díky zradě byl Karel Smělík 16. prosince 1941 zatčen gestapem a 20. ledna 1942 stanným soudem v Brně odsouzen k trestu smrti. Následně byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl rozsudek 7. května 1942 vykonán.

  • V červenci 1915 se Karel Smělík v Kroměříži oženil s Leopoldinou Ondruškovou.
  • Bratr Antonín Smělík (1895–1915) padl během první světové války v Haliči jako dragoun c. a k. armády.[2]
  • Bratr Josef Smělík starší (1884–1947) byl komunistickým protinacistickým odbojářem zatčeným v roce 1943. Z koncentračního tábora se po skončení druhé světové války vrátil, ale díky následkům věznění v únoru 1947 zemřel.[3]
  • Manželka bratra Josefa Božena Smělíková († 1952) byla za odbojovou činnost vězněna, přežila pochod smrti.[4]
  • Syn bratra Josefa Antonín Smělík († 1938) padl jako interbrigadista u řeky Ebro.[5]
  • Syn bratra Josefa Josef Smělík mladší (1915–1944) byl za odbojovou činnost popraven ve Vratislavi v květnu 1944.[6]
  • Snacha bratra Josefa Ludmila Smělíková (1921–1944) byla za odbojovou činnost popravena v pankrácké sekyrárně v srpnu 1944.[7]
  • Syn bratra Josefa Břetislav Smělík (* 1927) byl v šestnácti letech zatčen a tvrdě vyslýchán gestapem, válku přežil.[8]
  • Dcera bratra Josefa Olga Vaňková byla zatčena gestapem, válku ale přežila. Její manžel zahynul.[9]

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat