Wikipedie

Karel Rokytanský

český anatom, dermatolog a patolog

Karel Rokitanský, též Karel Rokytanský[p 1] německy: Karl (nebo Carl) Freiherr von Rokitansky (svobodný pán), (19. února 1804 Hradec Králové[1] – 23. července 1878 Vídeň, Rakousko[2][3]) byl rakouský lékař, patolog, filosof a liberální politik českého původu. Zasloužil se o vznik patologické anatomie jako specializovaného lékařského oboru.

prof. MUDr. Karel svobodný pán Rokytanský
Karel Rokytanský na litografii Josefa Kriehubera (1839)
Karel Rokytanský na litografii Josefa Kriehubera (1839)
Narození19. února 1804
Hradec Králové, Svatá říše římská
Úmrtí23. července 1878 (ve věku 74 let)
Rakousko-Uhersko Vídeň, Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíangina pectoris
Místo pohřbeníHernalser Friedhof
Alma materVídeňská univerzita
Povolánílékař, filozof, politik, profesor, patolog a anatom
ZaměstnavatelVídeňská univerzita
OceněníČestný doktorát Univerzity Karlovy (1848)
čestný doktor Univerzity Jena (1861)
čestný občan Vídně (1874)
Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově (1874)
DětiHans von Rokitansky
Viktor Rokitansky
Karl Frh. von Rokitansky
Prokop Rokytanský
Funkcečlen Panské sněmovny (od 1867)
děkan
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Fotografie z roku 1870

Narodil se v rodině královéhradeckého úředníka, kancelisty krajského úřadu (Kreiskanzelist) Prokopa Rokytanského a jeho manželky Terezie rozené Lodgmannové,[p 2] jejíž otec měl rytířský titul.[1] Byl nejstarším ze čtyř dětí (Prokop, Marie, Theresie). Do školy začal chodit v Litoměřicích, kam se rodina přestěhovala. Když mu bylo osm let, jeho otec zemřel. Gymnaziální studia absolvoval v Hradci Králové. V Praze studoval tři roky filozofii, poté tři roky medicínu. Mezi jeho přednášející patřili například Bernard Bolzano, který ovlivnil jeho filozofické názory, nebo Jan Evangelista Purkyně, který vzbudil jeho zájem o anatomii. Na vyzvání svého strýce Aloise Lodgmana a poté, co Purkyně přestal přednášet, odešel do Vídně, kde v roce 1828 úspěšně dokončil lékařská studia.[4][5]

V roce 1827 začal pracovat jako asistent profesora J. Wagnera v nedávno zřízeném patologickoanatomickém ústavu Všeobecné nemocnice města Vídně a začal se věnovat také vědecké práci v oboru patologické anatomie. Po Wagnerově smrti převzal vedení ústavu. V roce 1844 byl jmenován profesorem a vedoucím Katedry patologické anatomie na Vídeňské univerzitě.[6] V letech 1852–1853 byl jako první lékař zvolen rektorem Vídeňské univerzity, byl též prvním děkanem-lékařem a tuto funkci zastával čtyřikrát. Od roku 1850 byl doživotním prezidentem Vídeňské lékařské společnosti a od roku 1869 do konce svého života byl prezidentem Akademie věd. [7] Rokytanský byl filozofem medicíny a proslul brilantními filosofickými úvahami při slavnostních rektorských a děkanských přednáškách na univerzitě. Vycházel z myšlenek Immanuela Kanta a Bernarda Bolzana.[8]

Byl členem panské sněmovny, v níž patřil mezi radikální křídlo. V roce 1868 navrhoval odloučení školy a církve. Jako člen komise při ministerstvu vyučování navrhl nový studijní řád pro lékaře, který byl po desetiletém úsilí přijat v roce 1872.[7]

Po celý život udržoval kontakt s českým prostředím. Stýkal se s českými krajany a lékaři, například Josefem Škodou nebo Eduardem Albertem. Stal se čestným doktorem lékařství Karlovy univerzity (1848). Podporoval finančně významné celonárodní akce, jako byla výstavba Národního divadla nebo chrámu sv. Víta.[6]

Byl členem mnoha zahraničních vědeckých společností v Paříži, Bostonu, Petrohradu, Štrasburku a Londýně. Univerzity v Jeně, Krakově a Praze mu udělily čestný doktorát filozofie. Obdržel vysoká vyznamenání od panovníků nejen v Rakousku, ale také v Řecku, Rusku, Mexiku a Italském království. Roku 1874 byl v Rakousku povýšen do stavu svobodných pánů.[8]

Zemřel 23. července 1878 ve Vídni (ve vídeňském obvodu Hernals) na zástavu srdce. Je pochován na místním hřbitově.[2]

Rodinný život

editovat

Roku 1835 se oženil s Marií Weissovou.[4] Zpočátku žili velmi skromně, později se přestěhovali do vlastního domu na předměstí Vídně.[6] Synové Karel (1839–1898) a Prokop (1842–1928) byli rovněž lékaři. Karel Rokytanský mladší působil od roku 1895 jako řádný profesor na klinice porodnictví ve Štýrském Hradci, Prokop Rokytanský vedl od roku 1877 jako řádný profesor kliniku interního lékařství v Innsbrucku. Pravnuk Ottokar Rokitansky byl profesorem chirurgie a jeho syn Alexander M. Rokitansky (narozen 23. července 1956) je (v lednu 2024) přednostou kliniky dětské chirurgie v Donauspital ve Vídni.[9]

Dílo

editovat
 
Titulní strana Příručky všeobecné patologické anatomie.

Karel Rokytanský je řazen mezi zakladatele nové vídeňské lékařské školy, která kladla důraz na specializaci lékařského výzkumu. Volbě léčebných prostředků předcházelo pečlivé vyšetření pacientů založené na poznání, že každá nemoc má svůj patologickoanatomický základ. Jako první začal užívat termín „medicína založená na důkazech“ (evidence based medicine).[8]

Třísvazkové dílo patologické anatomie Karla Rokytanského (Handbuch der pathologischen Anatomie, 1842–1846) se stalo základní učebnicí v medicíně té doby. Přesným a podrobným popisem chorobných změn na orgánech usnadnil lékařům rozhodování při volbě vhodné a účinné léčby. Rokytanský jako jeden z prvních spolupracoval s lékaři klinických oborů, a to často přímo za jejich přítomnosti v pitevně.[8]

Množstvím precizních patologických pitev (provedl jich za život přes 6000) přispěl k vytvoření základu dnešní chirurgie.[5] Za svůj život učinil řadu objevů chorob a vrozených anomálií. Specializoval se na popis chorobných změn na orgánech. Byl například prvním, kdo popsal patogenezi aterosklerózy,[10][p 3] nebo vlastnosti amyloidu (domnělého "vosku") v játrech pacientů s tuberkulózou, syfilidou nebo chronickou osteomyelitidou.[11]

Své zkušenosti shrnul do třídílné učebnice patologické anatomie (v německém originále Lehrbuch der pathologischen Anatomie).[6]

  • Lehrbuch der pathologischen Anatomie, Wien, Wilhelm Braumüller, 1855–1861 – 3 díly
  • Handbuch der pathologischen Anatomie, Wien, Braumüller u. Seidel, 1842–1846 – 3 díly
  • Die Defecte der Scheidewände des Herzens Wien, W. Braumüller, 1875

Zavedl užívání titulu MUDr.[7]

Rokitanský patřil mezi přední osobnosti druhé vídeňské lékařské školy, která stavěla na vědeckých základech a etablovala nové lékařské specializace. Dalšími významnými osobnostmi byli jeho krajané a kolegové Josef Škoda a Ferdinand Hebra.[8]

Posmrtné připomínky

editovat
  • V roce 1879 se konala na připomínku výročí úmrtí v Hradci Králové slavnost, při které byla na rodný dům Karla Rokycanského (čp. 42) umístěna pamětní deska.[12]
  • Ve Vídni v 17. městském okrese (Hernals) je po Karlu Rokytanském pojmenována ulice – Rokitanskygasse.
  • Rokitanského ulice se nachází v historickém centru jeho rodného Hradce Králové[13]
  • Hlavní postava filmové série Mad Max, Max Rockatansky má příjmení po Karlu Rokytanském.[14] Důvodem bizarního spojení je fakt, že režisér filmové série George Miller studoval lékařství a také se v době, kdy sháněl finance na svůj první film, živil jako lékař.[15]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Dobový český tisk nepoužíval jeho šlechtický titul „svobodný pán“.
  2. ↑ Příjmení psáno též Logdman.
  3. ↑ Samotný pojem ateroskleróza byl zaveden později, Rokitanský ji ve své Handbuch der speciellen pathologischen Anatomie popsal jako "Excesivní tvorba plátů ve vnitřní výstelce cév"

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baron Carl von Rokitansky na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1793-1817 v Hradci Králové, sign.51-13, ukn.3047, s. 249. Dostupné online
  2. ↑ a b Matrika zemřelých, Vídeň Hernals (Rakousko), 1878, snímek 181
  3. ↑ Slavný učenec dr. Karel Rokytanský (nekrolog). Moravská orlice. 25. 7. 1878, s. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ a b MALINA, Jiří. Lékař a učenec Karel Rokitanský, zakladatel moderní anatomie. iForum [online]. Univerzita Karlova, 31. 5. 2004 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. ISSN 1214-5726. 
  5. ↑ a b TESAŘOVÁ, Kristýna. Karel Rokitanský osobnost přesahující hranice svého oboru. Medical Tribune [online]. 22. červen 2020 [cit. 2020-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22. 
  6. ↑ a b c d CODR, Milan, ed. Přemožitelé času. 18. 2. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. 189 s. (ABC novináře). Kapitola Karel Rokitanský, s. 85–88. 
  7. ↑ a b c ANDERLE, Petr. Historie: Znamenití lékaři v českých zemích (27). Neviditelný pes [online]. 28. 3. 2018 [cit. 7.11.2023]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e NOVÁK, Karel. Význam hlavních osobností českého původu v rámci Druhé vídeňské lékařské školy v letech 1839 až 1871. Plzeň, 2019 [cit. 22. 1. 2024]. 84 s. bakalářská. Katedra historických věd, Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni. Vedoucí práce Doc. PhDr. Miroslav Šedivý, Ph.D.. s. 33–39. 9 - PDF.pdf Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. ↑ Prim. Univ. Prof. Dr.hc Dr. Alexander M. ROKITANSKY, Lebenslauf. www.kidsdoc.at [online]. Červen 2023 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ ŠTEINER, I.; LACO, J. Rokitanský o ateroskleróze. S. 23–24. Česko-slovenská patologie [online]. Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, 2008 [cit. 2024-01-26]. Roč. 44, čís. 1, s. 23–24. Dostupné online. ISSN 1210-7875. 
  11. ↑ POTYŠOVÁ (SOPKOVÁ), Zuzana. Vliv některých faktorů na postižení ledvin u AA amyloidózy. Praha, 2010 [cit. 27. 1. 2024]. 45 s. dizertační. Univerzita Karlova v Praze, 1.lékařská fakulta. Vedoucí práce Doc. MUDr. Romana Ryšavá, CSc.. s. 8. Dostupné online.
  12. ↑ Oslava památky Karla Rokycanského v Hradci Králové. Národní listy. 22. 7. 1879, s. 2. Dostupné online. 
  13. ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ Max Rockatansky. The Mad Max Wiki [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ 11 Fascinating Facts About Mad Max. www.mentalfloss.com [online]. 2016-05-21 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • HOUDEK, František. Vídeňská medicína v českých rukou. Medical Tribune [online]. 21. 12. 2022 [cit. 6. 11. 2023]. Dostupné z: https://www.tribune.cz/archiv/videnska-medicina-v-ceskych-rukou/
  • RUMPLER, Helmut. Carl Freiherr von Rokitansky. Vienna: Boehlau Verlag, 2006. ISBN 3-205-77205-9.
  • SCHOTT, Heinz et al. Kronika medicíny. Praha: Fortuna Print, 1994. 648 s. Edice kronik. ISBN 80-85873-16-8.
  • STEFAN, Hvězdoslav; PROCHÁZKOVÁ, Olga a ŠTEINER, Ivo. Karel Rokitanský. V Hradci Králové: Lékařská fakulta UK v Hradci Králové v nakl. ATD, 2005. 95 s. ISBN 80-86358-11-9.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Rokytanský&oldid=24419808“