Wikipedie

Karel Rélink

český malíř, ilustrátor a spisovatel

Karel Rélink, narozen jako Röhling[1], křtěný Karel Vilém Jan (3. srpna 1880 Praha[2] – 6. května 1945 Křivoklát[3][p 1]) byl český malíř a ilustrátor, antisemita a kolaborant s nacisty.

Karel Rélink
Rodné jménoKarel Röhling
Narození3. srpna 1880
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. května 1945 (ve věku 64 let)
Křivoklát
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnostčeská
Povoláníilustrátor, malíř a spisovatel
Manžel(ka)Božena Rélinková-Kösslerová
PříbuzníVladislav Röhling bratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Karel Rélink, kresba ze služby v armádě (Arad 1915)

[[Soubor:Emanuel Moravec výstava Židobolševismus 1943.jpg|náhled|Emanuel Moravec zahajuje Rélinkovu výstavu Židobolševismus metla lidstva, Praha 1943]]

Mládí

editovat

Narodil se v rodině pražského kupeckého (obchodníka) Gabriela Röhlinga (1851–1882) a jeho manželky Josefy, rozené Chrsové (1848–1898).[2] Měl čtyři sourozence, z nich pouze starší bratr Vladislav Röhling, rovněž ilustrátor, malíř a grafik, se dožil dospělosti. Otec zemřel, když byl Karlu Rélinkovi rok.[4] Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a poté nastoupil na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Václava Brožíka. Po studiích pobýval v Paříži, první světovou válku prožil jako plukovní malíř 28. pěšího pluku.[p 2][5]

Rodinný život a změny příjmení

editovat

Dne 24. dubna 1907 se v Praze oženil s Boženou Kösslerovou (1888–1945).[6] Manželka byla též literátka, přispívala zejména do Ženských listů a Národní politiky. Knižně jí vyšly dvě publikace inspirované Francií, které ilustroval její manžel.[7]

V roce 1908 se manželům Rélinkovým v Paříži narodila dcera Renée, [8] která zemřela v roce 1927 jako devatenáctiletá.[9]

O tom, jak se Karel Rélink přizpůsoboval době svědčí, že se narodil jako Karel Röhling, ale po vzniku Československa si v roce 1919 příjmení úředně změnil na Rélink. Za německé okupace navrátil příjmení zpět na německou pravopisnou verzi Röhling.[6] Na razítku, kterým označoval své písemnosti, se po tomto přejmenování psal jako Karel Rélink–Röhling.[10]

Protižidovské postoje

editovat

Již v roce 1925 proběhla v Klementinu Rélinkova výstava kreseb, které měly ilustrovat výroky Talmudu. (Knižně vydáno jako Zrcadlo Židů 1925 a 1936.) Výstava byla policejně uzavřena a po odstranění některých kreseb znovu otevřena. K. J. Beneš v Přítomnosti uvedl na základě konkrétních příkladů a stanovisek znalců,, že Rélinkem často citovaná autorita prof. dr. August Rohling vědomě falšoval své závěry s tím, že např. nepřesně překládal, odvolával se na neexistující texty a dopouštěl se při interpretaci dalších závažných prohřešků.[11] Ještě v roce 1933 interpeloval poslanec Angelo Goldstein ministra vnitra, že je Zrcadlo Židů stále rozšiřováno.[12]

Roku 1940 se na pozvání Josepha Goebbelse uskutečnila propagační cesta českých uměleckých pracovníků po Německu a Nizozemsku. Karel Rélink byl mezi vybranými účastníky.[13][p 3]

Jako umělec nebyl Rélink veřejností dlouho přijímán i přesto, že jeho výstava jeho obrazů a „dokumentů“ Žid–nepřítel lidstva se v letech 1939 a 1940 konala v Praze i dalších městech. Oficiálního uznání se mu dostalo až v březnu 1942, kdy proběhla slavnostní vernisáž výstavy Židobolševismus-nepřítel lidstva a jiné obrazy. Tuto výstavu zahájil nejpřednější kolaborant ministr Emanuel Moravec. Zdobil ji portrét Adolfa Hitlera (sám Hitler přijal, jako jediné dílo českého umělce, Rélinkův obraz V Tvých šlépejích, svatý Václave, kde nad světcovou svatozáří byl namalován hákový kříž).[14]

Závěr života

editovat

V roce 1943 byl jmenován uměleckým správcem hradu Křivoklátu, v této funkci setrval do konce války.[15]

Dne 6. května 1945 spáchal společně se svou manželkou sebevraždu. (Jako příčina smrti je uvedena „otrava neznámým narkotikem“.) Oba sebevrazi byli pochováni 9. května 1945 na křivoklátském hřbitově[3][p 4]

Dílo

editovat

Z díla Karla Rélinka si trvalejší hodnotu zachovala kniha vzpomínek Pražská bohéma. K výtvarnému dílu uvedl Ottův slovník naučný: „Jeho perokresby připomínají na kresby Maroldovy a Rélink ovládá tyto práce velmi zručně.“[17] Naopak Jaroslav Durych použil pro Rélinka v časopise Rozmach výraz „akademický natěrač“.[18][p 5]

Knižní vydání – ilustrace

editovat
 
Karel Rélink, Řídících Márinka (1935)
 
Karel Rélink: Vývin židomarxisty (1938)

Ze známějších autorů ilustroval Karel Rélink např. knihy Popelky Biliánové a Felixe Háje.

  • Josefa Kaj. Tyla Sebrané spisy. Svazek druhý (ilustrace J. Čížka, K.V. Mutticha a K. Röhlinga]; V Praze, I.L. Kober, 1899)
  • Pokuta (autorka Neera; Praha, J. Otto, 1904)
  • Přeletaví ptáci (román, autor M. L. Michajlov; V Praze, Alois Wiesner, 1904?)
  • Král Artuš a jeho družina (J. Záveský dle A. L. Haydona; V Praze, F. Šimáček, 1910)
  • Ženy a ženušky (autor Josef Skružný; Praha, Jos. R. Vilímek, 1912)
  • Milenci a milenky (humoresky, autor Josef Skružný; Praha, Josef Skružný, 1919)
  • Na vlastní vrub (román ze současného života, autor E. Kuylenstierna; Praha, A. Neubert, 1919)
  • Do panského stavu (autorka Popelka Biliánová; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert 1920, 1928–1931, 1935, Ivo Železný 1992-1995)
  • Pod selský krov (autorka Popelka Bilianová; V Praze, A. Neubert, 1921–1922 a 1925-1929)
  • Pozdě, ale přece (román, autor Jan Osten; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1921–1922)
  • Album obrazů ze Světové války, utrpení českého vojáka v poli (V Brně, Tiskem a nákladem Občanské tiskárny, 1922)
  • Dobrodružství malého Martina v lesích brasilských (autor R.M. Ballantyne; V Praze, Nakladatelství Šolc a Šimáček, 1922)
  • Mánina s Bábinou (obrázek z minulého století, autorka Popelka Biliánová; Praha, A. Neubert, 1922)
  • Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy (autor Vicente Blasco Ibáňez; Praha, Miloslav Nebeský, 1924)
  • Trojí máj (autorka Eliška Krásnohorská, Praha, Unie, 1925)[19]
  • Tajemství velké oasy (dobrodružný román, autor Percival Christopher Wren; Praha, Miloslav Nebeský, 1927)
  • Dva sirotci (román, autor Adolphe d’Ennery; Praha, Šolc a Šimáček, 1928)
  • Nejvyšší lásky ideál (autor P. C. Wren; Praha, Miloslav Nebeský, 1929)
  • Řídících Márinka (autor Felix Háj; V Brně, nákladem Občanské tiskárny, 1928–1931, 1937, TJ Bohemians 1990-1991, Vimperk Papyrus 1991)

Vlastní literární díla

editovat
  • Pražská bohema (Vzpomínky na vynikající české umělce; Praha, B. Kočí 1928, 1929, Jelínek 1944, 1945)
  • 28. pluk "Pražské děti" (osmadvacátníci, veselí kluci, ve válečné vichřici; Praha, Nebeský a Beznoska, 1932)

Antisemitské publikace (vlastní díla)

editovat
  • Zrcadlo židů, Žid podle Talmudu (Dle známých badatelů rabín. liter. jako: dr. De Lemarque-a, Pontigue, Drumonta, dr. Briemanna [Justus], dr. A. Rohlinga Ljutostanského; Praha, nákladem vlastním, Borský a Šulc (distributor) 1925 a Vlastenecká akce 1939)
  • Spása světa (ubozí, pronásledování židé, úvahy z denníku pravého humanisty; Praha, J. S. Schořík, 1926)
  • Nenažranski, ministr, humanista-filistr, čili, "Kdo do tebe tvrdou palicí - ty na něho měkkou (ministerskou) stolicí" (ruská veršová hra, pro loutkové divadlo, o třech jednáních s prologem; Praha, J. S. Schořík 1927)
  • Vývin židomarxisty (Praha, nákladem vlastním, 1938)


Příspěvky do časopisů (výběr)

editovat
  •  
    Humoristické listy 17. 12. 1909
  •  
    Humoristické listy 17. 6. 1910
  •  
    Humoristické listy 12. 2. 1921
  •  
    Karel Rélink: Smích republiky 6. 10. 1921
  •  
    Karel Rélink: Smích republiky 4. 11. 1922

Volná tvorba (výběr)

editovat
  •  
    Karel Rélink: Bibliofil (1902)
  •  
    Karel Rélink: Na kluzišti (1919)

Agitační plakáty

editovat
  •  
    Agitační plakát nabádající dělnictvo k boji proti lichvě (1941)
  •  
    Agitační plakát nabádající dělnictvo k boji proti černému obchodu (1941)

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Tištěné zdroje, mimo matriku, uvádějí jako datum úmrtí pouze „květen 1945“
  2. ↑ Zážitky zpracoval do knižně vydaného alba Utrpení českého vojáka v poli 1914–1918.
  3. ↑ I když se výpravy zúčastnili i kolaboranti jako Vladimír Krychtálek, nelze tak označit všechny členy výpravy.
  4. ↑ Některé zdroje tradují nepravdivé tvrzení o pohřbu manželů Rélinkových u zdi hradu Křivoklátu.[16]
  5. ↑ Zdroje připisují výraz „akademický natěrač“ Karlu Durychovi. Redaktorem časopisu Rozmach však byl Jaroslav Durych.

Reference

editovat
  1. ↑ 24. června roku 1919 byla povolena změna příjmení z Röhling na Rélink
  2. ↑ a b Matrika narozených Týn 1878–1893, snímek 34, Záznam o narození a křtu [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Matrika úmrtí Křivoklát, sv. 2, ročník 1945, s. 75, poř. číslo 1/4 (Rélink) a 2/5 (Rélinková). Obecní úřad městyse Křivoklát: [s.n.] S. 75. 
  4. ↑ Soupis pražských obyvatel: Röhling Gustav [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ Album Karla Rélinka. Moravská orlice. 5. 3. 1922, s. 5. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Matrika oddaných, sv. Jakub 1887-1914, snímek 243, Záznam o sňatku a poznámky o změněn příjmení [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ NK ČR: autoritní záznam Rélinková Božena
  8. ↑ Soupis pražských obyvatel: Rélink Karel [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Úmrtí. Národní poílitika. 5. 5. 1927, s. 4. Dostupné online. 
  10. ↑ Galerie Platýz: Karel Rélink, Křivoklát
  11. ↑ K. J. Beneš: Umělec a antisemitismus. Přítomnost. 8. 4. 1926, s. 202–205. Dostupné online. 
  12. ↑ (dostupné online v NK ČR) Židovské zprávy. 30. 6. 1933, s. 4. Dostupné online. 
  13. ↑ Čeští spisovatelé a novináři navštíví Německo a Holandsko. Polední list. 4. 9. 1940, s. 3. Dostupné online. 
  14. ↑ Holocaust.cz: Antisemitská literatura v době nacistické okupace
  15. ↑ Malíř Rélink uměleckým správce hradu Křivoklátu. Lidové noviny. 5. 2. 1943, s. 5. Dostupné online. 
  16. ↑ Rélink, Karel, 1880–1945 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ Ottův slovník naučný 1904,s. 531 heslo Rélink [online]. NK ČR [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  18. ↑ (dostupné online v NK ČR) Akademický natěrač. Rozmach. 1. 3. 1926, s. 1. Dostupné online. 
  19. ↑ KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Trojí máj (il. Rélink) [online]. Unie, 1925 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Rélink&oldid=24343159“