Karel Pecka
Karel Pecka (6. prosince 1928 Klížska Nemá u Komárna – 13. března 1997 Praha) byl český spisovatel, politický vězeň a disident.
| Karel Pecka | |
|---|---|
| Narození | 6. prosince 1928 Klížska Nemá  Československo |
| Úmrtí | 13. března 1997 (ve věku 68 let) Praha Česko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | spisovatel a scenárista |
| Témata | literatura a disent |
| Ocenění |
|
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
_BAR.svg){kind=small}
Životopis
editovatRoku 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích a pracoval jako technický úředník v Tesle. Spolu s několika pracovníky Filmového studia Barrandov začal vydávat ilegální časopis Za pravdu, cyklostylovaný v nákladu zhruba 70 výtisků a distribuovaný do schránek známým ap.; obsahoval převážně kritiku režimem propagovaného socialisticko-realistického umění, např. sovětských filmů.
V květnu 1949 byl při pokusu přejít hranice do Západního Německa zatčen. Po krutém vyšetřování byl odsouzen za velezradu na 11 let vězení. Ta strávil v několika pracovních táborech (doly v Kladně, uranové doly Jáchymov, nakonec mírnější Bytíz u Příbrami, kde napsal a s pomocí civilních zaměstnanců propašoval domů většinu povídek později vydaných v souboru Na co umírají muži).
V prosinci 1959 byl propuštěn a získal zaměstnání jako jevištní technik v Národním divadle. Se svou přítelkyní, baletkou a členkou souboru ND Jiřinou Kottovou, se oženil v květnu roku 1960. Manželství však v roce 1963 skončilo rozvodem. Od ledna do června 1963 vykonal náhradní vojenskou službu u PTP.
Nejprve publikoval v několika časopisech (Host do domu, Literární noviny, Tvář) povídky, často o politických vězních. Od roku 1965 se věnoval literatuře, určitou dobu psal i scénáře.
Od roku 1969 byl opět zakázán a publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí, s čímž začal jako jeden z prvních v době, kdy ještě nebylo jasné, nakolik to bude režim persekvovat; Štěpení byla první kniha '68 Publishers od autora žijícího v ČSSR. Její vydání mu vyneslo obvinění z příživnictví; stíhání sice prokuratura zastavila s odůvodněním, že psal román, ale i pro docházející úspory začal v roce 1975 pracovat jako čerpač vody. Mezi prvními podepsal Chartu 77. V roce 1981 získal invalidní důchod na fingovanou endogenní depresi, od roku 1988 byl ve starobním důchodu.
V roce 1995 si zahrál sám sebe ve filmu Malostranské humoresky.
Roku 1997 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.
Dílo
editovatVětšinou se zabývá vězeňskou tematikou a čerpá z vlastních zážitků.
Skrze ducha svého díla Pasáž je některými kritiky řazen mezi dílčí pokračovatele Franze Kafky, a to spolu s dalšími tuzemskými spisovateli: Ludvíkem Vaculíkem, Bohumilem Hrabalem, Janem Kameníčkem, Libuší Moníkovou a dalšími tvůrci.[1]
Poezie
editovat- Rekonstrukce: Verše z tábora Nikolaj, trestního tábora L a tábora Bytíz (1954–1957), cizina 1976, Praha vlastním nákladem 1995
- Schody, cizina 1986
- Domovní znamení, 1990
- Střechy a zákoutí, 1992
Próza
editovat- Úniky, 1966 – povídkový triptych
- Na co umírají muži, 1968 – kniha povídek z lágrů, část vyšla již dříve časopisecky
- Horečka, 1967 – román o útěku z lágru a následném skrývání
- Hra na bratrství, 1968 – novela
- Veliký slunovrat, 1968 – román o návratu politických vězňů do života a o komplikacích, které je potkávají, opírá se o vlastní zážitky
- Štěpení, '68 Publishers Toronto 1974, Atlantis Brno 1993 – román o spisovateli zvažujícím emigraci, obsahující i jeho novelu o Valdštejnovi, vzniklou z filmového scénáře napsaného na konci 60. let
- Pasáž, cizina 1974, ČR 1993 – kafkovská novela, 1997 zfilmoval Juraj Herz, viz Pasáž
- Motáky nezvěstnému, cizina 1978, ČSFR 1990 – považováno za jeho nejlepší dílo, autobiograficky pojednává o životě politických vězňů. Zpracováno v roce 1991 v Českém rozhlasu jako dvanáctidílná četba na pokračování. Připravila Klára Pokorná, četl Pavel Pavlovský, režii měl Miroslav Buriánek.[2]
- Malostranské humoresky, samizdat 1983, Toronto 1985, doplněná verze ČSFR 1992 – povídky ze současnosti; zfilmováno 1996
- Pád Pýthie, cizina 1988, Orbis, Praha 1991 – fantastická novela, satira na totalitní stát
- Dlouhý koktejl, 1991
- Svůdnost černé barvy, Maťa 1998, ISBN 80-86013-48-0 – povídky z pozůstalosti, z autorova života v Praze v polistopadovém začátku 90. let
- Souhvězdí Gulag Karla Pecky / Karel Pecka – výbor z díla, 2018, ISBN 978-80-270-4165-7
Rozhlasová hra
editovat- Konfrontace, 1967, uvedeno 1968 – rozhlasová hra[3] podle stejnojmenné povídky z knihy Úniky.
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- LUKEŠ, Jan. Hry doopravdy: rozhovor se spisovatelem Karlem Peckou. Praha, Litomyšl: Paseka, 1998. ISBN 80-7185-197-3.
- LUKEŠ, Jan. Stalinské spirituály: zkušenost politických vězňů 50. let v české próze. Jiří Hejda, Jiří Mucha, Karel Pecka, Jiří Stránský, Jan Beneš.. Praha: Český spisovatel, 1995. ISBN 80-202-0545-4.
- Pavel Štingl: Zaniklý svět Karla Pecky – dokumentární film, 57 min., Česká televize 2000[4]
Reference
editovat- ↑ KAUTMAN, F.: Franz Kafka v dílech nové české prózy Archivováno 30. 12. 2013 na Wayback Machine.. Praha, 1992. Studie, on-line dostupná na stránkách spisovatele Jana Kameníčka.
- ↑ POKORNÁ, Klára. Karel Pecka: Motáky nezvěstnému. Vltava. 2018-12-03. Dostupné online [cit. 2018-12-03].
- ↑ VELÍŠEK, Martin. Karel Pecka: Konfrontace. Vltava. 2018-02-20. Dostupné online [cit. 2018-12-03].
- ↑ [1][nedostupný zdroj]
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Pecka na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Pecka
- Rok 1951: Muž, určený k likvidaci. Spisovatel Karel Pecka prožil mládí v lágrech
- Heslo v publikaci KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine.
- Báseň Než se vzbudí netopýr ze sbírky Rekonstrukce
- Karel Pecka na Kinoboxu
- Karel Pecka na serveru Paměť národa
