Karel Kress
Karel Kress (16. července 1848 Seč u Blovic – 16. února 1922 Praha)[1] byl český inženýr vodních staveb.[2]
| inž. Karel Kress | |
|---|---|
| Narození | 16. července 1848 Seč u Blovic, Rakouské císařství |
| Úmrtí | 16. února 1922 (ve věku 73 let) Praha, Československo |
| Povolání | inženýr vodních staveb |
| Příbuzní | Josef rytíř von Kress (strýc) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatNarodil se v rodině Františka Josefa Kresse a Marie, rozené Jiříčkové. Po studiích na České technice šel Karel Kress ve stopách svého strýce Josefa, který projektoval železnice a byl v Praze také ředitelem Buštěhradské dráhy.
V roce 1882 si založil vlastní firmu, se kterou postavil poblíž Mariánských Lázní na počátku 90. let 19. století první zděnou přehradu v českých zemích. V letech 1902-1904 se podílel spolu se svým firemním partnerem Eduardem Bernardem na opravě pražského Karlova mostu, kdy jako první v českých zemích použili kesony.[3] Dále se jejich firma podílela na budování pražské kanalizace a vodovodu,[4] na vystavění pražského Mánesova mostu, rybníků u zámku Konopiště, pohyblivého jezu v Hradci Králové, pardubického vodovodu a od roku 1907 se pak věnovali regulaci středního toku Labe. Karel Kress je také autorem památkově chráněného vodovodního systému velkostatku v Lítni[5] nebo chrudimského železobetonového věžového vodojemu.[6] Za 1. světové války se, po smrti Eduarda Bernarda, dvě menší Kressovy firmy transformovaly v akciovou společnost Kress. Za jejich, blíže nespecifikovanou činnost Karel Kress 22.7.1916 obdržel válečné vyznamenání čj.14555.[7]
Rodina
editovat9. února 1891 se Karel Kress oženil v kostele sv. Tomáše v Praze s Bertou Babánkovou (*1864), manželé měli dvě děti: syna Karla (*1891) a dceru Bertu (*1893). [8] Od roku 1901 bydleli na Malé Straně v domě čp. 559/III v Chotkově ulici na Klárově.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Národohospodářský ústav při České akademii věd a umění v Praze. XXIII. Zpráva za rok 1935. Praha: Národohospodářský ústav, 1936. s. 88. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ab6bfba0-e40c-11e6-9964-005056825209
- ↑ Zpráva o prvém desetiletí jeho trvání 1907-1917. / Národohospodářský ústav při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze. Praha: Národohospodářský ústav, 1918, s. 186. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/vse/uuid/uuid:e5bdfc50-dfba-11e1-b200-0013d398622b
- ↑ https://www.zakladani.cz/casopis/pdf/ZS_03_2011.pdf
- ↑ Komise zabývající se otázkou zásobiti Prahu vodou k pití a k domácí potřebě. Zpráva komise pro zásobování vodou v příčině pokusných prací na opatření vody pitné k radě král. hlav. města Prahy. V Praze: Komise pro zásobování vodou, 1888. s. 8. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:84450e90-1339-11e5-ac49-005056825209
- ↑ vodovodní síť velkostatku - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Věžové vodojemy - možnosti nového využití specifického stavebního dědictví. TZB-info [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Razítko o udělení vyznamenání v pbytové přihlášce pražského magistrátu
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu