Wikipedie

Karel Juchelka

voják Československé armády, příslušník RAF, politický vězeň, přírodní léčitel a psychotronik

Karel Juchelka (2. června 1917, Orlová, Rakousko-Uhersko – 18. prosinec 2009, Merano, Itálie) byl voják Československé armády, příslušník RAF, zakladatel a první velitel Letecké spojovací školy, politický vězeň, emigrant, inženýr pro radarovou techniku u společnosti Airbus S.A.S., přírodní léčitel a psychotronik, autor dvou knih z této oblasti.[pozn. 1][1][2]

Ing. Karel Juchelka
Karel Juchelka, Merano, duben 2001
Karel Juchelka, Merano, duben 2001
Narození2. června 1917
Orlová
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. prosince 2009 (ve věku 92 let)
Merano
ItálieItálie Itálie
NárodnostČeši
Vojenská kariéra
HodnostPlk.
Doba služby1939-1945
SloužilČeskoslovenské perutě v RAF
SložkaČeskoslovenská armáda, Československé exilové vojsko
Jednotka68. peruť RAF
Válkydruhá světová válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Život

editovat

Rodiči Karla Juchelky byli Jakub Juchelka (12. prosinec 1885, Pustá Polom – 1982),[3] zaměstnán jako výhybkář u C. k. privilegované Severní dráhy císaře Ferdinanda a Rudolfina roz. Retzman (15. duben 1888, Brušperk – 1956), žena v domácnosti.[pozn. 2] Rodiče bydleli v letech 1931–1945 v Brně Veveří, v domě na ulici Smetanova č.p. 10 (GPS 49.201197, 16.601714).

Vzdělání

editovat

Karel Juchelka měl následující vzdělání:

Hovořil a psal německy, polsky, francouzsky a anglicky.[1]

Válečná a armádní činnost

editovat

Dne 25. května 1939, po okupaci Československa, odešel do Francie, kde byl od 22. srpna 1939 do 13. července 1940 u Francouzské cizinecké legie. Po kapitulaci Francie byl evakuován do Velké Británie, kde byl 31. prosince 1940 zařazen k československému letectvu RAF.[pozn. 3] Od 18. prosinec 1941 byl zařazen k technické brigádě u britské 68. noční perutě RAF v hodnosti nadporučík telefonista (FO).[5][6][7][8] Později sloužil jako radar-navigátor na letadlech de Havilland Mosquito.[1][9]

V Anglii absolvoval několik výcviků:

V Anglii byl také zodpovědný za školení leteckých radistů, např. u 311. perutě RAF. V roce 1944 byl odvelen s dalšími vojáky do Sovětského svazu, kde byla zformována 1. československá smíšená letecká divize.[pozn. 4]

V květnu 1945 přiletěl do Prahy. V poválečném Československu byl zakladatelem a prvním velitelem Letecké spojovací školy,[10] v hodnosti štábního kapitána, později majora. Škola byla založena v září 1945 v Liberci, jejím úkolem bylo cvičit spojovací personál letectva a radiolokační personál pro potřeby letectva, dělostřelectva a hlásné služby. Během podzimu 1945 byla přemístěna do Pardubic, na jaře 1946 do Chrudimi.[10] V roce 1948 zde v rámci akce Hagana bylo vycvičeno např. 15 Izraelců, kteří se účastnili v boji o izraelskou nezávislost.[11] V červnu 1948 zorganizoval Karel Juchelka a Josef Muroň (15. březen 1916)[12][13] ilegální útěk tří žen a dítěte za pomoci letadla Aero C3 (Siebel Si 204D), které odstartovalo z chrudimského letiště do Německa, resp. do Anglie.[14][15][16][17]

Propuštění z armády, vězení

editovat

V roce 1949 byl propuštěn z armády, zatčen a uvězněn na Hradčanech v tzv. Domečku, později byl vězněn na Mírově a v Leopoldově, kde byl ve výkonu trestu 6 let.[pozn. 5][18] V roce 1956 byl propuštěn a přidělen jako pomocný dělník do Třineckých železáren, kde pracoval do roku 1968.

V 90. letech 20. století byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Byl členem Československé obce legionářské, jako desátý nejstarší žijící příslušník RAF.

Emigrace

editovat

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se rozhodl zůstat v zahraničí.[pozn. 6] Po neúspěšné snaze odcestovat do Velké Británie, kde žádal o azyl jako bývalý příslušník RAF, mu byl nabídnut azyl Spolkovou republikou Německo. V Německu získal státní občanství, kvalifikovanou práci, třípokojový byt. V roce 1970 na něj StB založila spis,[19] rodinná vila na nábřeží, na ulici Bezručova 1484/2 (GPS 49.744335, 18.628041), v Českém Těšíně byla komunistickým režimem zkonfiskována. V roce 1982 mu byl zakázán vstup na území ČSSR, když chtěl přijet na otcův pohřeb.[20]

Až do penze v roce 1978, pracoval v leteckých závodech Airbus v Hamburku, jako inženýr a specialista na radary.

Kariéra léčitele

editovat

V 60. letech onemocněl tumorem páteře (paragangliom). To byl impuls ke studiu psychologie, parapsychologie, pranoterapie a bioenergií. Po roce 1978 se i s rodinou přestěhoval do severoitalského lázeňského města Merana, kde v roce 1980 založil společnost Bio Center,[21] zaměřenou na přírodní a psychologickou léčbu nemocných. V této společnosti se věnoval radionice a parapsychologii, tedy práci s podvědomím a duší, jak sám říkal: „Práci v oblasti někde mezi lékařem a knězem“.[20] Během své více než 30leté kariéry léčitele získal klientelu z Itálie, Německa, Rakouska a dalších zemí Evropy.

Po roce 1989 přednášel o svých léčitelských metodách v Československu.

Byl autorem knih: Zdraví pro život (1991)[22] a Vyléčení neuzdravených nemocných (2008).[23]

Povýšení, vyznamenání

editovat

Povýšení

editovat
Čs. vojsko Angl. vojsko
Datum Hodnost Rozkaz Datum Hodnost Rozkaz
poručík telefonista 31. prosinec 1940 P/O
28. říjen 1941 nadporučík telefonista SDVN 30/41 18. únor 1942 F/O ANPL 247/42
28. říjen 1941 nadporučík telefonista Insp.čj,S 969/42
7. březen 1944 kapitán letectva SDVN 4/44
1. červen 1945 štábní kapitán OV 14/45
po roce 1989 Plukovník ve výslužbě

Vyznamenání

editovat

Pamětní desky

editovat

Galerie

editovat
  •  
    Hranice na Moravě, vojenská přehlídka
  •  
    Fotografováno během pobytu v Anglii
  •  
    Fotografováno během pobytu v Anglii
  •  
    Fotografováno během pobytu v Anglii
  •  
    Fotografováno během pobytu v Anglii, oprava stíhačky.
  •  
    Fotografováno během pobytu v Anglii. Povyšování vojáků.
  •  
    Fotografováno během pobytu v SSSR
  •  
    Fotografováno po roce 1945, letiště Ruzyně.
  •  
    Fotografováno po roce 1945, letiště Ruzyně.
  •  
    Fotografováno po roce 1945, Brno, Smetanova 10.
  •  
    Fotografováno po roce 1945, Brno, Smetanova 10.
  •  
    Fotografováno po roce 1945, v uniformě s označením štábního kapitána:


Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Na jeho náhrobku je text, který se odkazuje na jeho velkou vášeň k létání: „Und meine Seele spannte die Flügel weit aus, flog durch die stillen Lande, als flöge sie nach Hause“ Z básně Mondnacht (Měsíční noc) od Josefa von Eichendorff. Volně přeloženo: „A moje duše zeširoka roztáhla křídla, proletěla nad ztišenými zeměmi, jako by letěla domů...“
  2. ↑ Rod Retzmanů podnikal v Brušperku od roku 1855 v cukrářství. V roce 1885 měli cukrárnu v Orlové. Tradice trvala až do roku 1950, kdy jednomu z potomků, Karlu Recmanovi znárodnili cukrárnu v Českém Těšíně a jeho švagrovi Janu M. Němejcovi cukrárnu v Místku na náměstí. Po roce 1989 tradici obnovila jen větev Retzmanů v Českém Těšíne.
  3. ↑ Do funkce: Admin. and Tech. Duties (česky Admin. a tech. služba).
  4. ↑ Cesta byla přes Egypt, Izrael, Irák a Írán.
  5. ↑ Byl jeden z těch propuštěných stovek zahraničních letců u nás.
  6. ↑ Z dovolené v Jugoslávii se nevrátil a zůstal i s rodinou ve Vídni.
  7. ↑ Pravděpodobně britské medaile 1939-1945 George VI

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f Vojenský ústřední archiv: Letecké karty čs. příslušníků RAF (písmeno J), Juchelka Karel 02.06.1917. 2020-02-26.
  2. ↑ Medvik: Juchelka, Karel. www.medvik.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ Digitální archív ZA v Opavě: MATRIKA ZA OPN, I-N • inv. č. 8592 • sig. Hr V 11 • 1874 - 1907 • Pustá Polom, Kyjovice. 2020-02-28.
  4. ↑ REDAKCE. Prvňáci se představují: Masarykova základní škola a mateřská škola Český Těšín. Karvinský a havířovský deník. 2019-03-13. Dostupné online [cit. 2020-02-28]. 
  5. ↑ HANÍKOVÁ, Barbora. Čeští letci v Anglii během druhé světové války [online]. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, 2013 [cit. 2020-02-26]. S. 40 / 61. Dostupné online. 
  6. ↑ FOLPRECHT, Radek. Noční lovci německých bombardérů. Čechoslováci u 68. perutě RAF - iDNES.cz. iDNES.cz. 2016-03-13. Dostupné online [cit. 2020-02-26]. 
  7. ↑ KAUCKÝ, František. Stíhači ohnivých nocí. Ilustrace Autor obálky: Stanislav Přibík. První. vyd. [s.l.]: Magnet Press (ČR), 1990. 124 s. ISBN 80-85110-42-3. 
  8. ↑ RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Kočičí oči. Ilustrace Ilustrace/foto: Vít Hugo Martínek, Autor obálky: Jaroslav Velc. První. vyd. [s.l.]: Modelpres, 1993. 90 s. ISBN 80-901328-2-0. 
  9. ↑ Naši v RAF H-K: CZECH SPITFIRE CLUB. www.czechspitfireclub.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Československá lidová armáda - LETECKÁ SPOJOVACÍ ŠKOLA CHRUDIM. www.csla.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ Akce Hagana. ČT2 [online]. Česká televize, 2018 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ ŠTUSÁK, Karel. Memoárová literatura československých pilotů. Na Západě i Východě za 2. světové války [online]. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2008 [cit. 2020-02-26]. S. 92 / 92. Dostupné online. 
  13. ↑ Vojenský ústřední archiv: Letecké karty čs. příslušníků RAF (písmeno M), Muroň Josef 15.03.1916. 2020-03-02
  14. ↑ FCAFA. Free Czechoslovak Air Force [online]. 2011-02-13 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ MODRÁČEK, Jiří. Historie chrudimského polního letiště v době vzniku a za 2. světové války [online]. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivnictví, 2019 [cit. 2020-02-26]. S. 51 / 60. Dostupné online. 
  16. ↑ Velení čs. stíhacího letectva ve Velké Británii v letech 1943-1945. www.army.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ Úlety a únosy. www.vrtulnik.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ FRÁNEK, Vilém; KONEČNÝ, Karel. Sborník ABS 14/2016 - Archiv bezpečnostních složek [online]. Archiv bezpečnostních složek, 2016 [cit. 2020-02-26]. Kapitola „Operace Vajnory“, s. 135 / 632. Dostupné online. 
  19. ↑ Svazky.cz, Databáze EZO: Karel Juchelka, muž, 02.06.1917, místo narození Orlová, státní příslušnost Československo, datum zavedení 16.05.1970, archivní číslo 12858, archivující útvar S STB OSTRAVA. 2020-02-26.
  20. ↑ a b Osobní sdělení od Ing. Rostislava V. Němejce (*1975), příbuzného K.Juchelky, z 22. listopadu 2012. Děda R.V.Němejce - Jiří Karel Němejc (1925-1987) byl bratrancem K. Juchelky, jejich matky byly sestry. 2020-02-26.
  21. ↑ Juchelka Ing. Karel a Merano (39012) - Massaggi. www.misterimprese.it [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (italsky) 
  22. ↑ KAREL, Juchelka; VOSTATKOVÁ, Jaroslava. Zdraví pro život. Ilustrace Václav Bláha. První. vyd. [s.l.]: Dominik Trávníček, 1991. 120 s. ISBN 9788090067219. 
  23. ↑ JUCHELKA, Karel. Vyléčení neuzdravených nemocných. První. vyd. [s.l.]: ALMI, 2008. 49 s. ISBN 9788090405943. 

Literatura

editovat
  • KAUCKÝ, František. Stíhači ohnivých nocí. Ilustrace Autor obálky: Stanislav Přibík. První. vyd. [s.l.]: Magnet Press (ČR), 1990. 124 s. ISBN 80-85110-42-3.
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Kočičí oči. Ilustrace Ilustrace/foto: Vít Hugo Martínek, Autor obálky: Jaroslav Velc. První. vyd. [s.l.]: Modelpres, 1993. 90 s. ISBN 80-901328-2-0.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Juchelka&oldid=24116325“