Karel Habětínek
Karel Habětínek, v německojazyčném prostředí též Karl Habietinek (2. března 1830 Praha – 21. března 1915 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský vysokoškolský pedagog, státní úředník, soudce a politik českého původu, v roce 1871 ministr spravedlnosti Předlitavska.
| Karel Habětínek | |
|---|---|
 | |
| Ministr spravedlnosti Předlitavska | |
| Ve funkci: 5. února 1871 – 26. října 1871 | |
| Předchůdce | Adolf von Tschabuschnigg |
| Nástupce | Georg von Mitis |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 24. října 1879 – 21. března 1915 | |
| Narození | 2. března 1830 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. března 1915 (ve věku 85 let) nebo 20. března 1915 (ve věku 85 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Děti | Caroline Schmölzer Fritz Habietinek |
| Alma mater | Karlo-Ferdinandova univ. |
| Profese | pedagog, advokát, soudce a politik |
| Ocenění | Čestné občanství města Chrudimi (1871) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatVystudoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Roku 1855 získal titul doktora práv. V letech 1856–1862 působil jako právník v Tereziánské vojenské akademii. V roce 1859 se stal docentem na Vídeňské univerzitě, kde vyučoval civilní právo. Od roku 1861 působil jako advokát v Praze. V letech 1863–1868 vyučoval civilní i obchodní právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, v letech 1868–1871 pak opět na Vídeňské univerzitě, kde zastával i funkci děkana. Od roku 1869 zasedal též u říšského soudu.[1]
5. února 1871 se stal ministrem spravedlnosti Předlitavska ve vládě Karla von Hohenwarta. Ve vládě setrval do 26. října 1871.[2] Jako ministr inicioval přijetí zákona o vedení pozemkových knih.[1]
Jeho účast ve vládě coby Čecha (spolu s ním byl ministrem jmenován i další Čech Josef Jireček) byla součástí snahy vlády Karla von Hohenwarta vytvořit novou koalici se zapojením neněmeckých národností.[3] Habětínek a Jireček byli historicky prvními Čechy na ministerské pozici v Předlitavsku. V státoprávních otázkách byl federalistou, tedy zastáncem větších pravomocí historických zemí.[1] Historik Otto Urban ho ovšem neřadí mezi stoupence českého státního práva, spíše ho popisuje jako osobnost bez nacionálních předsudků, bytostného Rakušana. Ze své vědecké dráhy se osobně znal s dalším ministrem Hohenwartovy vlády, Albertem Schäfflem, který i díky znalosti Habětínka ztratil předsudky vůči údajné kulturní zaostalosti neněmeckých národností a byl pak hlavním vyjednavačem vlády u takzvaných fundamentálních článků (projektované česko-rakouské vyrovnání).[4]
Roku 1879 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[5] Roku 1882 se stal prezidentem senátu Nejvyššího soudního dvora ve Vídni a od roku 1899 až do roku 1904 byl dokonce jeho prvním prezidentem.[1]
Roku 1871 získal čestné občanství (měšťanství) Rokycan[6], Hořic[7] a Chrudimi.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Habietinek (Habětinek), Karl (1830-1915), Jurist, s. 127. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 309.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 248–249.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 342.
- ↑ Čestní občané Rokycan [online]. rokypedie.rokycanstipatrioti.cz [cit. 2016-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Čestní občané. www.horice.org [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online.
- ↑ BOČEK, Petr; KOBETIČ, Pavel; PAVLÍK, Tomáš. Chrudim. Vlastivědná encyklopedie. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2018. 279 s. ISBN 978-80-906318-2-3. S. 27.
