Karasukská kultura
Karasukská kultura (rusky Карасукская культура) je skupina společností pozdní doby bronzové, která obývala oblast od Aralského jezera na východ po horní tok Jeniseje a na jih po pohoří Altaj a Ťan-šan. Datována je do období přibližně 1500 až 800 př. n. l.[1]
Obecný přehled
editovatVe východní části svého rozšíření se zdá, že karasukská kultura nahradila andronovskou kulturu, ze které se primárně zformovala spolu s vlivy z okunevské kultury.[1][2][3]
Pozůstatky sídlišť jsou nalézány minimálně. Pohřbů je však známo nejméně 2000.[1] Životně důležitý kontakt této kultury lze sledovat od severní Číny a oblasti Bajkalu až po Černé moře a Ural, což výrazně ovlivnilo uniformitu karasukské kultury.[4] Karasukská kultura byla vystřídána tagarskou kulturou.[2][5]
Hospodářství bylo založené jak na zemědělství tak na chovu dobytka. Podle dochovaných nálezů se zdá, že lidé karasukské kultury více kočovali, než v případě andronovské kultury.[1] V karasukské kultuře byla také velmi rozvinutá metalurgie.[2] Mezi nalezenými artefakty jsou i předměty z arzenového bronzu.
Lidé karasukské kultury žili v zemnicích a mrtvé pohřbívali v kamenných kistech pokrytých kurgany a obklopených čtvercovými kamennými ohradami. Z ohledu průmyslu šlo o zručné kovodělce. Mezi určující znak této kultury patří bronzový nůž se zakřivenými profily čepele a zdobenou rukojetí a koňské uzdy.[1] Keramika je srovnávána s tou, která byla objevena v Mongolsku a v Číně. Pohřebiště na severovýchodě Číny také obsahují bronzové nože podobné těm pocházejícím z karasukské kultury. Jejich realistické uměleckého ztvárnění zvířat pravděpodobně přispělo k rozvoji skytsko-sibiřského uměleckého zvířecího stylu.[2]
Počátky karasukské kultury jsou složité, ale obecně je přijímána myšlenka, že původ této kultury leží v andronovské kultuře s vlivy místních kultur žijících u Jeniseje. Etnická příslušnost je problematická, protože adronovská kultura byla spojována s Indoíránci, zatímco místní kultury byly považovány za nespojené s oblastí stepí. Přesto byla pro karasukskou kulturu navržena její proto-íránská příslušnost.[1] Karasukské kmeny byly archeology popsány jako vykazující kavkazské/europoidní rysy.[2] George van Driem navrhl jejich spojení s lidmi hovořícími jenisejskými jazyky a jazykem burušaskí a navrhl skupinu karasukských jazyků.[6]
Megality zvané jelení kameny mohly být na jihovýchodě částečně postaveny nomády z karasukské kultury.[7]
Válečné vozy
editovat.png)
V karasukské kultuře existovaly válečné vozy s paprskovými koly tažené koňmi. Tato technologie byla původně potvrzena u kultury Sintašta (asi 2000 př. n. l.) a andronovskou kulturou se rozšířila na východ.[8] Přestože nebyly nalezeny žádné karasukské vozy, jejich existenci naznačují výjevy na petroglyfech, příslušenství vozů, koňské uzdy a "pohřební vozy".[9][10][11] Ty mají blízkou podobnost s vozy a vybavením nalezenými v Číně a datovanými do dynastie Šang (asi 1200 př. n. l.). Podobné je použití kol s paprsky a držáky otěží ve tvaru luku.[9] Jak karasukské vozy, tak vozy z doby dynastie Šang mají také blízkou podobnost s vozy z Lčašenu v Arménii, které jsou datované přibližně do roku 1500 př. n. l.[9][12] Podle hypotézy Wua z roku 2013 pochází vozy z období dynastie Šang z karasukské kultury a lze je chápat jako jejich "místní verzi".[9][13]
Metalurgie
editovat
Metalurgie karasukské kultury mohla pocházet z dřívější tradice sejma-tubinské kultury. Karasukská kultura tuto tradici rozšířila a stala se jádrem regionálního centra metalurgie, někdy nazývaného "východoasijská metalurgická provincie".[14]
Sejma-turbinská kultura expandovala na západ a v období 2200 až 1700 př. n. l. se setkala s abaševskou kulturou a kulturou Sintašta. Naopak expanze karasukské metalurgie směřovala na východ. Jejich styl byl kopírován po celé střední a východní Asii a dostal se i do Číny, kde byly objeveny četné bronzové předměty vyrobené podle karasukského vzoru. Zejména královské pohřebiště v Jin-sü, které je zapsáno i na seznam světového dědictví UNESCO, datované do období 13. až 11. století př. n. l., tedy do období dynastie Šang, je známé četnými nálezy těchto karasukských napodobenin.[14]
Archeologové předpokládají, že tyto metalurgické inovace převzaly od karasukské kultury stepní kočovníci v kontextu spíše konfliktních vztahů mezi Čínou a jejími severními sousedy. V Číně napodobovali především zakřivené jednobřité nože se zvířecími rukojeťmi a ukládali je do svých hrobek mezi ostatní bronzové předměty. Dohromady tyto vlivy putovaly na vzdálenost více než 3500 km, z oblasti Sajan-Altaj až do středu starověké Číny za Žlutou řeku.[14]
Genetika
editovatKeyser a kol. v roce 2009 publikoval genetickou studii starověkých sibiřských kultur, jmenovitě andronovské, karasukské, tagarské a taštykské kultury. Během analýzy byly prozkoumáni čtyři jedinci patřící do karasukské kultury pocházející ze čtyř různých míst a datovaných do období 1400 až 800 př. n. l. Dva z nich vlastnili západoeurasijké mtDNA U5a1 a U4 linie. Dva další vykazovali haploskupinu Y-chromozomu R1a1, o které se předpokládá, že značí migraci raných Indoevropanů na východ. Všichni zkoumaní jedinci byli určeni za lidi světlooké s europoidními rysy.[2]
Sídliště
editovatSídliště nejsou četná a nacházejí se hlavně jihozápadně od Minusinské pánve. Skládají se z polozemnic a větších zemnic o ploše asi 100 až 200 m2 s kupolovými nebo šikmými střechami pokrytými zeminou na ochranu před chladem.[1]
Fotogalerie
editovat-
Karasukská čepel s rukojetí ve tvaru zvířete -
Krasukské bronzové sekery -
Porovnání karasukských nožů (vlevo) a nožů z období dynastie Šang (vrpavo) -
Karasukská keramika -
Karasukský pohřeb
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Karasuk culture na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Encyclopedia of Indo-European culture. Příprava vydání J. P. Mallory, Douglas Q. Adams. London ; Chicago: Fitzroy Dearborn 829 s. ISBN 978-1-884964-98-5.
- ↑ a b c d e f KEYSER, Christine; BOUAKAZE, Caroline; CRUBÉZY, Eric. Ancient DNA provides new insights into the history of south Siberian Kurgan people. Human Genetics. 2009-09-01, roč. 126, čís. 3, s. 395–410. Dostupné online [cit. 2024-11-06]. ISSN 1432-1203. DOI 10.1007/s00439-009-0683-0. (anglicky)
- ↑ academic.oup.com [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Stone Age | Definition, Tools, Periods, Peoples, Art, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. 2024-11-03 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Central Asian arts | History, Crafts, Sculptures, & Artifacts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ van Driem, George (2007). "Endangered Languages of South Asia". In Brenzinger, Matthias (ed.). Language Diversity Endangered. Berlin and New York: Mouton de Gruyter. s. 304
- ↑ The Mysterious Steles of Mongolia. CNRS News [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHECHUSHKOV, Igor V.; EPIMAKHOV, Andrei V. Eurasian Steppe Chariots and Social Complexity During the Bronze Age. Journal of World Prehistory. 2018-12-01, roč. 31, čís. 4, s. 435–483. Dostupné online [cit. 2024-11-06]. ISSN 1573-7802. DOI 10.1007/s10963-018-9124-0. (anglicky)
- ↑ a b c d WU, Hsiao-yun. Chariots in early China: origins, cultural interaction, and identity. Oxford: Archaeopress (BAR). ISBN 978-1-4073-1065-7.
- ↑ Ancient Indo-Europeans.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ PUBLISHED, Tom Metcalfe. 3,000-year-old untouched burial of 'charioteer' discovered in Siberia. livescience.com [online]. 2023-07-18 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HIGHAM, Charles. Encyclopedia of Ancient Asian Civilizations. [s.l.]: Infobase Publishing 465 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-0996-1. (anglicky) Google-Books-ID: H1c1UIEVH9gC.
- ↑ LYMER, Kenneth. Chariots in Early China – Origins, cultural interaction and identity. By Hsiao-yun Wu . (BAR International Series 2457). pp. 135. Oxford, Archaeopress, 2013.. Journal of the Royal Asiatic Society. 2016-07, roč. 26, čís. 3, s. 534–535. Dostupné online [cit. 2024-11-06]. ISSN 1356-1863. DOI 10.1017/S1356186315000619. (anglicky)
- ↑ a b c Chernykh, Evgeny (30 December 2008). "The "Steppe Belt" of stockbreeding cultures in Eurasia during the Early Metal Age". Trabajos de Prehistoria. 65 (2). doi:10.3989/tp.2008.08004. Dostupné online
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karasukská kultura na Wikimedia Commons
