Kandidátní listina

seznam volebních kandidátů

Kandidátní listina, krátce kandidátka, je uspořádaný seznam kandidátů pro volby v poměrném volebním systému. Volič si zde nevybírá mezi jednotlivými kandidáty, nýbrž mezi politickými stranami (hnutími, sdruženími), které soutěží o mandáty v zastupitelském sboru.

Uplatnění v praxi

editovat

V poměrném volebním systému je každému volebnímu obvodu přidělen předem stanovený počet (nejméně dva) mandáty. Tento počet, určený obvykle podle počtu voličů v daném obvodu, se pak rozdělí mezi jednotlivé kandidátky v poměru získaných hlasů. Na kandidátní listině je obvykle tolik jmen, kolik by odpovídalo zisku 100 % hlasů. Z kandidátky, jež získala 50 % hlasů, bude zvolena první polovina osob. Umístění na kandidátce je tedy velmi důležité: Zatímco první nebo vedoucí kandidát má vysokou výchozí pravděpodobnost zvolení (největší ze všech na dané kandidátce), kandidáti na posledních místech mají pravděpodobnost zvolení mizivou. Proto se často hovoří o nevolitelném místě v pořadí.

Kroužkování v hlasovacím lístku

editovat

Kandidátky sestavují orgány politických stran a hnutí a prosazují tak své preference v tom, kdo je má v parlamentu zastupovat. Aby se tento málo demokratický prvek omezil, doplňuje se poměrný volební systém často nějakým systémem preferenčních hlasů, jimiž mohou voliči pořadí na kandidátce ovlivnit. V Česku se ve volbách používá tzv. kroužkování jednotlivých kandidátů na hlasovacím lístku: Kandidát, který získal jisté procento těchto preferenčních hlasů,[1] postupuje na vyšší nebo první místo kandidátky (tzv. „kumulování“).

Pro volby do Poslanecké sněmovny ČR platí, že pokud kandidátovi určité strany nebo hnutí, která celkově překročila hranici 5 % hlasů, dalo nejméně 5 % voličů této strany v daném volebním obvodě preferenční hlas, postupuje na první místo dané kandidátky. Je-li takových kandidátů víc, řadí se podle počtu preferenčních hlasů.[2] V komunálních volbách má volič dokonce možnost dát své hlasy až tolika kandidátům, kolik se jich do zastupitelstva volí, a to bez ohledu na volební stranu, tedy například z každé strany jednoho (tzv. „panašování“).[3]

Efekt intenzivního kroužkování se projevil v českých sněmovních volbách 2021 u koalice Piráti a Starostové. Dle koaliční smlouvy Piráti obsadili 2/3 čelních míst kandidátek svými nominanty a uhradili zhruba dvakrát vyšší náklady na kampaň než STAN. Obsazení ve zbytku kandidátek mělo zipový charakter, jedna ku jedné.[4][5][6] Voliči však preferenčními hlasy posunuli do čela kandidátek nominanty hnutí STAN, které získalo 33 poslanců, zatímco Piráti pouze 4 poslance.[7][5][8]

Reference

editovat
  1. Volební zákon - 247/1995 Sb., §39
  2. Volební zákon - 247/1995 Sb., §50
  3. Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, §34
  4. Piráti a STAN půjdou spolu do sněmovních voleb. E15.cz [online]. 2020-12-22 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  5. a b Starostové kroužkováním zmasakrovali Piráty. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-10-09 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  6. Piráti a STAN potvrdili poměr dva ku jednomu i ve financování kampaně. iDNES.cz [online]. 2020-12-22 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  7. MIKEL, Jakub. Tvrdý náraz Pirátů. Do sněmovny se dostanou jen čtyři. Začíná se spekulovat, jestli se vůbec budou podílet na vládě. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2021-10-09 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  8. HARTMAN, Petr. Jak voliči STAN zdevastovali Piráty. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-10-09 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat