Wikipedie

Kajetan Mérey

Kajetan Mérey de Kapos Mére (německy Cajetan Mérey von Kapos-Mére) (16. ledna 1861, Vídeň – 2. února 1931, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Jako absolvent práv působil od roku 1884 ve službách rakousko-uherského ministerstva zahraničí. Vystřídal nižší diplomatické posty v Srbsku, Rumunsku, Francii nebo Turecku. Vynikl jako rakousko-uherský delegát na dvou mezinárodních konferencích v Haagu (1899, 1907), mezitím byl prvním sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí (1904–1907). V letech 1910–1915 zastával funkci rakousko-uherského velvyslance v Itálii.[1][2] V závěru první světové války byl účastníkem mírových jednání v Brest-Litevsku (1917). Po roce 1918 žil v soukromí.

Kajetan Mérey de Kapos Mére
Kajetan Mérey jako rakousko-uherský velvyslanec v Itálii (1911)
Kajetan Mérey jako rakousko-uherský velvyslanec v Itálii (1911)
Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii
Ve funkci:
4. března 1910 – 23. května 1915
PředchůdceHeinrich hrabě Lützow
Nástupcepřerušení diplomatických styků
První sekční šéf na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí
Ve funkci:
1904 – 1907
PředchůdceHeinrich hrabě Lützow
NástupceGuido von Call
Druhý sekční šéf na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí
Ve funkci:
29. listopadu 1901 – 11. března 1904
PředchůdceHeinrich hrabě Lützow
NástupceLadislaus Müller
Narození16. ledna 1861
Vídeň
Úmrtí2. února 1931 (ve věku 70 let)
Vídeň
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesediplomat
CommonsKajetan Mérey von Kapos-Mére
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Pocházel ze staré uherské šlechtické rodiny připomínané od 13. století,[3] byl synem státního úředníka Alexandra Méreye (1834–1927). Kajetan vyrůstal ve Vídni, kde absolvoval gymnázium, poté studoval na Tereziánské akademii a nakonec získal doktorát práv na Vídeňské univerzitě. Po studiích absolvoval krátkou službu v c. k. armádě a v hodnosti poručíka (1883) byl převeden do stavu záloh.[4] V roce 1884 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, kde působil řadu let s několika přestávkami. V letech 1885–1886 zastával nižší posty v Bělehradě a Bukurešti. Jako dvorní koncipista působil v letech 1886–1889 na ministerstvu zahraničí, kde pracoval v obchodní sekci, jako rodilý Maďar také zprostředkovával styky mezi ministerstvem a zástupci uherského zemského sněmu.[5] V letech 1891–1893 působil v Paříži, kde získal titul legačního sekretáře, na stejné pozici pak krátce v letech 1894–1895 pobýval v Istanbulu.[6] V lednu 1895 byl znovu povolán do Vídně na ministerstvo zahraničí, kde byl jmenován sekčním radou, později se stal dvorním radou a ředitelem kabinetní kanceláře ministra zahraničí.[7] V roce 1899 se zúčastnil mírové konference v Haagu, o dva roky později byl na ministerstvu zahraničí jmenován II. sekčním šéfem s titulem vyslance.[8][9]

V letech 1904–1907 zastával na ministerstvu zahraničí funkci prvního sekčního šéfa.[10][11] V roce 1907 byl delegátem na druhé konferenci v Haagu, pro tuto příležitost získal titul mimořádného a zplnomocněného velvyslance, aby byl postaven na stejnou úroveň s dalšími zástupci zahraničních mocností. Svými současníky byl hodnocen jako schopný a obratný diplomat, i když svůj názor v otázce mezinárodního odzbrojeí podřídil postojům spojeneckého Německa. Po návratu z Haagu nastoupil roční dovolenou, která mu byla následně prodlužována, protože pro něj nebyl flek. Do aktivní služby se vrátil v březnu 1910, kdy byl jmenován rakousko-uherským velvyslancem v Itálii.[12][13] Během svého působení v Římě spojil osobní kvality bystrého úsudku, inteligence a pracovitosti s bohatou sítí kontaktů z dřívějších dob a díky tomu patřil k nejlépe informovaným osobnostem rakousko-uherské diplomatického sboru. Větší vliv měl pod dlouholetou ochranou svého patrona Aloise Lexy, po nástupu nového ministra zahraničí Berchtolda v roce 1912 byla jeho pozice již slabší. Po sarajevském atentátu se nervově zhroutil a od léta 1914 jej v Římě zastupoval Karl Macchio. Mérey setrval formálně ve funkci velvyslance v Římě do května 1915, kdy Itálie vyhlásila válku Rakousku-Uhersku. Již v roce 1914 se však vrátil do Vídně, kde byl pověřen vedením 4. oddělení na ministerstvu zahraničí.[14] Jako zástupce ministerstva zahraničí byl delegátem na mírových jednáních v Brest-Litevsku (1917). Po rozpadu monarchie žil v soukromí.

Tituly a ocenění

editovat

Jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí obdržel v roce 1904 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Během svého působení v diplomatických službách získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí. Za účast na jednáních o Brestlitevském míru obdržel Válečný kříž Za občanské zásluhy I. třídy (1917). Jako jediný k tomuto řádu obdržel briliantovou dekoraci. Mimo jiné byl také držitelem nizozemské Čestné medaile pro účastníky haagské mírové konference.[16][17]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 397 dostupné online
  2. ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné onlinedostupné online
  3. ↑ Historie rodu Méreyů dostupné online
  4. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 544 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 253 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 204 dostupné online
  7. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 31 dostupné online
  8. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 31 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 241 dostupné online
  10. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1906; s. 35 dostupné online
  11. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 253 dostupné online
  12. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 50 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 272 dostupné online
  14. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 41 dostupné online
  15. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 221 dostupné online
  16. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Kajetana Méreye in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 51 dostupné online
  17. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Kajetana Méreye in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 292 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kajetan_Mérey&oldid=24024062“