Wikipedie

Kadžiko Jadžima

japonská aktivistka

Kadžiko Jadžima (矢嶋 楫子 Jadžima Kadžiko, 1833 Prefektura Kumamoto – 16. července 1925) byla japonská učitelka, pacifistka a křesťanská aktivistka, která se zasadila o vzdělávání žen v Japonsku. Byla zakladatelkou Tokijské ženské reformní společnosti (東京婦人矯風会, Tókjó fudžin kjófúkai) založené v roce 1886 a předsedkyní Ženské křesťanské unie pro prohibici.[1]

Kadžiko Jadžima
Narození1833
Prefektura Kumamoto Tokugawský šógunátTokugawský šógunát Tokugawský šógunát
Úmrtí1925 (ve věku 91–92 let)
Japonské císařstvíJaponské císařství Japonské císařství
Místo pohřbeníHřbitov Tama
Povolánívychovatelka
Nábož. vyznáníkřesťanství
Děti3
PříbuzníHisako Tokutomi a Džunko Takezaki (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Kadžiko Jadžima v roce 1921 před Knihovnou Kongresu ve Spojených státech
 
Kadžiko Jadžima držící mírovou petici, kterou předala prezidentu Warrenu G. Hardingovi v roce 1921

Narodila se v roce 1833 v prefektuře Kumamoto jako šesté dítě a pátá dcera do vlivné statkářské rodiny. Její rodiče se jí jako dívce příliš nevěnovali. Elizabeth Dorn Lublin napsala: „ideologie danson džohi (男尊女卑) „uctívej muže, pohrdej ženami“, která byla základem této recepce, zůstala dominantní formující silou jejích raných letech”.[2] Měla tradiční dívčí vzdělání. Když jí bylo 25 let, provdala se za samuraje jménem Šinčiró Hajaši, který holdoval alkoholu a v opilosti se choval hrubě. Kadžiko později manžela opustila a vrátila se ke své rodině, odmítaje se k manželovi vrátit a ostříhat si vlasy. Nakonec se přestěhovala do Tokia ke svému bratrovi. Vzhledem k tomu, že tehdy jednou z mála placených prací pro ženy bylo učitelství, stala se krátce po svém rozvodu učitelkou v nově založeném školním systému v Tokiu. Později přestoupila do Presbytariánské misijní školy kvůli vyššímu platu. V této době ji začalo přitahovat křesťanství a po nástupu do presbytariánské školy si začala říkat Maria True.[3] Jadžima byla ředitelkou Presbytariánské misijní školy pro dívky v Tokiu čtyřicet let.[4][5]

Ženská křesťanská unie pro prohibici

editovat

V červenci 1886 do Japonska přijela misionářka Mary Clement Leavitt. Její přednášky Jadžimu inspirovaly k založení spolku. V roce 1886 společně s dalšími 28 ženami, stála u založení Ženské křesťanské unie pro prohibici (Woman's Christian Temperance Movement – WCTU) a byla jmenována její předsedkyní, spolu s tajemnicí Tojodžu Sasaki.[6] Členky spolku byly většinou ženy z vyšších vrstev a bohatých vesnických či obchodnických rodin, které bojovaly za kontrolu prostituce, prosazení monogamního manželství a odstranění tradičního konkubinátu.[1]

Zneužívání ze strany jejího manžela a sledování studentek potýkajících se s otci alkoholiky jí vnukly odpor k alkoholu, a podnily její zájem o abstinenci. Kvůli své minulosti prosadila, aby se v názvu WCTU objevilo slovo abstinence (kinšu). Členky spolku, zahrnující většinou ženy z vyšších vrstev a

Rozdílná rodinná historie Jadžimy a tajemnice Sasaki vedly ke vzájemným sporům. Jadžima byla ve svých názorech tradičnější a věřila, že alkoholová abstinence je tím nejdůležitějším, co by měla unie řešit. Tvrdila, že by členky měly „pomáhat svým manželům v domácnosti a pomáhat gentlemanům ve společnosti”.[7] Sasaki si naproti tomu myslela, že v centru pozornosti by měla být prostituce. Tento názorový střet způsobil, že spolu obě ženy namísto spolupráce bojovaly o kontrolu.

Jadžima ve funkci předsedkyně unie setrvala až do roku 1889, kdy ji donutila odstoupit nehoda. O tři roky později byla znovu zvolena do funkce, dokud nebyla v roce 1903 opět nucena odstoupit, tentokrát proto, že nezískala dostatečný počet hlasů. To však trvalo jen několik měsíců, neboť její nástupkyně zemřela, a tak ji Jadžima opět vystřídala. Teprve v roce 1921 skončila ve funkci natrvalo.[2]

Jadžima vydávala noviny o alkoholové zdrženlivosti, přednášela, vedla protestní pochody, sháněla finanční prostředky a zastupovala Japonsko na mezinárodních konferencích.[8][9]

Cesty do zahraničí

editovat
 
Kadžiko Jadžima se svou sekretářkou a členkou abstinenčního hnutí Morijou Azuma

Její pozice předsedkyně ji v sedmdesáti a osmdesáti letech zavedla do zahraničí.[10][11] V roce 1906 vystoupila na světovém sjezdu WCTU v Bostonu. Během této cesty navštívila také New York, Filadelfii, Pittsburgh, Chicago a San Francisco.[12] Spolu s dalšími aktivisty za mír se vydala do Bílého domu, kde se setkala s prezidentem Theodorem Rooseveltem.[13] V roce 1920 se spolu s krajankami Cuneko Gauntlett a Mičiko Kawai, vydala do Londýna a Ženevy na mezinárodní konference abstinečního hnutí, respektive sufražetek. V roce 1921 cestovala na vlastní náklady do Washingtonu[14] na konferenci o omezení zbrojení spolu se svou asistentkou Morijou Azuma. Setkala se s americkými sufražetkami[15] a s prezidentem Warrenem G. Hardingem, kterému předala 300 stop (91,4 m) dlouhou mírovou petici podepsanou japonskými ženami.[16] Princ Tokugawa na konferenci uspořádal recepci na její počest.[17] Během této cesty navštívila také New York, kde vystoupila před Zahraničním misijním sdružením přátel,[18] Presbyteriánskou misijní radou a Křesťanským sdružením mladých žen.[19]

O její návštěvě Spojených států v roce 1921, psalo mnoho amerických novin a časopisů. Této příležitosti Jadžima využila, aby vyjádřila své naděje na světový mír: „Až odejdu, vzpomeňte si, že jsem tu stála, dívala se vám do tváře a vyjadřovala naději, že uděláte vše, co je ve vašich silách stejně jako toto staré tělo, aby od nynějška svět poznal mír. Došli jsme do doby, kdy mír nejen chceme, ale víme, že ho musíme mít“.[20] Ve svém poselství „křesťanským ženám Ameriky” Kadžiko Jadžima ujistila své posluchače, že „japonské ženy chtějí vzdělání, ne bitevní lodě nebo armády. Chtějí, aby vláda vydávala peníze nikoli na vojenská zařízení, ale na školy”.

Soukromý život a odkaz

editovat

Z jejího nešťastného manželství se narodily tři děti. Svého manžela alkoholika opustila, když jí bylo čtyřicet let. V polovině svého života konvertovala ke křesťanství a ve 45 letech se nechala pokřtít jako presbytariánka.[3] Přežila velké zemětřesení v Kantó v roce 1923.[21] Zemřela v roce 1925 vě věku 93 let.[20]

Po její smrti byla po ní pojmenována budova v níž sídlí kancelář japonské WCTU.[22] V 50. letech vyšla v Americké křesťanské literatuře její biografie, uvedená jako příběh druhých začátků a vítězství nad překážkami.[23] Její vnuk Juasa Jó, byl prominentní doktor, který léčil lepru.[24]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yajima Kajiko na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b LAVIČKOVÁ, Štěpánka. Rodina v raném období Meidži: od statusu k ideologii [online]. Praha: Karlova univerzita, 2022 [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b LUBLIN, Elizabeth Dorn. Wearing the White Ribbon of Reform and the Banner of Civic Duty: Yajima Kajiko and the Japan Woman's Christian Temperance Union in the Meiji Period. U.S.-Japan Women's Journal 2006, No. 30/31. 2006, s. 60–79. JSTOR 42771944. 
  3. ↑ a b "A Little Great Woman: Madam Yajima of Japan" Continent (November 17, 1921): 1327.
  4. ↑ Roberta M. McKinney, "Christian Schools and the New Internationalism in Japan" The Baptist (February 11, 1922): 45.
  5. ↑ "Personal Glimpses" Literary Digest (November 26, 1921): 53.
  6. ↑ World's Woman's Christian Temperance Union, Convention Minutes (Women's Temperance Publishing Association 1893): 154–156.
  7. ↑ LUBLIN, Elizabeth Dorn. Reforming Japan. Hawai'i: University of Hawai'i Press, 2010. S. 52. 
  8. ↑ "Anti-Alcohol Movement in the United States Watched Closely in Japan" The Union Signal (March 20, 1919): 5.
  9. ↑ "Madame Kaji Yajima; A Great Japanese Educator and Peace Worker" Journal of Education (January 26, 1922): 96.
  10. ↑ "A Message to Christian Women of America" Federal Council Bulletin (October-November 1921): 121.
  11. ↑ "Some Japanese Letters" Bible Society Record (May 1905): 67.
  12. ↑ "Praises Tokyo Missions" The Washington Post (November 9, 1906): 2.
  13. ↑ "An Honored Visitor from Japan" Woman's Work (January 1907): 9-11.
  14. ↑ Caroline Avis, "A Messenger of Peace at Ninety" The Woman's Journal (November 19, 1921): 11.
  15. ↑ Sandra Weber, The Woman Suffrage Statue: A History of Adelaide Johnson's Portrait Monument to Lucretia Mott, Elizabeth Cady Stanton and Susan B. Anthony at the United States Capitol (McFarland 2016): 129. ISBN 9781476663463
  16. ↑ "Japanese Women's Peace Plan Three Hundred Feet Long" Popular Mechanics (January 1922): 2.
  17. ↑ Patricia Ward D'Itri, Cross Currents in the International Women's Movement, 1848-1948 (Popular Press 1999): 144, 175. ISBN 9780879727826
  18. ↑ Grace Taintorsly, "An Outside Impression of the Annual Meeting of the Foreign Missionary Association" The Friend (First Month 5, 1922): 316.
  19. ↑ "Japanese Woman Delegate" Continent (November 10, 1921): 1290.
  20. ↑ a b Judy Yoneoka, "'A Message from the Goddess of Peace': Analysis of News Articles on a Japanese Woman's Activities at the 1921 Washington Arms Limitation Conference" Intercultural Communication Studies 22(1)(2013): 256.
  21. ↑ Madeline Duntley, "Confucianism, Internationalism, Patriotism and Protestantism: The Ecclesiological Matrix of Japanese Christian Activists in Japan and the US Diaspora" in Gesa Elsbeth Thiessen, Linda Hogan, eds., Ecumenical Ecclesiology: Unity, Diversity and Otherness in a Fragmented World (A&C Black 2009): 232. ISBN 9780567009135
  22. ↑ "Mrs. J. B. Cobb, Missionary to Japan, Addresses Fourth District WCTU" Atlanta Constitution (March 3, 1940): 11M.
  23. ↑ "Kaji the Rudder", in Marianne Nugent Prichard and Norman Prichard, Ten Against the Storm (Friendship Press 1957): 56-69.
  24. ↑ Yo Yuasa, My Family, My Life, and My Work Archivováno 13. 1. 2018 na Wayback Machine. (Sasakawa Memorial Health Foundation 2013): 12. ISBN 9784990849115

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kadžiko_Jadžima&oldid=24503902“