Kärntner Heimatlied
Hymna Korutan, jedné z rakouských spolkových zemí, je skladba Kärntner Heimatlied (česky Korutanská zemská píseň), známá též jako Dort, wo Tirol an Salzburg grenzt (česky Kde Tyrolsko hraničí se Salcburkem).
Korutanská zemská píseň | |
---|---|
Hymna | Korutany Rakousko |
Slova | Johann Thaurer von Gallenstein, 1822 |
Hudba | Josef Rainer von Harbach, 1835 |
Přijata | 1966 |
Problémy s přehráváním? Nápověda.
|
Skladba
editovatSkladbu složil v roce 1835 rakouský skladatel Josef Rainer von Harbach na báseň Johanna Thaurera von Gallensteina, která byla uveřejněna v časopise Carinthia v roce 1822. Skladba vznikla na zámku Waldstein ve městě Wolfsberg, Když místní majitel zámku Johann Michael Offner v roce 1835 požádal Harbacha, aby pro místní slavnost zhudebnil skladbu "Dort, wo Tirol an Salzburg grenzt". Píseň se poté zpopularizovala. V roce 1911 vlastenecká organizace Korutanský landsmanšaft, která byla zaměřena zejména proti místním Slovincům, skladbu vyhlásila za korutanskou národní hymnu. Skladba, která zmiňuje všechny části Korutanského vévodství, horní, střední i dolní Korutany, tak byla ideální písní proti žádostem místních Slovinců zejména na jihu, kteří žádali oddělení. Úspěch pro ně znamenalo, když v plebiscitu v Korutanech v roce 1920 se 59,1% obyvatel rozhodlo pro setrvání země v Rakouské republice. To znamenalo, že až polovina místních korutanských Slovinců se rozhodlo pro setrvání země v Rakousku a ne pro připojení ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V roce 1930 rakouská pedagožka Agnes Millonig napsala závěrečnou 4. sloku písně.[1][2]
Hymna
editovatV roce 1966 byla píseň přijata za oficiální zemskou hymnu spolkové země Korutany.[3]
Partitura
editovatSlova
editovat- Da, wo Tirol an Salzburg grenzt,
- Des Glockners Eisgefilde glänzt;
- Wo aus dem Kranz, der es umschließt,
- Der Leiter reine Quelle fließt,
- Laut tosend, längs der Berge Rand –
- Beginnt mein theures Vaterland.
- Wo durch der Matten herrlich’ Grün
- Des Dravestromes Fluthen zieh’n;
- Vom Eisenhut, wo schneebedeckt
- Sich Nordgau’s Alpenkette streckt,
- Bis zur Carvanken Felsenwand –
- Dehn’t sich mein freundlich’ Vaterland.
- Wo, von der Alpenluft umweht,
- Pomonens schönster Tempel steht;
- Wo sich durch Ufer, reich umblüht,
- Der Lavant Welle rauschend zieht,
- Im grünen Kleid’ ein Silberband –
- Schließt sich mein lieblich’ Vaterland.
- Und breitet über Öst’reichs Haus
- Der Kaiseraar die Schwingen aus –
- Dann auch, von Feinden ungeneckt,
- Sein Flügelpaar Karenta deckt;
- Und segnend strecket Franzens Hand
- Sich über dich, mein Vaterland!
- Wo Mannesmut und Frauentreu’
- die Heimat sich erstritt aufs neu’,
- wo man mit Blut die Grenze schrieb
- und frei in Not und Tod verblieb;
- hell jubelnd klingt’s zur Bergeswand:
- Das ist mein herrlich Heimatland!