Junkers K 16

německý dopravní letoun

Junkers K 16 byl malý dopravní letoun vyráběný v Německu na počátku 20. let. společností Junkers & Co (Junkers Flugzeug- und Motorenwerke AG, Dessau).[1]

Junkers K 16
Junkers K 16 s motorem Walter NZ-120
Junkers K 16 s motorem Walter NZ-120
Určenímalý dopravní letoun
PůvodNěmecko
VýrobceJunkers Flugzeug- und Motorenwerke
ŠéfkonstruktérOtto Reuter
První let3. březen 1921
UživatelNěmecko
Výroba1921–1928
Vyrobeno kusů17
Vyvinuto z typuJunkers J 15
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Junkers K 16 (1921)

Vznik a vývoj

editovat

Junkers K 16 byl konvenční, hornokřídlý konzolový jednoplošník celokovové konstrukce, vybavený pevným podvozkem a zadní ostruhou. Práce na projektu byly zahájeny v roce 1920. Nový letoun byl původně označen jako J 16, ale později byl změněn na K 16 (Kabinenflugzeug, kabinové letadlo). Stavba prvního K 16 byla prováděna v době úplného zákazu konstrukce letadel dle ustanoveních Versailleské smlouvy (1919).[2]

Německo mělo po prohrané válce zcela zakázáno vyrábět letadla. Kvůli striktním požadavkům Versailleské smlouvy, musel být i motor Daimler D III/Mercedes IIIa nahrazen méně výkonným Siemens Sh 4 (65 k), který vyráběla společnost Siemens & Halske A.G. v Berlíně-Spandau. První zálet prototypu letadla (výr. č. 526) provedl pilot Zimmermann 3. března 1921.[3]

Krátce poté, co prototyp vzlétl, vítězné mocnosti prověřily plnění zákazu výroby letadel v Německu resp. zcela zablokovali činnost německého leteckého průmyslu. Prototyp K 16 byl rychle evakuován do Nizozemska, aby nedošlo ke konfiskaci letadla. Tam byl uložen v jednom hangáru u společnosti Fokker až do léta 1923, dokud nebyla omezení uvolněna a výroba mohla být obnovena. Letoun byl vystaven a předveden na Mezinárodní letecké výstavě, která se konala 20.7.–12.8.1923[4] ve švédském Göteborgu.[5]

Na jaře 1924 prototyp prošel v Dessau několika úpravami a byla zahájena sériová výroba. Sériový letoun s imatrikulací D-390 byl součástí expozice Junkers na III. mezinárodní letecké výstavě v Praze, která se konala na přelomu května a června 1924.[6]

Celkem bylo vyrobeno 17 letadel.[3]

 
Junkers K 16ce (L´Air January 15,1926)

Popis letounu

editovat

Jednalo se o letoun s trojdílným horním křídlem s otevřeným pilotním kokpitem, který byl umístěn za motorem a před křídlem, což výrazně zlepšilo viditelnost pilota. Dva cestující sedící proti sobě byli v kryté kabině uvnitř trupu. Stroj se vyznačoval vlnitým duralovým krytem jak křídla, tak trupu.

Kvůli přísným požadavkům Versailleské smlouvy, musel být motor Daimler D III u prototypu nahrazen méně výkonným Siemens Sh 4, aby splňoval předpisy poválečných restrikcí. Až omezení pominula (1924), byl letoun vybavován silnějšími motory a také byl konstrukčně upraven. Letoun verze 16ba měl nový podvozek (trup byl jen kousek nad zemí, což usnadnilo nastupování a vystupování), vylepšenou aerodynamiku (především konstrukce SOP) a silnější motor Siemens Sh 5. To umožnilo zvýšit užitečné zatížení letadla na 315 kg a dosáhnout maximální rychlosti 170 km/h. Po první úpravě v roce 1924 následovaly další dva typy, K16ba s novým křídlem (rozpětí se zvýšilo z 11,0 m na 12,8 m) a K16ce – s motorem Bristol Lucifer (100 k). V roce 1927 se zrodila další modifikace – K16bi s motorem Siemens Sh 12 (125 k) a v další v roce 1928, poslední verze K16bo s československým motorem Walter NZ-120 (120 k) resp. Walter Mars (145 k).

 
Junkers K 16bo v Krakově a majitel O. F. Kinský (1928)

Použití

editovat

Letoun K16 byl nasazen i v domácích i mezinárodních leteckých soutěžích jako sportovní letoun. Se dvěma letouny K 16 se Junkers v roce 1925 zúčastnil Okružního letu Německem (Deutsche Rundflug) a jeden letoun obsadil v této soutěži druhé místo (D-653, 19.–24.11.1925).

V té době žádná letecká společnost, kterou by měl maličký K 16 (jako levná verze letounu Junkers F 13) oslovit, neprojevila zájem o koupi. Menší počet letounů, které byly vyrobeny, byl většinou prodán soukromým majitelům a letadla byla provozována jako soukromá turistická či sportovní.[7] V německém leteckém rejstříku bylo uváděno 12 letounů s imatrikulacemi D-323, D-390, D-500, D-653, D-654, D-781, D-941, D-983, D-1208, D-1452, D-1678. K nim přibyl později letoun výr. č. 467 (D-2144).[8] Letadla K 16 byla prodána i do zahraničí např. létala v Norsku, Švédsku, v Argentině a Uruguayi především jako spojovací, poštovní stroje, ale také ve společnostech, které s nimi organizovaly vyhlídkové lety.[2]

Oba švédské letouny SE-AEI a SE-AET havarovaly. První SE-AEI havaroval 28. září 1935 za neznámých okolností někde ve Švédsku. Letadlo bylo poškozeno, ale nikdo naštěstí nebyl zraněn. Druhý letoun SE-AET havaroval 23. prosince 1936. Když se pilot D. Hamilton přibližoval k letišti Göteborg-Torslanda, ztratil nad letounem kontrolu a narazil do blízkého kopce. Pilot byl zraněn a letadlo poškozeno. Za příčinu havárie byla označena chyba pilota.[9]

V srpnu 1928 zakoupil jeden letoun Junkers K 16bo (WNr. 467) kníže Oldřich Ferdinand Kinský z Heřmanova Městce[10] (X. kníže Kinský ze Vchynic a Tetova, 1893–1938).[11] Původní imatrikulace L-BACA z 8. srpna 1928 byla v roce 1929 změněna na OK-ACA.[12] Později byl vyměněn motor Walter NZ-120 za silnější Walter Mars, který byl ve výrobě od roku 1929.[13] Letoun byl 28. ledna 1933 vyřazen z československého rejstříku[14] a prodán zpět do Německa jako havarovaný, ale v listopadu 1936 byl pod imatrikulací D-2144 zaveden do německého rejstříku. Byl provozován inženýrskou školou Ingenieurschule ve Weimaru.[15]

Varianty

editovat
  • K 16 – prototyp s motorem Siemens-Halske (1921)
  • K 16a – s pětiválcovým motorem Siemens-Halske Sh 4 o výkonu 43–46 kW/58–62 k, upravený prototyp se změněným podvozkem a zadní částí trupu (1924)
  • K 16b – sériově vyráběná verze s novým křídlem a uzpůsobená pro instalaci různých variant motorů
  • K 16ba – sedmiválcový motor Siemens-Halske Sh 5 o výkonu 59–63 kW/80–85 k (1924)
  • K 16bi – motor Siemens-Halske Sh 12 o výkonu 92 kW/125 k (1927)
  • K 16bo – devítiválcový motor Walter NZ-120 o výkonu 88–96 kW/120–135 k (1928), později vyměněný za koncepčně stejný, ale silnější Walter Mars o výkonu 107–116 kW/145–155 k[13]
  • K 16c – jako K 16b s upravenou částí přídě letounu
  • K 16ce – tříválcový motor Bristol Lucifer o výkonu 74 kW/100 k (1926)

Uživatelé

editovat

Specifikace

editovat
 
Junkers K 16, skica (Letectví, srpen-září 1925)

Data pro K 16bo podle[1][2]

Technické údaje

editovat
  • Posádka: 1
  • Cestující: 2 nebo pošta
  • Rozpětí: 12,78 m
  • Délka: 7,80 m
  • Výška: 2,56 m
  • Nosná plocha: 19,50 m2
  • Plošné zatížení: 43,80 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 535 kg
  • Vzletová hmotnost: 850 kg
  • Pohonná jednotka:pístový, hvězdicový vzduchem chlazený devítiválcový motor Walter NZ-120
    • maximální, vzletový: 135 k (99,3 kW) při 1750 ot/min
    • jmenovitý, nominální: 120 k (88,3 kW) při 1400 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným nastavením

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 170 km/h
  • Cestovní rychlost: 140 km/h
  • Přistávací rychlost: 90 km/h
  • Dostup: 2 500 m
  • Dolet: max. 600 km
  • Vytrvalost: max. 5 h

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Junkers K 16 na anglické Wikipedii a Junkers K 16 na německé Wikipedii.

  1. a b Junkers K16 (anglicky) [online]. hugojunkers.bplaced.net, 2003-01-06 [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  2. a b c Junkers K 16 (německy) [online]. Dessau: junkers.de/ [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  3. a b Junkers K 16 (anglicky) [online]. histaviation.com [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  4. H., K. Mezinárodní letecká výstava v Göteborgu. Letectví. Srpen 1923, roč. III., čís. 8, s. 131–135. Dostupné online. 
  5. Junkers k16 (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2014 [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  6. HARTMAN, A. R. Po výstavě. Letectví. Červen 1924, roč. IV. (1924), čís. 6, s. 137–146. Dostupné online. 
  7. Junkers K16 Production List (anglicky) [online]. hugojunkers.bplaced.net, 2003-01-06 [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  8. Civil Aircraft Register - Germany [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  9. Crash of a Junkers K.16 (anglicky) [online]. baaa-acro.com [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  10. Rejstřík letadel (č. certifikace 123). Letectví. Říjen 1928, roč. VIII. (1928), čís. 10, s. 313. Dostupné online. 
  11. Kinský z Vchynic a Tetova [online]. Jan Drocár a Pavel Loužecký [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  12. Civil Aircraft Register - Czechoslavakia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  13. a b Z leteckých zpráv ministerstva veřejných prací. Letectví. Leden 1933, roč. XIII. (1933), čís. 1, s. 16. Dostupné online. 
  14. RUSEK, Tomáš. Junkers K-16 bo - OK-ACA [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-01-22 [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  15. Civil Aircraft Register - Germany [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  16. Civil Aircraft Register - Norway [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  17. Civil Aircraft Register - Sweden [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  18. Civil Aircraft Register - Uruguay [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Literatura

editovat
  • TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. p. 546.
  • LANGE, Bruno: Typenhandbuch der deutschen Luftfahrttechnik. Ein Nachschlagwerk über die deutschen Motorflugzeuge, Luftschiffe, Flugmotoren, Turbo- und Raketentriebwerke, Flugkörper, Luftschrauben, Bordinstrumente, Bordfunkanlagen und Bordwaffen von den Anfängen bis heute (= Deutsche Luftfahrt. Bd. 9). Bernard & Graefe, Koblenz 1986, 185 s., ISBN 3-7637-5284-6
  • POLLAG, Carl Hanus: Hugo Junkers — Ein Leben als Erfinder und Pionier (německy), Carl Reissner, Dresden 1931, 206 s.
  • „The Round-Germany Flight“. Flight: 322. 28 May 1925. Retrieved 17 August 2008.
  • SCHMITT, Günter (1986): Junkers und seine Flugzeuge, 2. přepracované vydání, Berlin: Transpress, ISBN 3-344-00192-2, S. 91–92.

Externí odkazy

editovat