Julien Bryan
Julien Hequembourg Bryan (23. května 1899, Titusville, Pensylvánie, USA – 20. října 1974) byl americký fotograf, filmový tvůrce a dokumentarista. Nejznámější je díky svým dokumentům každodenního života v Polsku, SSSR a nacistickém Německu v letech 1935 až 1939.
| Julien Bryan | |
|---|---|
.jpg) Julien Bryan ve Varšavě, září 1939 | |
| Narození | 23. května 1899 Titusville |
| Úmrtí | 20. října 1974 (ve věku 75 let) Bronxville |
| Alma mater | Princetonská univerzita Union Theological Seminary |
| Povolání | filmový režisér, fotograf, fotoreportér, novinář, střihač, umělecký producent a režisér |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Před druhou světovou válkou
editovatBryan byl synem kazatele v presbyteriánské církvi s dlouholetou misijní tradicí.[1]
V sedmnácti letech, po absolvování střední školy, se dobrovolně přihlásil ke službě v American Field Service pro francouzskou armádu v první světové válce. Působil jako řidič sanitního vozu u Verdunu a v Argonnském lese,[2][3] a následně o této zkušenosti napsal knihu Ambulance 464, kterou ilustroval svými fotografiemi.[4]
V roce 1921 absolvoval Princetonskou univerzitu, dokončil teologický seminář v New Yorku, ale nerozhodl se k vysvěcení za kněze. Poté vedl organizaci YMCA v Brooklynu. V této době začal cestovat do zahraničí, kde fotografoval, natáčel a psal reportáže. Své cesty financoval přednáškami o zemích, které navštívil[3] a prodejem svých filmů různým společnostem včetně ERPI.[1]
Řadu filmů z těchto cest lze nalézt ve Spielbergově filmovém archivu v americkém muzeu holocaustu.[5] V těchto filmech jsou zachyceny cesty do Číny, do Sovětského svazu (1930, 1933 a 1935), Polska (1936), Německa (1937), Švýcarska a Nizozemska (1939).
Jeho filmy a fotografie z nacistického Německa zachytily stranická shromáždění, každodenní život v ulicích, protižidovskou propagandu a nacistické vůdce. Byly začleněny do dvou filmů March of Time. Jeho přednášky s promítáním se konaly v koncertních sálech, včetně Carnegie Hall.[3]
Druhá světová válka
editovatO německé invazi do Polska se dozvěděl během jízdy vlakem do Varšavy dne 3. září. Do Varšavy dorazil 7. září se svým fotoaparátem Leica, filmovou kameru Bell & Howell a 6000 metry filmu. V té době všichni cizinci, diplomaté a vládní úředníci prchali z hlavního města pryč. Kontaktoval starostu Varšavy Stefana Starzyńského, který mu poskytl automobil, průvodce a tlumočníka Stefana Radlinského včetně povolení k cestování a fotografování ve městě. Za dva týdny od 7. do 21. září se mu podařilo nasnímat stovky fotografií a 5000 metrů filmu, na kterých zdokumentoval obléhání Varšavy a děs bombardování města německou Luftwaffe. V té době byl akreditován jako jediný zahraniční novinář ve Varšavě.[6] Prostřednictvím polského rozhlasu vyzval prezidenta Roosevelta k pomoci varšavským civilistům, kteří byli terčem nepřátelského bombardování.[7] Během svého pobytu ve Varšavě bydlel v opuštěném americkém konzulátu. Varšavu opustil 21. září poté, co Němci vyhlásili příměří, které mělo umožnit občanům neutrálních zemí opustit Polsko vlakem přes Východní Prusko. V Königsbergu se obával zabavení svých materiálů a rozhodl se již vyvolané filmy propašovat. Některé se mu podařilo ukrýt do pouzder od plynových masek, které si jako suvenýry vezli jeho američtí spolucestující,[3] podle jednoho zdroje některé filmy ukryl na vlastním těle.[2]
Po příjezdu do New Yorku na podzim roku 1939 Bryan publikoval některé své fotografie. Magazín Life otiskl patnáct jeho fotografií 23. října[8] a Look dalších 26 ve vydání z 5. prosince.[6][9] Bryant vyrobil v roce 1940 krátký dokumentární film Siege uvedený společností RKO Radio Pictures.[10] Napsal také knihu se stejným názvem. Film byl následující rok nominován na Oscara za nejlepší krátkometrážní film.[11]
V roce 1940 byl najat úřadem koordinátora meziamerických záležitostí, aby natočil sérii dvaceti tří naučných filmů o latinskoamerické kultuře a zvycích. Poté natočil pěti filmů o Spojených státech na objednávku ministerstva zahraničí.
Po válce
editovatJulien Bryan se vrátil do Polska již v roce 1946. V rámci oficiální delegace UNRRA navštívil Gdaňsk a Varšavu. Jeho záběry z válkou zničeného Gdaňsku jsou pravděpodobně první poválečný film natočený v tomto městě.
V roce 1958 se opět vrátil do Polska a publikoval stovky svých snímků z Varšavy z roku 1939. Spolupracoval s deníkem Expres Wieczorny (Večerní expres), se kterým zahájili velkou kampaň, v každém vydání byla strana s fotografiemi z roku 1939 a text: „Poznáte sebe, své blízké, svůj dům nebo ulici? Express pomáhá americkému fotografovi Julienu Bryanovi najít hrdiny jeho filmů z obležené Varšavy z roku 1939.“ Čtenáři, kteří něco na jeho snímcích poznali, přicházeli do redakce novin a on se s nimi setkával a zaznamenal příběhy mnoha lidí z jeho fotografií.[6][7] Své zážitky znovu sepsal a vydal roku 1959 v Polsku v knize Warsaw: 1939 siege, 1959 Warsaw Revisited (Varšava: 1939 obležení, 1959 Varšava znovunavštívena).
Roku 1945 Bryan založil International Film Foundation (IFF) a po zbytek svojí kariéry točil dokumentární naučné filmy. Jeho syn Sam se připojil k IFF v roce 1960. Julius Bryan zemřel roku 1974, pouhé dva měsíce poté, co mu polská vláda udělila medaili za jeho fotografie. Po jeho smrti IFF vedl jeho syn. V roce 2003 daroval Sam Bryan otcovy fotografie a filmy z válečné Evropy americkému Muzeu holocaustu. Mnoho z jeho díla je v držení Kongresové knihovny a Spielbergova filmového archivu.[5] V roce 2006 byl film Siege zařazen do amerického Národního filmového registru jako „jedinečný, hrůzný záznam o strašlivé brutalitě války. "[11][12]
Bryanovy válečné zážitky z války byly zpracovány v polském filmu ...Gdziekolwiek jesteś Panie Prezydencie (Ať už jste kdekoli, pane prezidente) režiséra Andrzeje Trzos-Rastawieckého. Roli nejmenovaného amerického novináře, inspirovanou Bryanem, hrál Jack Recknitz.[13]
Varšava, září 1939
editovat-
Balbina Szymanska se svými dvojčaty v krytu ve sklepě porodnice. -
Devítiletý Ryszard Pajewski sedí na hromadě trosek poblíž svého domova. -
Józefa Drzewowska při modlitbě v obležené Varšavě. -
Stejná rodina, pohled shora. -
Devítiletý Zygmunt Askienow zachránil kanárka z trosek vybombardovaného domu.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Julien Bryan na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Julien & Sam Bryan and the International Film Foundation [online]. International Film Foundation, 2010-11-30. Dostupné online.
- ↑ a b EDWARDS, Mike. Capturing Warsaw at the Dawn of World War II. Smithsonian magazine. November 2010. Dostupné online [cit. 2010-11-30].
- ↑ a b c d United States Holocaust Memorial Museum [online]. 2010-11-30 [cit. 2012-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-17.
- ↑ BRYAN, Julien. „AMBULANCE 464“ Encore des Blessés. New York: Macmillan, 1918. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. ISBN 111081075X.
- ↑ a b Steven Spielberg Film and Video Archive [online]. United States Holocaust Memorial Museum, 2010-11-30. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c Julien Bryan. Poland in 1939 and in 1959 [online]. Look magazine, September 1959 [cit. 2012-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-10-28.
- ↑ a b Julien Bryan (1899-1974) [online]. aktyka.com [cit. 2012-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-07. (polsky)
- ↑ Julien Bryan. Documentary Record of the Last Days of Once Proud Warsaw. Life magazine. 1939-10-23, s. 73–77. Dostupné online.
- ↑ Julien Bryan. Can Hitler’s Lightning War Do This To England.. Look Magazine. 1939-12-05, s. 10–13.
- ↑ Siege (1940) [online]. IMDb. Dostupné online.
- ↑ a b Awards for Siege (1940) [online]. IMDb. Dostupné online.
- ↑ Librarian of Congress Adds Home Movie, Silent Films and Hollywood Classics to Film Preservation List [online]. Library of Congress, December 27, 2006. Dostupné online.
- ↑ (polsky) Wacław Świeżyński. ... Gdziekolwiek jesteś Panie Prezydencie [online]. Gazeta Wyborcza, 2001 [cit. 2010-08-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julien Bryan na Wikimedia Commons - Julien Bryan na stránkách USHMM
