Joseph Keiley

americký fotograf a spisovatel

Joseph Turner Keiley (26. července 186921. ledna 1914) byl americký fotograf, spisovatel a výtvarný kritik. Byl blízkým spolupracovníkem fotografa Alfreda Stieglitze a byl jedním ze zakládajících členů spolku Fotosecese. Během svého života vystavoval své fotografie na více než dvou desítkách mezinárodních výstav a dosáhl mezinárodního uznání jak ve výtvarné fotografii, tak v literatuře.

Joseph Keiley
Joseph Turner Keiley na snímku Gertrudy Käsebierové, 1900
Joseph Turner Keiley na snímku Gertrudy Käsebierové, 1900
Narození26. července 1869
Baltimore
Úmrtí21. ledna 1914 (ve věku 44 let)
New York
Příčina úmrtínefritida
Místo pohřbeníFiladelfie
Povolánífotograf a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Joseph Keiley: Lenora, Camera Work č. 17, 1907, inspirace hrdinkou básně Havran Edgara Allana Poa

Životopis

editovat

Keiley se narodil v Marylandu jako nejstarší ze sedmi dětí narozených Johnu D. a Ellen Keileyvým. Rodina se brzy po jeho narození odstěhovala do Brooklynu v New Yorku, kde vyrůstal. O jeho dětství je toho známo velmi málo.

Do školy chodil v New Yorku, stal se advokátem a založil na Manhattanu právnickou firmu Keiley & Haviland. Začal fotografovat uprostřed 90. let 19. století a v New Yorku se setkával s kolegy například Gertrudou Käsebierovou, která se v té době zabývala fotografováním indiánů, kteří vystupovali v show Buffalo Billa Wild West. Keiley fotografoval podobné téma, v roce 1898 bylo devět jeho printů vystaveno na Philadelphském fotografickém salonu (Philadelphia Photographic Salon).[1]

Jeden ze zasedajících v porotě Salonu byl Alfred Stieglitz, který později napsal pozitivní recenzi Keileyho díla.[2]

Vzhledem k úspěchu ve Philadelphii se příští rok Keiley stal čtvrtým Američanem zvoleným do spolku Linked Ring, který byl ve své době nejvíce prominentní fotografickou společností ve světě propagující piktorialismus.

V roce 1900 nastoupil do newyorského Camera Clubu a měl samostatnou výstavu v klubové galerii. V té době Stieglitz působil jako viceprezident klubu a redaktor klubového časopisu Camera Notes a Keiley se brzy stal jeho nejbližším spojencem. Stieglitz jej požádal, zda by se nestal redaktorem časopisu, a během několika příštích let Keiley byl jedním z jeho nejplodnějších spisovatelů, přispíval články o estetice, recenzemi výstav a technickými články. Několik vlastních fotografií také v časopise publikoval.

Během spolupráce se Stieglitzem začali experimentovat s novými technikami glycerinové vývojky platinotisků a spolu napsali na toto téma článek, který byl později zveřejněn v magazínu Camera Notes.

V roce 1902 Stieglitz přibral Keileyho za jednoho ze zakládajících členů spolku Fotosecese a jeho patnáct grafických listů (o jeden více než měl Edward Steichen) bylo vystaveno na zahajovací výstavě Fotosecese v klubu National Arts.[3]

Když v roce 1903 Stieglitz zakládal Camera Work požádal Keileyho aby pracoval jako redaktor a dalších jedenáct let byl Stieglitzova druhá ruka v organizování nejmenších detailů při vydávání časopisu. Přispěl desítkami esejí, recenzí a technických článků, doporučoval Stieglitzovi nadějné fotografy z Evropy.[1]

Keiley publikoval sedm gravur (hlubotisků) v Camera Work, jednu v roce 1903 a šest v roce 1907.

V pozdější části života cestoval po Evropě a Mexiku.[4]

Keiley zemřel v roce 1914 na ledvinový kolaps. Stieglitz napsal dlouhou chvalořeč na svého přítele v Camera Work a Keileyho jméno se objevovalo v tiráži časopisu až do konce publikování roku 1917.

Galerie

editovat

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. a b Weston Naef. The Collection of Alfred Stieglitz: Fifty Pioneers of Modern Photography. [s.l.]: NY: Metropolitan Museum of Art, 1978. S. 394–395. 
  2. Christian A. Peterson. Alfred Stieglitz’s Camera Notes. [s.l.]: NY: Norton, 1993. S. 45–46,169. 
  3. William Innes Homer. Stieglitz and the Photo-Secession 1902. [s.l.]: NY:Viking Studio, 2002. S. 41. 
  4. LOWE, Sue Davidson. Stieglitz: A Memoir/Biography. [s.l.]: NY: Farrar Strauss Giroux, 1983. S. 120. 

Externí odkazy

editovat