Josef Wanka von Lenzenheim
Josef svobodný pán Wanka von Lenzenheim (německy Joseph Freiherr Wanka von Lenzenheim) (16. května 1828 Hradec Králové – 4. března 1907 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1845 a zúčastnil se několika válečných tažení. Od mládí se současně uplatňoval ve vojenské kartografii a podílel se na zmapování většiny území c. k. monarchie. V letech 1879–1889 byl ředitelem Vojenského zeměpisného ústavu. V roce 1883 byl povýšen do stavu svobodných pánů a ve vojsku dosáhl hodnosti polního podmaršála (1884).
| Josef svobodný pán Wanka von Lenzenheim | |
|---|---|
 Erb Josefa Wanky (1883) | |
| Ředitel Vojenského zeměpisného ústavu (Militärgeographisches Institut) | |
| Ve funkci: 1879 – 1889 | |
| Předchůdce | Alexander Guran |
| Nástupce | Emil von Arbter |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní podmaršál (1884), generálmajor (1880) |
| Narození | 16. května 1828 Hradec Králové |
| Úmrtí | 4. března 1907 (ve věku 78 let) Vídeň |
| Titul |  svobodný pán (1883) |
| Profese | voják a geograf |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, narodil se jako starší syn c. k. plukovníka Emanuela Wanky (1783–1864).[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[2] a do armády vstoupil v roce 1845 k 20. pěšímu pluku. V roce 1848 byl povýšen na poručíka a v revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii. Statečností se vyznamenal v bitvě u Novary a v roce 1849 byl povýšen na nadporučíka.[3] V následujících letech se podílel na kartografickém zpracování Čech a Dalmácie a v roce 1855 byl povýšen na kapitána.[4] V letech 1854–1859 působil na mapovém oddělení zemského velitelství v Uhrách. Války se Sardinií se zúčastnil v řadách 11. pěšího pluku, současně byl důstojníkem generálního štábu (1859). V roce 1861 získal hodnost majora[5] a byl povolán ke zmapování Istrie. V letech 1862–1868 působil jako pedagog na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni, kde vyučoval kartografii.[6][7] Mezitím se v roce 1866 zúčastnil prusko-rakouské války a téhož roku dosáhl hodnosti podplukovníka.[8] V roce 1868 byl jmenován přednostou výkresového oddělení ve Vojenském zeměpisném ústavu a povýšen do hodnosti plukovníka.[9] V roce 1872 odešel do výslužby ze zdravotních důvodů.
V roce 1879 byl znovu povolán do aktivní služby a provizorně převzal vedení C. k. vojenského zeměpisného ústavu (Militär Geographisches Institut). O rok později byl oficiálně jmenován jeho ředitelem a zároveň obdržel hodnost generálmajora (1880).[10][11] Vojenský zeměpisný ústav patřil v té době k nejvýznamnějším institucím svého druhu v Evropě a jeho činnost byla uznávaná i v zahraničí. V době působení Josefa Wanky došlo ke zmapování nově získaných území Bosny a Hercegoviny, byla vydána podrobná mapa Rakouska-Uherska v měřítku 1:75 000 a mapa střední Evropy v měřítku 1:750 000. K významnému posunu došlo v té době také v rozvoji geodézie a trigonometrie. V roce 1884 dosáhl Josef Wanka hodnosti polního podmaršála[12][13] a k datu 1. listopadu 1889 byl penzionován.[14]
Zemřel ve Vídni 4. března 1907 ve věku 78 let a byl pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hernals. S manželkou Sidonií (1845–1927) měl dceru Emanuelu (1874–1949) provdanou za dvorního radu Eugena Procka (1875–1949).[15]
Tituly a ocenění
editovatPo nobilitaci svého otce užíval prostý šlechtický titul s predikátem Edler von Lenzenheim (1832). Za své zásluhy byl povýšen do stavu svobodných pánů (diplom vystaven k datu 3. května 1883), Byl nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku, vzhledem k přesahu aktivit Vojenského zeměpisného ústavu získal ocenění i v zahraničí. Mimo jiné byl také čestným členem C. k. zeměpisné společnosti.
Rakousko-Uhersko
editovat
Řád železné koruny III. třídy (1871)
Řád železné koruny II. třídy (1883)
Bronzová vojenská záslužná medaile (1889)
Zahraničí
editovat
Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
velkodůstojník Řádu italské koruny (Itálie)
velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
velkodůstojník Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rodina Emanuela Wanky na webu geni.com dostupné online
- ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 11 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 201 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 634 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 546 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 669 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 692 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 724 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 152 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1881; Vídeň, 1881; s. 34 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 122 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 118 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 34 dostupné online
- ↑ Služební postup Josefa Wanky in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 197 dostupné online
- ↑ Hrobka rodiny Josefa Wanky dostupné online
Literatura
editovat- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 452–454 (heslo Wanka z Lenzenheimu) ISBN 978-80-905324-7-2
