Josef Vincenc Novák

český podnikatel a sběratel umění

Josef Vincenc Novák (17. březen 1842, Sobotka10. červen 1918, Praha)[2][3] byl český průmyslník, vlastník pivovaru a spolumajitel strojírenského závodu ing. Richarda Jahna. Proslavil se jako mecenáš a sběratel umění.

Josef Vincenc Novák
Josef Vincenc Novák
Josef Vincenc Novák
Narození17. března 1842
Sobotka
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí10. června 1918 (ve věku 76 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Povolánísběratel umění
DětiLadislav Novák (syn)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční záznam o narození a křtu Josefa Vincence Nováka (matrika N 1837-1842 Sobotka, SOA Zámrsk)

Mecenáš, sběratel a památkář

editovat

Josef Vincenc Novák byl významným mecenášem umění (např. Městské muzeum) a byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, kde zastupoval Městské muzeum.[4] Architekt Antonín Wiehl, se kterým Novák spolupracoval v Městském muzeu) a v Komisi pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, pro Nováka navrhl rodinný dům v Praze 1, Na Florenci 1020/11, který byl postaven v letech 1896 – 1897. Novorenesanční řadový dvoupatrový dům měl 7 os. Přízemí bylo zdobeno bosáží, v obou patrech rustika v omítce, nad okapní římsou balustrová atika. Fasáda byla zčásti vyzdobena prvky italské provenience, zčásti českými renesančními motivy ve stylu královského letohrádku.[5] V prvém patře měl Novák soukromou obrazárnu. Dům byl v roce 1983 odstraněn při výstavbě komplexu budov Rudého práva.

Obrazárna

editovat

Jádro sbírky zakoupil v 80. letech 19. století z domácích zdrojů, především ze sbírek rytíře Daubka, hraběte Desfourse z Horních Beřkovic, knížete Rohana na Sychrově nebo hraběte Wallise v Praze. Nizozemskou malbu nakupoval také v uměleckých obchodech v Paříži či Amsterdamu. Před stavbou vlastního domu do roku 1897 bydlel ve Wiehlově domě čp. 1682/II. Již tehdy byla jeho obrazárna přístupná veřejnosti. V současnosti je větší část jeho akvizic nizozemské barokní malby ve sbírkách Národní galerie v Praze, ale i ve sbírce kláštera v Oseku u Duchcova[6].

Oženil se s Vilemínou Kaplanovou z Kolína (* 1849), měli pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětském věku. Prvorozený syn se jmenoval Václav. Nejúspěšnější byl druhorozený syn Ladislav, právník, politik a spisovatel. Třetí syn Josef Vincenc (* 1875), pozdější majitel parostrojního pivovaru ve Vršovicích, se vyučil sládkem, aby mohl pokračovat v pivovarnickém byznysu.[7].

 
Pamětní deska na rodném domě J. V. Nováka v Sobotce

Reference

editovat
  1. hrob průmyslníka Josefa Vincence Nováka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-02. 
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých VYŠ Z7, s. 290. Dostupné online.
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra na Poříčí, sign. PE Z15a, s. 108
  4. HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46–57. 
  5. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 26. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  6. Lubomír Slavíček, Chvála sběratelství, katalog výstavy, NG Praha 1993, s. 90
  7. AHMP, Pobytová přihláška pražského magistrátu

Externí odkazy

editovat