Josef Vincenc Novák
Josef Vincenc Novák (17. březen 1842, Sobotka – 10. červen 1918, Praha)[2][3] byl český průmyslník, vlastník pivovaru a spolumajitel strojírenského závodu ing. Richarda Jahna. Proslavil se jako mecenáš a sběratel umění.
| Josef Vincenc Novák | |
|---|---|
 Josef Vincenc Novák | |
| Narození | 17. března 1842 Sobotka  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. června 1918 (ve věku 76 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
| Povolání | sběratel umění |
| Děti | Ladislav Novák (syn) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mecenáš, sběratel a památkář
editovatJosef Vincenc Novák byl významným mecenášem umění (např. Městské muzeum) a byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, kde zastupoval Městské muzeum.[4] Architekt Antonín Wiehl, se kterým Novák spolupracoval v Městském muzeu) a v Komisi pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, pro Nováka navrhl rodinný dům v Praze 1, Na Florenci 1020/11, který byl postaven v letech 1896 – 1897. Novorenesanční řadový dvoupatrový dům měl 7 os. Přízemí bylo zdobeno bosáží, v obou patrech rustika v omítce, nad okapní římsou balustrová atika. Fasáda byla zčásti vyzdobena prvky italské provenience, zčásti českými renesančními motivy ve stylu královského letohrádku.[5] V prvém patře měl Novák soukromou obrazárnu. Dům byl v roce 1983 odstraněn při výstavbě komplexu budov Rudého práva.
Obrazárna
editovatJádro sbírky zakoupil v 80. letech 19. století z domácích zdrojů, především ze sbírek rytíře Daubka, hraběte Desfourse z Horních Beřkovic, knížete Rohana na Sychrově nebo hraběte Wallise v Praze. Nizozemskou malbu nakupoval také v uměleckých obchodech v Paříži či Amsterdamu. Před stavbou vlastního domu do roku 1897 bydlel ve Wiehlově domě čp. 1682/II. Již tehdy byla jeho obrazárna přístupná veřejnosti. V současnosti je větší část jeho akvizic nizozemské barokní malby ve sbírkách Národní galerie v Praze, ale i ve sbírce kláštera v Oseku u Duchcova[6].
Rodina
editovatOženil se s Vilemínou Kaplanovou z Kolína (* 1849), měli pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětském věku. Prvorozený syn se jmenoval Václav. Nejúspěšnější byl druhorozený syn Ladislav, právník, politik a spisovatel. Třetí syn Josef Vincenc (* 1875), pozdější majitel parostrojního pivovaru ve Vršovicích, se vyučil sládkem, aby mohl pokračovat v pivovarnickém byznysu.[7].
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ hrob průmyslníka Josefa Vincence Nováka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-02.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých VYŠ Z7, s. 290. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra na Poříčí, sign. PE Z15a, s. 108
- ↑ HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46–57.
- ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 26. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ Lubomír Slavíček, Chvála sběratelství, katalog výstavy, NG Praha 1993, s. 90
- ↑ AHMP, Pobytová přihláška pražského magistrátu
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Vincenc Novák na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Vincenc Novák
- Jičínský denník, Osobnost regionu: Pivovarník Josef Vincenc Novák
