Wikipedie

Josef Vaverka

český inženýr a vysokoškolský pedagog

Josef Vaverka (5. prosince 1893 Ubušín[1] – 31. srpna 1975 Brno[2]) byl profesor železničního stavitelství, uznávaný odborník v oblasti železničního svršku a spodku,[3] v padesátých letech rektor Vysoké školy stavitelství v Brně a děkan fakulty inženýrského stavitelství na VŠSt. Stál u zrodu bezstykové koleje.[2]

Prof. Ing. Dr. Josef Vaverka, DrSc.
Narození5. prosince 1893
Ubušín
Úmrtí31. srpna 1975 (ve věku 81 let)
Brno
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povolánípedagog, železniční inženýr, vysokoškolský učitel a technik
OceněníŘád práce
Funkceděkan
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Vaverka se narodil do rodiny tkadlece Josefa Vaverky a jeho ženy Františky, roz. Konečné.[4] První vzdělání získal v dvoutřídce v rodném Ubušíně, po které pokračoval na měšťanské škole v Bystřici nad Pernštejnem.[2] Maturoval v roce 1912 na reálce v Novém Městě na Moravě.[2] Vysokoškolské studium zahájil téhož roku na C. k. české technické vysoké škole Františka Josefa v Brně (dnešní VUT Brno).[5] V roce 1915[5] přerušila jeho studium první světová válka, které se aktivně účastnil. O rok později byl na východní frontě zajat, ale přešel k legiím, se kterými se dostal do Francie.[2] Po válce dokončil studium na ČVUT v Praze, kde absolvoval v roce 1920.[2][5] Později, v roce 1926 (či 1925) získal na ČVUT doktorát technických věd.[5]

Od roku 1920 do roku 1922 působil v projekční kanceláři Ministerstvo národní obrany,[2][5] v této době, konkrétně 4. května 1921, se také oženil s Josefou Pavlů.[6] V letech 1923–1950 zastával různé funkce u Československých státních drah, např. v Chrudimi, Svitavách, včetně funkce ředitele státních drah v Brně.[2][5] Za 2. světové války byl jako bývalý legionář pro nespolehlivost[2] z ředitelství ČSD propuštěn.[5] Do roku 1945 pracoval jako dělník ve mlýně a poté jako vedoucí pily Vír, po válce se k ČSD vrátil.[5]

Od roku 1950 se věnoval i pedagogické práci, do roku 1952 přednášel o železničních stavbách jako externista na Vysoké škole technické v Brně, po jejím zániku na Vysoké škole stavitelství (VŠSt) a na Vojenské technické akademii.[5] Od počátku roku 1953 do roku 1965 byl řádným profesorem železničního stavitelství na VŠSt v Brně.[5] V letech 1953 až 1955 byl rektorem VŠSt, později ve školních letech 1957/1958 a 1958/1959 byl děkanem Fakulty inženýrského stavitelství téže školy.[3][5][2] V letech 1953 až 1960 externě spolupracoval s Výzkumným ústavem dopravním v Praze jako vědecký poradce.[5] V roce 1956 mu byla udělena vědecká hodnost doktor věd.[5]

Nosným dílem jeho vědecké práce se stala technologie bezstykové koleje, kde poskytl jak teoretické zdůvodnění pokrokové konstrukce železničního svršku, tak i návrh realizace včetně údržby.[5][3] Bezstykové koleje jsou při provozu bezpečnější, poskytují větší komfort cestujícím a snižují náklady na údržbu kolejí a obručí kol.[7] Publikoval v odborných časopisech,[5] společně s prof. Ferdinandem Klimešem připravili první celostátní učebnici „Železniční stavitelství I.“.[3] Vaverkovy myšlenky propagoval a v jeho práci pokračoval Doc. Ing. Břetislav Havíř, CSc.[8]

Josef Vaverka byl nositel Řádu práce a laureát státní ceny Klementa Gottwalda.[3] V roce 2001 byla J. Vaverkovi udělena Cena města Brna za oblast technického pokroku.[9][10]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d e f g h i j ČOUPKOVÁ, Magdalena; SKÁKALOVÁ, Alžběta. prof. Ing. Dr. Josef Vaverka, DrSc. [online]. Muzeum města Brna a další, rev. 2012-03-22 [cit. 2013-03-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Ústavu železničních konstrukcí a staveb – Historie [online]. Fakulta stavební VUT v Brně [cit. 2013-03-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ SKÁKALOVÁ, Alžběta. Josef Vaverka [online]. Muzeum města Brna a další, rev. 2012-03-20 [cit. 2013-03-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o KREJČÍ, Renata. Významné osobnosti historie VUT v Brně – rektoři: Prof. Ing. Dr. techn. Josef Vaverka, DrSc.. S. Vysoké učení technické v Brně, nakladatelství VUTIUM. UDÁLOSTI na VUT v Brně [online]. 2004-08 [cit. 2013-03-27]. Roč. XIV, s. Vysoké učení technické v Brně, nakladatelství VUTIUM. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. ISSN 1211–4421. 
  6. ↑ SKÁKALOVÁ, Alžběta. Josefa Vaverková [online]. Muzeum města Brna a další, rev. 2012-03-19 [cit. 2013-03-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Kapitola I. Historie a současnost železničních staveb (ČÁST 2) [online]. Fakulta strojní, VŠB-TU Ostrava [cit. 2013-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-25. 
  8. ↑ ZVĚŘINA, Pavel. Za doc. Ing. Břetislavem Havířem. Týdeník Českých drah – ŽELEZNIČÁŘ [online]. [cit. 2013-03-27]. Roč. XVI (2009), čís. 7. Dostupné online. 
  9. ↑ Ceny města Brna [online]. Statutární město Brno, rev. 2012-10-30 [cit. 2013-03-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ubušín : vesnice ma Moravském Horácku : 1360-2010.. Vyd. 1. vyd. [Tišnov]: Sursum ve spolupráci s Městysem Jimramov 189 s. ISBN 9788073232023. OCLC 693938670 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Vaverka&oldid=23910638“