Josef Uhlíř
Josef Uhlíř (2. září 1822 Hořice – 9. prosince 1904, Praha[1]) byl český středoškolský profesor a básník. Vyučoval na gymnáziích v Jičíně a Praze; od roku 1874 do důchodu řídil české vyšší gymnázium v Jindřišské ulici. Příležitostně publikoval básně.
| Josef Uhlíř | |
|---|---|
 Josef Uhlíř (1885) | |
| Narození | 2. září 1822 Hořice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 9. prosince 1904 (ve věku 82 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | pedagog, spisovatel a básník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se 2. září 1822 v Hořicích, kde jeho otec, obchodník z Nechanic a Dašic, v té době pobýval s rodinou. Zásluhou kněží Jana a Josefa Müllera byl dán na studia do Jičína, kde v té době vyučovali obrozenci Simeon Karel Macháček a Karel Bayer. Po maturitě absolvoval filosofická studia v Praze, po nichž nastoupil na právnickou fakultu, kde strávil dva roky. Více než práva ho ale lákalo učitelské povolání. V roce 1848 se stal auskultantem[p 1] na akademickém gymnáziu, jeho učitelem byl Václav Kliment Klicpera. Téhož roku také během revoluce vstoupil do studentské legie.[2]
Roku 1849 složil potřebné zkoušky[2] (na univerzitě mu přednášel František Ladislav Čelakovský)[3] a roku 1850 přijal místo profesora na gymnáziu v Jičíně. Působil tam deset let a z té doby pochází většina jeho básnických prací.[2]
Roku 1860 se stal profesorem na německém gymnáziu na Malé Straně. Poté, co z tohoto ústavu odešla většina českých profesorů, přestoupil v roce 1873 na akademické gymnázium. O rok později byl jmenován ředitelem nově zřízeného reálného gymnázia (České vyšší gymnázium novoměstské) v Jindřišské ulici. Tam pak působil až do odchodu do důchodu.[2]
Zemřel 9. prosince 1904, pohřben byl na Olšanech.[4]
Rodinný život
editovatS manželkou Annou, rozenou Königovou (1834–1912) měl čtyři syny.[5]
Dílo
editovatHlavní zásluhy Josefa Uhlíře jsou v pedagogické oblasti. Jako profesor i ředitel byl respektovaný a oblíbený u kolegů i studentů.[3]
První básně publikoval roku 1844 ve Včele, další napsal během jičínského pobytu v letech 1850-60. Navazoval na Čelakovského a Jablonského.[2] Byly to převážně lyrické verše s erotickými motivy.[3] Roku 1856 poslal Karlu Jaromíru Erbenovi svůj básnický příspěvek do sborníku na počest stříbrné svatby císaře Ferdinanda Dobrotivého a Marie Anny; Erben jeho práci pochválil, do souboru ji ale nezařadil z politických důvodů.[3]
Roku 1858 vydal Uhlíř sbírku Básně. Setkala se s příznivým ohlasem kritiky, na dlouhou dobu ale byla poslední.[2]
Přispěl rovněž odbornými články do výroční zprávy jičínského gymnázia – Čím vyniká za našich dnů literatura česká a které jsou její nedostatky a Esthetický rozbor básní Boleslava Jablonského.[2]
Po odchodu do Prahy svou literární tvorbu podstatně omezil, od té doby psal jen příležitostně. Knižně vyšly ještě:[6]
- Kniha veršovaných přání (1885), s jemným humorem[3]
- V pobělohorském ovzduší (1898), čtyři básně
- Obrazy z dějin českých (1899), epické básně
Svému předčasně zemřelému příteli Josefu Dastichovi věnoval básnický nekrolog ve Světozoru.[2]
Poznámky
editovat- ↑ Auskultant („posluchač“) byl čekatel profesorství, který navštěvoval přednášky na univerzitě nebo gymnáziu. Viz Auskultant. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: Kober & Markgraf, 1860. Dostupné online. Svazek 1. S. 400.
Reference
editovat- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Panny Marie Vítězné, sign. PMV Z5, s. 117
- ↑ a b c d e f g h PRAŽÁK, Jan Otakar. Josef Uhlíř. Zlatá Praha. 1885-03-20, roč. 2, čís. 12, s. 146. Dostupné online [cit. 2011-12-04].
- ↑ a b c d e f K. –an. Ředitel Josef Uhlíř. Světozor. 1886-07-02, roč. 20, čís. 30, s. 477. Dostupné online [cit. 2011-12-04].
- ↑ Denní zprávy. Národní listy. 1904-12-10, roč. 44, čís. 341, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-04].
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Uhlíř Josef [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Podle seznamu prací v NK ČR
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Uhlíř
- Josef Uhlíř v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
