Josef Neuwirth (politik)
Josef Neuwirth (6. května 1839 Třešť[1][2] – 20. května 1895 Mariagrün u Štýrského Hradce[1][2]) byl rakouský novinář, národohospodář a politik německé národnosti z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
| Josef Neuwirth | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1873 – 1895 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (staroněmci) (Klub pokroku – mladoněmci) (Sjednoc. levice) (Německorak. klub) (Sjednoc. něm. levice) |
| Narození | 6. května 1839 Třešť  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 20. května 1895 (ve věku 56 let) Mariagrün u Štýrského Hradce  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Starý židovský hřbitov ve Vídni |
| Alma mater | Karlo-Ferdinand. univerzita |
| Commons | Josef Neuwirth (politician) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatPůsobil jako publicista[1] a novinář.[3] V roce 1873 se uvádí jako spisovatel, bytem ve Vídni.[4]
Pocházel z rodiny chudého učitele z moravské Třeště. Vystudoval gymnázium v Praze.[5] Studoval v Praze techniku a zároveň se zapsal na studia národohospodářství na Karlo-Ferdinandově univerzitě.[5] Od roku 1860 studoval chemii ve Vídni.[2] Už jako pražský student psal pro noviny Tagesbote aus Böhmen Davida Kuha.[5] Roku 1860 se přestěhoval do Vídně.[5] Zde navázal kontakty s Ignazem Kurandou a začal se věnoval žurnalistice.[2] Pracoval v redakci Kurandova listu Ostdeutsche Post. Psal reportáže z jednání Říšské rady a Českého zemského sněmu. Roku 1862 přešel do listu Die Presse, kde publikoval i články na národohospodářská témata. V roce 1864 se podílel na založení deníku Neue Freie Presse, který patřil mezi hlavní tiskové orgány německého liberálního tábora v Rakousku. Z profesního života se dočasně stáhl v letech 1869–1871 ze zdravotních důvodů. V květnu 1872 ovšem redakci opustil a následně napsal knihu Bank und Valuta in Oesterreich-Ungarn. V roce 1873 byl členem výboru pro pořádání Světové výstavy ve Vídni. Od roku 1861 byl členem spolku spisovatelů Concordia a od roku 1867 zasedal v jeho předsednictvu. Do roku 1885 byl předsedou penzijního fondu při Concordii.[2][5]
Zapojil se i do politického života. Byl poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno. Parlamentní křeslo obhájil ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891. V Říšské radě zasedal do své smrti. Pak ho nahradil Johann Bažant.[6]
Zastupoval tzv. Ústavní stranu, která byla liberálně, provídeňsky a centralisticky orientována. V jejím rámci představoval roku 1873 staroněmecké (staroliberální) křídlo.[7] V říjnu 1879 je ovšem zmiňován na Říšské radě coby člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[8] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů).[9] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[10] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[12] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[13]
Zasedal v četných parlamentních výborech, podílel se na debatách o rozpočtu, daňové reformě a bankovní a celní politice. Občas se názorově rozcházel se svými liberálními poslaneckými kolegy, protože podporoval koncept ochranných cel a měl pochopení pro některé myšlenky socialismu (tzv. Kathedersozialismus, katedrový, akademický, socialismus).[2]
Zemřel po dlouhé nemoci v květnu 1895 v sanatoriu Mariagrün u Štýrského Hradce.[5]
Jeho prasynovcem byl rakouský kancléř Bruno Kreisky.[14]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Josef Neuwirth [online]. parlament.gv.at [cit. 2015-06-04]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 7. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Neuwirth, Josef (1839-1895), Journalist und Politiker, s. 107. (německy)
- ↑ RUTKOWSKI, Ernst. Briefe und Dokumente zur Geschichte der österreichisch-ungarischen Monarchie: unter besonderer Berücksichtigung des böhmisch-mährischen Raumes. Der Verfassungstreue Grossgrundbesitz 1880-1899. [s.l.]: R. Oldenbourg, 1983. 1748 s. Dostupné online. ISBN 9783486518313. S. 161. (německy)
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=284&size=45
- ↑ a b c d e f Abgeordneter Josef Neuwirth. Bohemia. Květen 1895, roč. 68, čís. 140, s. 4–5. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
- ↑ Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Das Vaterland, 21. 11. 1881, č. 321, s. 1.
- ↑ Výsledek voleb. Našinec. Červen 1885, čís. 69, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
- ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
- ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
- ↑ Kreisky, bruno: Die Zeit in der wir Leben. Betrachtungen zur internationalen Politik. Wien - München - Zürich - Innsbruck : Fritz Molden, 1978. ISBN 3-217-00860-X
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Neuwirth na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Neuwirth (politik)
- Nekrolog v deníku Bohemia
