Josef Macur
Josef Macur (5. července 1928 Mistřín – 15. března 2002 Brno[1]) byl český procesualista druhé poloviny 20. století a děkan Právnické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně v letech 1973–1984.
| prof. JUDr. Josef Macur, DrSc. | |
|---|---|
| Děkan Právnické fakulty UJEP | |
| Ve funkci: 1973 – 1984 | |
| Předchůdce | Bohumil Kučera |
| Nástupce | Eduard Vlček |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 5. července 1928 Mistřín  Československo |
| Úmrtí | 15. března 2002 (ve věku 73 let) Brno Česko |
| Alma mater | Masarykova univerzita Univerzita Komenského |
| Profese | pedagog, akordeonista a učitel |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodil se na Slovácku, měl dva mladší bratry, Milana a Petra, a jeho otec Josef i matka Františka byli oba učitelé. Celý život měl kladný vztah k hudbě, hrál např. na klavír, kytaru nebo akordeon a získal i několik ocenění. Později jako pedagog na právnické fakultě proslul i hrou na cimbál.[2] Po absolvování hodonínského gymnázia začal studovat na brněnské právnické fakultě, která však byla zrušena, studia práv tak dokončil roku 1951 v Bratislavě. Jeho učiteli byli např. František Weyr a Štefan Luby. Po ukončení studia pracoval jako podnikový právník Jihomoravské armaturky v Hodoníně a roku 1953 se oženil s učitelkou Annou Rychlíkovou, se kterou pak měl dcery Hanu a Michaelu a syna Jiřího. V roce 1956 se rozhodl jít do justice, pracoval jako soudce u trenčínského okresního soudu a později jako předseda odvolacího senátu u Krajského soudu v Bratislavě, od roku 1970 ale u něj převážil zájem o vědeckou práci. Odešel proto na znovuobnovenou právnickou fakultu v Brně, kde zůstal až do důchodu.[1][3]
Byl jejím dlouholetým děkanem a vedoucím katedry občanského práva, kde se hned v roce 1971 habilitoval a o osm let později se stal profesorem, téhož roku získal vědeckou hodnost doktora věd. I v době před rokem 1989 usiloval o vysokou odbornou úroveň fakulty a jeho publikační činnost mohla být příkladem; i přes tehdy nutné marxistické ladění seznamovaly jeho práce s tvorbou předních evropských procesualistů a nebál se např. obhajovat v té době politicky nepopulární správní soudnictví.[3] Jeho přednášky byly hojně navštěvovány a také se pravidelně zúčastňoval soutěží SVOČ (studentské vědecké odborné činnosti). Celý život se zajímal o filosofii a prosazoval systémově-strukturní přístup k právu; později reagoval i na nástup postmodernismu. V roce 1990, nespokojen s porevolučními změnami na fakultě, odešel do důchodu. Poté se soukromě věnoval vědecké práci a vydal zásadní díla novodobé české procesualistiky.[2] V roce 1998 obdržel z rukou předsedy Jednoty českých právníků Otakara Motejla stříbrnou Randovu medaili za zásluhu o významný rozvoj české právní vědy.[1]
Měl velký přehled o platném procesním právu i o právní teorii v zahraničí.[3] Ve svém díle se pohybuje v prostředí evropských i světových procesualistů, jejichž myšlenky tvůrčím způsobem rozvinul. Byl právním teoretikem v pravém smyslu, jeho práce se mohou zdát (na první pohled) složité; jejich určitým nedostatkem je, že nejsou vybaveny rejstříkem. Přesto představují základ česky psané vědy občanského práva procesního. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.[4]
Dílo
editovat16 knih a více než 100 článků:
- Základní otázky právní moci civilních soudních rozhodnutí (UJEP, Brno 1972)
- Správní soudnictví (MU, Brno 1986)
- Povinnost a odpovědnost v občanském právu procesním (MU, Brno 1991)
- Správní soudnictví a jeho uplatnění v současné době (MU, Brno 1992)
- Právo procesní a právo hmotné (MU, Brno 1993)
- Problémy vzájemného vztahu práva procesního a hmotného (MU, Brno 1993)
- Důkazní břemeno v civilním soudním řízení (MU, Brno 1995)
- Dělení důkazního břemena v civilním soudním sporu (MU, Brno 1996)
- Zásada projednací v civilním soudním řízení (MU, Brno 1997)
- Kurs občanského práva procesního: exekuční právo (C. H. Beck, Praha 1998)
- Kompenzace informačního deficitu procesní strany v civilním soudním sporu (MU, Brno 2000)
- Postmodernismus a zjišťování skutkového stavu v civilním soudním řízení (MU, Brno 2001)
- Předmět sporu v civilním soudním řízení (MU, Brno 2002)
Reference
editovat- ↑ a b c Josef Macur (1928–2002) [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2014-12-11]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b LAVICKÝ, Petr; SPÁČIL, Jiří. K nedožitým osmdesátinám profesora Josefa Macura. Universitas – revue Masarykovy univerzity. 2008, čís. 3, s. 69–70. Dostupné online.
- ↑ a b c SPÁČIL, Jiří. Ohlédnutí za panem profesorem Macurem. Právní rozhledy. 2002, čís. 5, s. 253.
- ↑ Josef Macur [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2023-06-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Macur
