Josef Klikar
Josef Klikar (3. října 1907 Rtyně v Podkrkonoší – 9. července 1942 Pardubice) byl český odbojář a spolupracovník výsadku Silver A popravený nacisty.
| Josef Klikar | |
|---|---|
| Narození | 3. října 1907 Rtyně v Podkrkonoší  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 9. července 1942 (ve věku 34 let) Pardubice  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | popraven zastřelením |
| Bydliště | Bohdašín 51 |
| Národnost | česká |
| Občanství | Československo |
| Vzdělání | vyučený |
| Povolání | zámečník |
| Zaměstnavatel | Šrejber-Kulda Rtyně |
| Choť | Marie Klikarová |
| Rodiče | Eduard a Anna Klikarovi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatCivilní život
editovatJosef Klikar se narodil 3. října 1907 ve Rtyni v Podkrkonoší v okrese Trutnov v rodině Eduarda a Anny Klikarových. V roce 1914 se jeho rodina přestěhovala do Bohdašína, kde si postavila dům. Absolvoval obecnou školu a pak šel do učení. Do zaměstnání byl přijat Rtyňskou strojírenskou a obchodní firmou Šrejber-Kulda, kde pracoval jako zámečník.
Protinacistický odboj
editovatPo německé okupaci se Josef Klikar zapojil do odboje. Učitel bohdašínské školy Ladislav Satran mu 28. června 1942 v době hrozící prohlídky poslal k ukrytí náhradní vysílačku radisty výsadku Silver A Jiřího Potůčka. Během pátrací akce po Potůčkovi byl 30. června gestapem zatčen a zároveň u něj byla provedena domovní prohlídka. Nic se ale nenašlo a Josef Klikar pří výslechu nic neprozradil a proto byl pro nedostatek důkazů 1. července propuštěn. Po návratu domů vysílačku zničil a její zbytky zakopal nedaleko svého bydliště v lese. Z dalších výpovědí se ale gestapo dozvědělo, že měl vysílačku u sebe a proto byl zatčen znovu. Ze strachu o osud rodiny se tentokrát přiznal a místo ukrytí zbytků vysílačky ukázal. Poté byl odvezen na úřadovnu gestapa do Hradce Králové. Popraven byl 9. července 1942 na pardubickém Zámečku společně s dalšími spolupracovníky Silver A z podkrkonoší. Jeho dům byl v roce 1943 zkonfiskován, dán do užívání německým obyvatelům a vdově Marii Klikarové vrácen až po skončení druhé světové války.