Josef Bezpalec
Josef Bezpalec (26. srpna 1855 Suchá, Břehov – 31. března 1935 Třeboň)[1] byl schwarzenberský stavební rada na třeboňském panství v posledním desetiletí vlády knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu, zakladatele moderního českého rybníkářství a zejména pak v období vlády jeho nástupce Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu, který se mj. zasazoval o přátelské soužití Čechů a Němců v jižních Čechách. Největší zásluhou Josefa Bezpalce byly rozsáhlé rekonstrukce třeboňských rybníků po povodni v roce 1890.[2]
| Ing. Josef Bezpalec | |
|---|---|
.jpg) Odborník v oboru vodních staveb | |
| Narození | 26. srpna 1855 Břehov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 31. března 1935 (ve věku 79 let) Třeboň  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov svaté Otýlie |
| Povolání | rybníkář |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí
editovatNarodil se v roce 1855 jako syn knížecího šafáře Antonína Bezpalce na dvoře Suchá, části obce Břehov. Po studiích na vyšší reálce v Českých Budějovicích přešel v roce 1872 na vysokou školu technickou do Vídně. V roce 1877 ji absolvoval s vyznamenáním.[3]
Praxe
editovatPo škole nastoupil jako „provisorní úřednická síla“ na knížecí stavební ředitelství v Českém Krumlově. Po devíti měsících pak po dobu jednoho roku, pomáhal trasovat novou železniční trať z Českých Budějovic přes Český Krumlov do Želnavy. Poté byl přeložen do schwarzenberské zeměměřické kanceláře v Třeboni, kde pracoval jako asistent. Zde se uplatnil při realizaci Šustových reforem rybničního hospodářství, když vyprojektoval nové rybníky u Lomnice nad Lužnicí, například Víra, Láska, Měkký, Dobrá vůle, Strakatý a u Nové Hlíny rybník Vítek. Dále projektoval meliorace nejen na Třeboňsku, ale i Hlubocku a jinde. V roce 1879 vypracoval plán kanalizace pro město Třeboň.[4] V témže roce zpracoval plán Bažantnice a plán Švýcárny na Červeném Dvoře.[5]
Vrchol jeho práce spadal do období po roce 1890, kdy se při staleté povodni protrhl Spolský rybník, povodňová vlna následně dorazila do rybníka Svět, jehož hráz se také roztrhla a katastrofu zastavil až rybník Rožmberk. Po této povodni rekonstruoval například protrženou hráz rybníka Svět,[6] nové splavy na Rožmberku a Spolském rybníce, opravu splavu na rybníce Dvořiště a zkonstruoval nový jez u Mláky na Nové řece, kterým nahradil původní jez poničený povodní.[3]
Vytvářel modely rybničních staveb, se kterými uspěl na světové rybářské výstavě ve Vídni. Jednalo se většinou o modely 1:10, z nichž nejvýznamnější byly:
- Zařízení výtoku na Opatovickém rybníce
- Zařízení výtoku rybníka Světa
- Zařízení výtoku rybníka Dvořiště v roce 1893
- Brlení na Rožmberce
- Brlení na Spolském rybníce
Vypracoval řadu plánů, například:[4]
- Nové sádky v Třeboni
- Sádky na Šalouně
- Vodní katastrofa r. 1890 na rybníce Světě
- Vodní katastrofa na rybníce Spolský r. 1890
- Povodňová katastrofa na Nových Řekách – situace a nová úprava
- Návrh na znovuzřízení jezu v Mláce u Weinzettelova mlýna – jednalo se o samočinný jehlový jez na Nové řece, který měl mimo jiné zajišťovat také plavení dřeva.[7]
Projektoval vodovody ve Vimperku, Chýnově, Táboře a v roce 1908 v Třeboni z pramenů v lokalitě Na Kopečku.[3] V roce 1909 zde byla postavena vodárenská věž podle návrhu architekta Jana Kotěry, která sloužila k zásobování pitnou vodou Třeboně až do konce 60. let 20. století.[8]
Josef Bezpalec projektoval i dopravní stavby – železniční vlečku z knížecího pivovaru k zastávce v Třeboni, dále spolupracoval na nerealizovaném projektu železniční trati z Českých Budějovic přes Rudolfov, Lišov a Třeboň do Jindřichova Hradce.[9][10] Podílel se i na silničních stavbách, např. z Lomnice na Lužnicí na Smržov nebo z Lišova do Velechvína. Vybudoval dnes již nedochovanou plovárnu na Opatovickém rybníku, která nesla jeho jméno.[11][3][12]
Jeho odborné práce ocenilo v roce 1898 rakouské ministerstvo vnitra a udělilo mu titul stavebního a kulturního inženýra s prominutím zkoušek. V roce 1904 byl Josef Bezpalec povýšen na vrchního inženýra a v roce 1909 na přednostu „zeměměřičské kanceláře třeboňské“.[3]
V roce 1914 byl Josef Bezpalec penzionován, zemřel náhle v roce 1935 v Třeboni a je pochován v rodinné hrobce na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Josef Bezpalec | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ MUCHNA, Radek. Vliv vodních nádrží (rybníků) v povodí na objem odteklé vody a kulminační průtoky při srážko-odtokových událostech. České Budějovice, 2016. 58 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta. Vedoucí práce Václav Bystřický. s. 22. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Kramerius 5.. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c Kramerius 5.. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2021-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Krajinářský park v Červeném Dvoře [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů. České rybníky a rybářství ve 20. století [online]. Rybářské sdružení České republiky, 2015 [cit. 2021-11-20]. S. 264. Dostupné online.
- ↑ HULE, Miroslav. Rybníkářství na Třeboňsku. 2. vyd. Třeboň: Carpio, 2003. 250 s. ISBN 80-86434-00-1. S. 229.
- ↑ ČECHY, Jižní. Kotěrova vodárna s galerií buddhistického umění v Třeboni. www.jiznicechy.cz [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Nerealizovaný železniční projekt České Budějovice – Lišov – Třeboň. Železniční koridory [online]. 2012-03-02 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ VLAK-SITE → TRAŤ ČESKÉ BUDĚJOVICE - LIŠOV - TŘEBOŇ. vlak.wz.cz [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁK, Luboš. Voskovec s Werichem se topili na Opatovičáku. Českobudějovický deník. 2014-11-08. Dostupné online [cit. 2021-11-20].
- ↑ KABELÁČ, Michal. Historie tělesné výchovy a sportu v Třeboni. České Budějovice, 2018. 70 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy a sportu. Vedoucí práce Jan Štumbauer. s. 14. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Bezpalec na Wikimedia Commons
