Josef Šulc (voják)
Major Josef Šulc (26. října 1895 Nymburk – 8. září 1943 Věznice Plötzensee) byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Mjr. Josef Šulc | |
---|---|
Narození | 26. října 1895 Nymburk Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 8. září 1943 (ve věku 47 let) Věznice Plötzensee Velkoněmecká říše |
Příčina úmrtí | popraven oběšením |
Národnost | česká |
Povolání | voják |
Nábož. vyznání | Římskokatolická církev |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
editovatMládí, první světová a ruská občanská válka
editovatJosef Šulc se narodil 26. října 1895 v Nymburce. Vystudoval reálnou školu a stal se úředníkem. Po vypuknutí první světové války bojoval na ruské frontě, kde padl 3. září 1915 u Tarnopolu v hodnosti četaře do zajetí. Přihlásil se do Československých legií, kam byl přijat 18. června 1917. Absolvoval Sibiřskou anabázi a do Československa se vrátil v roce 1920 v hodnosti praporčíka.
Mezi světovými válkami
editovatJosef Šulc pokračoval po návratu z legií ve vojenské službě. Mezi lety 1921 a 1938 sloužil jako důstojník u 46. pěšího pluku v Chomutově a dosáhl hodnosti majora. Od roku 1935 zastával post prvního pobočníka velitele pluku plk. Josefa Noska.
Druhá světová válka
editovatV době mnichovské krize se Josef Šulc přestěhoval do Rakovníka. Po německé okupaci vstoupil Josef Šulc do protinacistického odboje v rámci Obrany národa, kdy působil jako velitel oblasti Rakovník, kde spolupracoval mj. s Františkem Helvínem. Za svou činnost byl 16. března 1940 zatčen gestapem, vězněn postupně v Kladně, Terezíně, Praze, Gollnowě a Berlíně. Dne 27. ledna 1943 byl odsouzen lidovým soudem k trestu smrti a 8. září téhož roku za tzv. krvavých nocí popraven oběšením v berlínské věznici Plötzensee. Ve stejné dny byl odsouzen a popraven i František Helvín.
Posmrtná ocenění
editovat- Mjr. Josefu Šulcovi byla v roce 2018 odhalena v Chomutově pamětní deska, jeho jméno nese park, ve kterém je umístěna, a přilehlá ulice.[1]