Wikipedie

John Banville

irský prozaik

William John Banville (* 8. prosince 1945, Wexford) je irský spisovatel, dramatik a scenárista. K jeho nejslavnějším románům patří The Book of Evidence (Kniha doličná) z roku 1989 a Sea (Moře) z roku 2005. Svá díla píše anglicky.Od roku 2006 píše pod pseudonymem Benjamin Black sérii detektivních příběhů z Dublinu padesátých let 20. století.

John Banville
John Banville (2019)
John Banville (2019)
Narození8. prosince 1945 (79 let)
Wexford
PseudonymBenjamin Black
Povoláníscenárista, romanopisec, spisovatel, dramatik, literární kritik, novinář a autor
Alma materInternational Writing Program (Iowa)
St Peter's College, Wexford
Významná dílaKniha doličná
Ghosts
Eclipse
Shroud
Moře
… více na Wikidatech
OceněníJames Tait Black Memorial Prize (1976)
Cena Nonino (2003)
Man Bookerova cena (2005)
Cena Franze Kafky (2011)
Rakouská státní cena za evropskou literaturu (2013)
… více na Wikidatech
PříbuzníVincent Banville (sourozenec)
VlivyHenry James
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Vystudoval školu Christian Brothers ve Wexfordu a St Peter's College v Oxfordu. Po vysoké škole pracoval jako úředník v Aer Lingus, později se stal novinářem. Většinu svého života strávil v Dublinu, kde působil v deníku The Irish Press, později v The Irish Time. V roce 1988 byl jmenován literárním redaktorem, od roku 1990 se stal pravidelným přispěvatelem The New York Review of Books. Od roku 2007 je členem Královské společnosti pro literaturu se sídlem v Londýně, patronkou společnosti je Alžběta II. V roce 2017 byl jmenován Cavalier of Ordine della Stella d'Italia. Je bývalým členem Aosdána[1], v roce 2001 se členství dobrovolně vzdal.

Za své dílo získal několik prestižních cen, v roce 1976 Cenu Jamese Taita Black Memorial Prize, Mezinárodní cenu Nonino za rok 2003, Man Bookerovu cenu za rok 2005[2], Cenu Franze Kafky za rok 2011[3], o které prohlásil, že je jednou z mála, kterou přijímá rád. Za rok 2013 Cenu irského PEN klubu a Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu, Cenu knížete asturského za rok 2014 aj.[4]

Dílo

editovat

Na literární scénu vstoupil v roce 1970 sbírkou povídek Long Lankin, následovaly romány Nightspawn (1971) a Birchwood (1973). Mezinárodní uznání získal svými dalšími čtyřmi knihami, obvykle popisovanými jako jeho „vědecká tetralogie“ a spojenými společným zájmem o postavení matematických nebo astronomických struktur jako alternativních „jazyků“ vnímání. Jedná se o knihy Doctor Copernicus (1976), Kepler (1981), The Newton Letter: An Interlude (1982) a Mefisto (1986). Za knihu Doctor Copernicus, fiktivní portrét astronoma Koperníka, získal v roce 1976 literární cenu James Tait Black Memorial Prize[5], druhý román Kepler v roce 1981 vyhrál Guardian Fiction Prize, kniha The Newton Letter se stala předlohou pro film produkovaný britskou televizní stanici Channel 4. Trilogie, někdy označovaná souhrnně jako The Frames Trilogy, sestává z The Book of Evidence (1989), Ghosts (1993) a Athena (1995), zkoumá sílu uměleckých děl. Kniha The Book of Evidence byla zařazena do užšího výběru na Bookerovu cenu a stala se vítězem roku Guinness Peat Aviation Award.[6] Další trilogii tvoří The Untouchable (1997), Eclipse (2000) a Shroud (2002), líčí příběhy konfliktních jedinců. Za román The Sea (2005) získal prestižní The Man Booker Prize.[6] Podle románu byl natočen v roce 2013 britsko-irský dramatický film.[7] Českého prostředí se týká publikace Prague Pictures: A Portrait of the City (2003)[8], která vznikla na základě autorových návštěv Prahy. K pražské tematice se vrátil historickým detektivním románem z prostředí dvora císaře Rudolfa II. Prague Nights (2017).[9][10]

Banville používal pseudonym Benjamin Black pro svůj kriminální seriál, ve kterém vystupuje dublinský patolog Quirke, v češtině vyšly knihy: Kdo je bez viny, 2008 (Christine Falls, 2006)[11], Anatomie strachu, 2011 (The Silver Swan, 2007), Elegie za April, 2012 (Elegy for April, 2010), Temná pavučina, 2017 (A Death in Summer, 2011)[12], Odplata, 2014 (Vengeance, 2012), Svatý příkaz, 2016 (Holy Orders, 2013), Hroby se otevřely, 2018 (Even the Dead, 2016). V knize Černooká blondýnka, 2016 (Black-Eyed Blonde, 2014) vystupuje fiktivní soukromý detektiv Raymonda Chandlera Philip Marlowe. Kriminální román Snow (2020) vyšel pod autorovým jménem a ​​vyšetřovatelem je irský detektiv St. John Strafford.

Jeho styl je často přirovnáván k Proustovi a Nabokovovi. Sám se hlásí zejména k odkazu Heinricha von Kleista, jehož tři knihy adaptoval pro divadelní scénu. Často se též diskutuje o jeho návaznosti na linii irské literatury, již tvoří James Joyce, Samuel Beckett, ale i Henry James. Někdy je řazen k postmoderní literatuře.

Bibliografie

editovat

Próza

editovat
  • Long Lankin (1970)
  • Nightspawn (1971)
  • Birchwood (1973)
  • Doctor Copernicus (1976)
  • Kepler (1981)
  • The Newton Letter (1982)
  • Mefisto (1986)
  • The Book of Evidence (1989)
  • Ghosts (1993)
  • Athena (1995)
  • The Ark (1996)
  • The Untouchable (1997)
  • Eclipse (2000)
  • Shroud (2002)
  • The Sea (2005)
  • The Infinities (2009)
  • Ancient Light (2012)
  • The Blue Guitar (2015)
  • Mrs Osmond (2017)
  • April in Spain (2021)

Divadelní hry

editovat
  • The Broken Jug (1994)
  • Seachange (1994)
  • God's Gift (2000)
  • Dublin 1742 (2002)
  • Love in the Wars (2005)
  • Conversation in the Mountains (2008)

Publicistika

editovat
  • Prague Pictures: Portrait of a City (2003)

jako Benjamin Black

editovat
  • Kdo je bez viny (2008)
  • Anatomie strachu (2011)
  • Elegie za April (2012)
  • Temná pavučina (2017)
  • Odplata (2014)
  • Svatý příkaz (2016)
  • Černooká blondýnka (2016)
  • Hroby se otevřely (2018)

Scénáře

editovat
  • Reflections (TV) (1984)
  • Seascapes (TV) (1994)
  • The Last September (1999)
  • Albert Nobbs (2011)

České překlady

editovat
  • Kniha doličná, Praha, Mladá fronta 1999[13]
  • Moře, Praha, BB Art 2006[14]
  • Zkrotit vlka, MOBA 2017[15][16]

Reference

editovat
  1. ↑ Aosdána. aosdana.artscouncil.ie [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Britské literární weby - The Man Booker Prize. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Společnost Franze Kafky - Cena Franze Kafky 2011 předána Johnu Banvilleovi. www.franzkafka-soc.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ John Banville - Literature. literature.britishcouncil.org [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Fiction winners. The University of Edinburgh [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b Guinness Peat Aviation Book Award Winners. goodreads.com [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Moře (2013). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. ↑ NOBLE, Barnes &. Prague Pictures: Portraits of a City|Hardcover. Barnes & Noble [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Prague Nights by Benjamin Black review – murder in the city of masks. the Guardian [online]. 2017-06-07 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Benjamin Black vydal nový román nejprve v češtině. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ Mezi námi irskými sirotky. Lidovky.cz [online]. 2008-10-09 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Black, Benjamin: Temná pavučina. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Kniha doličná - John Banville | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Moře - John Banville | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ Black, Benjamin: Zkrotit vlka (in HN). www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Zkrotit vlka - Benjamin Black | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=John_Banville&oldid=23529490“