Johannes Klein
Johannes Klein (1912? – 1973) byl původním zaměstnáním topič.[1] Za Protektorátu Čechy a Morava v Praze sloužil v hodnosti SS-Oberscharführera[2] coby osobní strážce a řidič zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha.[1] V den atentátu 27. května 1942 řídil Heydrichův černý neopancéřovaný vůz Mercedes 320 Cabriolet-B s otevřenou střechou[1] a poznávací značkou SS 3.[2]
| Johannes Klein | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1912? |
| Úmrtí | 1973 |
| Znám jako | osobní strážce a řidič R. Heydricha |
| Titul | SS-Oberscharführer |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Podrobněji
editovatV okamžiku přepadení uposlechl Johannes Klein rozkaz Reinharda Heydricha k zastavení vozidla. Při zpětné analýze bylo toto hodnoceno jako největší chyba člena ochranky a osobního řidiče.[3] Ačkoliv dostal od nadřízeného pokyn k zastavení, neměl poslechnout, měl naopak sešlápnout plynový pedál a z místa co nejrychleji ujet.[3] To je běžná taktika, jak se v takovýchto situacích mají řidiči chráněných osob zachovat.[3] Ačkoliv Klein atentát přežil, a jeho zranění nebylo takového charakteru, jež by výpovědi bránilo, nebyla nejspíše gestapem právě pro toto zjevné pochybení jeho výpověď písemně zaznamenána (nebo se o tom zápis nedochoval).[3]
Po výbuchu granátu vystoupili Heydrich i Klein z vozidla[2] a oba tasili osobní zbraně.[4] Reinhard Heydrich začal pronásledovat Jana Kubiše, ale při pokusu o střelbu neměla jeho zbraň ráže 7,65 mm zásobník. Proto se vrátil zpět ke kabrioletu, kde si zraněný sedl na sedadlo.[4]
Řidič Johannes Klein se vydal pronásledovat Jozefa Gabčíka.[4][2][p. 1] Nebyl ovšem jediným pronásledovatelem, protože předtím donutil povozníka Tomáše Grosslichta, aby atentátníka sledoval.[5][2] Prchající výsadkář doběhl k řeznickému krámu Františka Braunera, kde se chtěl schovat a kde počítal s tím, že prodejna bude mít i druhý východ (ale ten tam nebyl).[6][5]
Majitel řeznictví František Brauner (stoupenec nacistů a spolupracovník gestapa) vyběhl z prodejny ven a přivolal řidiče Kleina, jenž vběhl do obchodu.[5][2] Gabčík, nemaje jiný únik, vyrazil proti Kleinovi a několikrát na něho vystřelil, Klein se sice během přestřelky kryl za jedním z betonových sloupků plotu,[6] ale nakonec se Gabčíkovi podařilo řidiče zneškodnit (postřelit jej do nohy).[5][7] Klein pak přikázal Braunerovi, aby Gabčíka pronásledoval. Ten ale učinil pouze několik váhavých kroků a Gabčík mezitím zmizel v postranních uličkách.
Za pomoci hostinského Antonína Marka a řidiče Oldřicha Vaška[8] řezník František Brauner dopravil postřeleného Heydrichova řidiče Johannese Kleina do Nemocnice Bulovka a za tento čin obdržel Brauner později od protektorátních úřadů odměnu 200 000 protektorátních korun.[5][8]
Po operaci, kterou provedl lékař a příslušník SS (slovenský Němec) Arpád Puhalla,[9] byl Klein nucen chodit nějaký čas o holích a postupně se zotavoval v tzv. horním zámečku u K. H. Franka v Panenských Břežanech, později byl Johannes Klein povýšen.[1]
Reinhard Heydrich zemřel 4. června 1942 v nemocnici několik dní po atentátu. Existovala domněnka, že Johannes Klein padl během druhé světové války někde na východní frontě.[10] Johannes Klein po druhé světové válce trestu unikl, stejně jako vyšetřovatel Heydrichovy smrti SS-Sturmführer Heinz Pannwitz.[10] Heydrichův syn Heider Heydrich vypověděl, že když se učil automechanikem, u Johannesa Kleina přímo bydlel.[10] Johannes Klein skonal až dlouho po druhé světové válce[3] jako spokojený důchodce[10] v roce 1973.[11]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovat- ↑ a b c d MARŠÍL, Adam. Anthropoid: Raritní fotky z atentátu na Reinharda Heydricha. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-05-27 [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Atentát na Reinharda Heydricha minutu po minutě [online]. web: Lidovky cz [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Největší chyby Reinharda Heydricha i výsadkářů Anthropoidu [online]. web: Dvojka Rozhlas cz, 2017-06-04 [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Autorská úvaha aneb O čem se ještě nehovořilo, s. 264.
- ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří; ŠMEJKAL, Pavel. Anthropoid (průvodce, kapitola „Akce, útěk a krypta“) [online]. web: Obalky Kosmas cz, 2016 [cit. 2021-11-23]. Strany 120 až 141. Dostupné online.
- ↑ a b ŠMEJKAL, Pavel. Fotogalerie: Místa, kudy prošel Anthropoid (72/84) [online]. web: Týden cz [cit. 2021-11-23]. Dostupné online.
- ↑ ČVANČARA, Jaroslav; STEGBAUER, Jiří. Akce atentát. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1991. 126 s. Dostupné online. ISBN 80-85110-77-6. S. 92 až 98. Dokumentární fotografie s textem podávají svědectví o atentátu na říšského protektora R. Heydricha.
- ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 8, s. 656, 662, 668 až 672, 675, 676.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Rejstřík osob: Johannes Klein, s. 383.
- ↑ a b c d PERKNEROVÁ, Kateřina. Spisovatel Jaroslav Čvančara o lidech, kteří zabili Heydricha a zaplatili za to [online]. web: Deník cz, 2012-05-25 [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.
- ↑ Existuje svědectví R. Heydricha nebo jeho řidiče J. Kleina o atentátu 27. 5. 1942? [online]. web: Ptejte se knihovny cz [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.
Literatura
editovat- LEHRER, Steven. Wannsee house and the Holocaust. Jefferson, North Carolina: McFarland & Company, Inc., Publishers, 2008. xi, 196 stran; ISBN 978-0-7864-4092-4.
- ŠUSTEK, Vojtěch. Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava: edice historických dokumentů. Vydání první. Praha: Archiv hlavního města Prahy, 2012-; Documenta Pragensia. Monographia; volumen 26/1-26/3. ISBN 978-80-86852-48-5.
- ČVANČARA, Jaroslav. Heydrich. Praha: Gallery, 2004; 326 stran; ISBN 80-86010-87-2.