Johann Nepomuk Kniebandl von Ehrenzweig
Johann Nepomuk Kniebandl von Ehrenzweig (česky Jan Nepomuk Kniebandl z Ehrenzweigu; 1733 Olomouc – 4. února 1786 Olomouc) byl moravský zemský advokát, profesor práva a rektor olomouckého akademického lycea.
| Prof. Dr. Jur. Johann Nepomuk Kniebandl von Ehrenzweig | |
|---|---|
| Jiná jména | Jan Nepomuk Kniebandl z Ehrenzweigu |
| Narození | 1733 Olomouc |
| Úmrtí | 4. února 1786 (ve věku 52–53 let) Olomouc |
| Povolání | pedagog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatKniebandl byl v roce 1769 ustaven profesorem práva olomoucké univerzity (juris civilis et ecclesiastici professor regius et ordinarius), přičemž nahradil zesnuvšího profesora Josepha Antona Sommera.[1] Za plat 650 zlatých vyučoval (shodně s výukou na Vídeňské univerzitě):[2]
- dějiny římského práva (historia juris civilis) podle Martiniho Ordo historiae Juris civilis
- římské právo civilní (jus. civ. Romanum), konkrétně:
- Instituce podle Heinecciova Elementa iuris civilis secundum ordinem Institutionum
- Digesta podle Heinecciova Elementa iuris civilis secundum ordinem Digestorum
- trestní právo podle Systema Jurisprudentiae Criminalis Johanna Petera Bannizy
- kanonické právo podle Rieggerova Institutiones Jurisprudential Eeclesiasticae
Kanonické právo vyučovali jezuité pro studenty teologie na teologické fakultě od roku 1667. Jezuité se vzpouzeli vyučování kanonického práva světskými profesory, nicméně i přes jejich odpor si výuku kanonického práva pro studenty práva prosadil v roce 1696 profesor Kryštof Josef Hollandt. Následující desetiletí tak byla výuka kanonického práva pro studenty teologie a práva oddělená. K sloučení došlo až nařízením Marie Terezie v roce 1771. Ehrenzweigovo vyučování kanonického práva pak navštěvovalo na 300 studentů teologie a 50 studentů práva.[2] Později výuku církevního práva převzal profesor Josef Vratislav Monse.
V roce 1783, kdy byla univerzita přesunuta z Brna zpět do Olomouce a degradována na akademické lyceum, se Kniebandl stal rektorem.[1] Po smrti jej na pozici profesora práva nahradil Johann Rason.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b ZIMPRICH, Richard. Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren. Esslingen am Neckar: Bruno Langer Verlag, 1974. 124 s. (německy)
- ↑ a b D'ELVERT, Christian. Die Olmützer Universität. [s.l.]: Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1863. (Notizen-Blatt der Historisch-Statistischen Section der Kais.-Königl. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde; sv. 10). Dostupné online. (německy)
