Johann Kleinberger von Kleinberg
Johann Franz svobodný pán Kleinberger von Kleinberg (27. prosince 1791 Kouty – 22. dubna 1868 Vídeň) byl rakouský generál. Jako nižší důstojník se vyznamenal v závěru napoleonských válek, poté řadu let sloužil u různých jednotek v Čechách. Znovu vynikl během revoluce 1848–1849. V letech 1850–1856 byl zástupcem zemského velitele v Čechách a v roce 1852 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V závěru kariéry byl velitelem pevnosti v Hradci Králové (1856–1859). Při odchodu do výslužby byl povýšen na barona (1859).
Johann baron Kleinberger von Kleinberg | |
---|---|
Velitel pevnosti v Hradci Králové | |
Ve funkci: 1856 – 1859 | |
Zástupce zemského velitele v Čechách | |
Ve funkci: 1850 – 1856 | |
Vojenská služba | |
Služba | Rakouské císařství |
Hodnost | polní podmaršál (1852), generálmajor (1849) |
Narození | 27. prosince 1791 Kouty |
Úmrtí | 22. dubna 1868 (ve věku 76 let) Vídeň |
Titul | svobodný pán (1859) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatByl synem c. k. rytmistra Ignaze Kleinbergera (†1800). Do armády vstoupil během války v roce 1809 jako praporčík k pěšímu pluku č. 54 a bojoval v bitvě u Aspern. Po válce sloužil u 18. pěšího pluku v Jičíně a v roce 1812 byl zařazen do pomocného sboru generála Schwarzenberga během Napoleonova tažení do Ruska. V závěru napoleonských válek se vyznamenal v bitvách u Drážďan a u Lipska, kde pod ním padl kůň. V roce 1813 byl povýšen na nadporučíka, zúčastnil se závěrečných bojů proti Napoleonovi ve Francii a po skončení válek se vrátil k 18. pluku do Jičína, později byl přeložen k 11. pěšímu pluku do Prahy. U této jednotky pak strávil téměř třicet let a postupoval v hodnostech (kapitán 1822, major 1834, podplukovník 1840), jako zástupce velitele sloužil u proslulého 35. pěšího pluku v Plzni.[1] V roce 1845 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 56. pěšího pluku v Olomouci.[2][3]
Na jaře 1848 byl se svým plukem povolán na italské vojiště, kde již v červenci obdržel samostatné velení brigády.[4] Vyznamenal se v několika bitvách[5] a v roce 1849 byl povýšen na generálmajora. Po potlačení revoluce v letech 1848–1849 se vrátil do Prahy, kde byl jako zástupce přidělen vrchnímu veliteli v Čechách arcivévodu Albrechtovi.[6] Po jeho Albrechtově odchodu do Uher byl zástupcem Eduarda Clam-Gallase. V roce 1852 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[7] a jako zástupce vrchního velitele v Čechách setrval v Praze do roku 1856.[8] Nakonec byl v letech 1856–1859 velitelem pevnosti v Hradci Králové.[9] K datu 30. srpna 1859 byl penzionován,[10] poté žil v Praze[11] a nakonec ve Vídni, kde také zemřel.
V roce 1840 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Kleinberg.[12] Po odchodu do výslužby obdržel titul svobodného pána (1859).[13][14]
V roce 1827 se oženil s Josefínou Fischerovou z Ehrenbornu (1803–1874), dcerou vojenského komisaře Václava Fischera z Ehrenbornu.[15] Měli spolu jediného syna Rudolfa (1831–1894), který také sloužil v armádě.[16]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1841; Vídeň, 1841; s. 173, 517dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 329 dostupné online
- ↑ 'Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1847'; Vídeň, 1847; s. 56, 241 dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakouské armády v Itálii v roce 1848 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849; Praha, 2019; s. 179 ISBN 978-80-7557-189-2
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 30, 56 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 188 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 23, 52 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1857; Vídeň, 1857; s. 45, 94 dostupné online
- ↑ Služební postup Johanna Kleinbergera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 87 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 120 dostupné online
- ↑ Nobilitační diplom Johanna Kleinbergera při povýšení do šlechtického stavu na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1869; Gotha, 1869; s. 430 dostupné online
- ↑ Nobilitační diplom Johanna Kleinbergera při povýšení do stavu svobodných pánů na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; 495 s. ISBN 978-80-905324-3-4
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1895; Gotha, 1895; s. 476 dostupné online
Literatura
editovat- Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1865, Gotha, 1865; s. 492–493 dostupné online
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2019; Praha, 2013; s. 250–251 (heslo Kleinberger z Kleinbergu) ISBN 978-80-905324-0-3