Jošino (hora)

hora v Japonsku

Hora Jošino (japonsky: 吉野山, Jošinojama) je horský hřeben táhnoucí se asi 8 kilometrů severojižním směrem od řeky Jošino k pohoří Ómine ve střední části prefektury Nara. Celý hřbet leží v katastru města Jošino v okrese Jošino. Hora Jošino je rovněž pojmenování pro širší oblast posetou svatyněmi a chrámy, v jejichž středu se nachází chrám Kinpusendži.

Hora Jošino
Posvátná místa a poutní stezky v pohoří Kii
Světové dědictví UNESCO
Hora Jošino na jaře
Hora Jošino na jaře
Smluvní státJaponskoJaponsko Japonsko
Souřadnice
Typkulturní dědictví
Kritériumii, iii, iv, vi
Odkaz1142 (anglicky)
OblastAsie
Zařazení do seznamu
Zařazení2004 (28. zasedání)

Od pradávna byla hora Jošino známa jako místo vhodné pro pozorování kvetoucích stromů. Obzvláště proslavené byly místní sakury. Na hanami sem kdysi přijel i Hidejoši Tojotomi. I v současnosti v době, kdy kvetou sakury, oblast překypuje turisty. Hora je od úpatí k vrcholu rozdělena na čtyři části: Šimosenbon (下千本), Nakasenbon (中千本), Kamisenbon (上千本) a Okusenbon (奥千本). V každé části kvetou sakury v jinou dobu.

9. prosince 1924 byla hora prohlášena za národní památku (国の史跡, Kuni no šiseki) a za místo s malebnou vyhlídkou (名勝, Meišó).[1] V únoru 1936 byl založen Národní park Jošino-Kumano (吉野熊野国立公園, Jošino Kumano Kokuricu Kóen), jehož je hora Jošino součástí. V roce 1990 se Jošino dostalo do výběru 100 nejlepších míst v Japonsku pro pozorování kvetoucích sakur. A nakonec v červenci 2004 byla hora spolu s dalšími památkami na poloostrově Kii zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Posvátná místa a poutní stezky v pohoří Kii.

Hora Jošino je posvátná pro stoupence asketické sekty Šugendó a tradičním začátkem poutní stezky na horu Ómine (Sandžó), jejíž vrchol je (stejně jako poloostrov Athos v Řecku) oblastí, kam je ženám již po staletí zakázán přístup.[2]


Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 吉野山 na japonské Wikipedii.

  1. 吉野山 [online]. 文化庁 (Státní úřad pro kulturu) [cit. 2013-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-13. 
  2. Suzuki Masataka, Nyonin kinsei (Tokyo: Yoshikawa Kōbunkan, 2002), 6–26; Minamoto Junko, “Nyonin kinseiQ&A (Osaka: Kaihō Shuppansha, 2005), 1–10

Externí odkazy

editovat