Wikipedie

Jitka Smutná

česká dabérka, divadelní herečka, filmová herečka, herečka, moderátorka, televizní herečka, zpěvačka a televizní moderátorka

Jitka Smutná (* 16. dubna 1952 Praha) je česká herečka a moderátorka.

Jitka Smutná
Jitka Smutná (25. června 2020)
Jitka Smutná (25. června 2020)
Narození16. dubna 1952 (72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie múzických umění v Praze
DětiTereza Nekudová
PříbuzníVladimír Smutný[1] (sourozenec)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodila se jako nejmladší ze čtyř dětí, má tři bratry. Dětství strávila v Nuslích.

Vystudovala DAMU (absolutorium 1974),[2] absolvovala jako Nerrisa v Shakespearově Kupci benátském a Zoja Berjozkinova v Majakovského Štěnicích (Disk, 1973). Dostala tři nabídky divadel – z Činoherního studia v Ústí na Labem, z brněnského Provázku a z Východočeského divadla Pardubice. Vybrala si Pardubice, protože si chtěla vyzkoušet běžný divadelní provoz. Setrvala dvě sezóny (1974–1976)[3] a zahrála si řadu pěkných rolí – Hyacintu ve hře Šibalství Scapinova, Celii v Jak se vám líbí nebo Haničku v Lucerně.[4]

V roce 1976 přijala nabídku Státního divadla v Ostravě,[2] protože chtěla hrát pod vedením režiséra Jana Kačera, který do Ostravy odešel z politických důvodů. Ztvárnila množství rolí a pracovala na inscenacích pro Ostravu kultovních: Sen noci svatojánské (Hermie), Lásky hra osudná (Isabella, Maria), Rváč (Máša Pěrekatovová), Třináct vůní (Maruška), Bouře (Miranda, Ariel), Loupežník (Fanka), Ženitba (Agáta), Pekař Jan Marhoul (Josefina) aj.[4]

Kromě toho natáčela pro televizi, psala poezii, skládala písně a vystupovala s nimi – byla jednou z mála folkařek v kraji. Zpívala také s Jaromírem Nohavicou. V Ostravě žila 14 let – provdala se za kameramana Jaromíra Nekudu, s nímž má syna Jakuba a dceru Terezu.[4]

S Ostravou se loučila rolemi v inscenacích Výhybka (1989) a Asanace (1990). V roce 1990 se vrátila do Prahy a stala se členkou činohry Národního divadla,[3] kam ji přizval režisér Ivan Rajmont. Hned v první inscenaci – Pekař Jan Marhoul v režii Jana Kačera – se setkala s dobře známou látkou a přáteli. Do titulní role pekaře byl obsazen Jan Vlasák, Jitka Smutná hrála pekařovu ženu Josefínu. V Národním divadle působila šestnáct let (do r. 2006), aniž by, až na výjimky, dostala výraznější hereckou příležitost z hlediska náročnosti role a typové rozmanitosti postav. Výjimkou byla zmíněná role Josefíny, role sekretářky v muzikálově laděné hře České sekretářky (2001) a role pokladní v Sigarevově Černém mléce (2004, rež. Jan Kačer), za niž byla nominována na Cenu Thálie.[5]

Hereckou potřebu naplňovala v jiných divadlech. S Töpfrovou hereckou společností nazkoušela v roce 1994 Romea a Julii (chůva) a Teatrum Passionale aneb Zrcadlo umučení Páně Ježíše (matka). V Divadle Bez zábradlí účinkovala v Rackovi (Polyna Andrejevna, 1998), Hlučné samotě (starší cikánka, 1999), v Takové spoušti (Pela, 2001) a v Rodině Tótů (Gizi, 2003). V Dejvickém divadle nazkoušela paní Jacobiovou ze Scén z manželského života (2003). Zhostila se i muzikálových rolí (předsedová ve Starcích na chmelu, 2001; Vonásková v Tančírně, 2003). Neváhala za zajímavou rolí dojíždět – v Ostravě hrála chůvu z domu Capuletů (Romeo a Julie, 1999), v Plzni v Divadle J. K. Tyla paní Johnstonovou v muzikálu Pokrevní bratři (2003).[5]

V roce 2006 přešla do Městských divadel pražských.[6] Hostuje na jevištích dalších pražských scén (Divadlo Bez zábradlí, Divadlo v Řeznické, Divadlo Na Prádle, Dejvické divadlo, Divadlo Palace, Divadlo v Celetné, Branické divadlo, Divadlo Letí, Strašnické divadlo, Divadlo Radka Brzobohatého, Divadlo Ungelt, Divadlo MANA).[2][6]

„ Herectví nelze dělat do mírného opocení. “
— Jitka Smutná[7]

Od 13. září 2017 alternuje roli Erži Orbánové v Kočičí hře v královéhradeckém Klicperově divadle.

Patří k úspěšným filmovým, dabingovým, televizním i rozhlasovým herečkám a moderátorkám. Vyučovala herectví na pražské Vyšší odborné škole herecké.[8][7]

Její partnerkou je spisovatelka Petra Braunová.[9]

Filmografie

editovat

Ostatní činnost

editovat

Jitka Smutná je od května 2023 ambasadorkou projektu Podpora Ukrajiny www.podporaukrajiny.cz

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ a b c Český film: herci a herečky III, s. 171.
  3. ↑ a b Jitka Smutná [online]. Národní divadlo. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 13. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
  5. ↑ a b BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 14. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
  6. ↑ a b Jitka Smutná [online]. Městská divadla pražská. Dostupné online. 
  7. ↑ a b BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 72. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
  8. ↑ Český film: herci a herečky III, s. 172.
  9. ↑ Jana Ciglerová, jup. Zamilovala jsem se do ženy, přiznává Jitka Smutná v otevřené zpovědi. OnaDnes.cz [online]. 16. 05. 2012 [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jitka_Smutná&oldid=23798819“