Wikipedie

Jindřich Zogata

český básník

Jindřich Zogata (6. srpna 1941 Javořinka, Slezsko) je český básník a prozaik.

Jindřich Zogata
Narození6. srpna 1941 (83 let)
Polsko Javořinka, Slezské vojvodství
Povoláníspisovatel, básník, publicista a prozaik
ChoťLenka Zogatová (1980–84)
Mirka Zogatová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

Pochází ze slezské rolnické a folkloristické rodiny. Otec Pavel Zogata (1907–1985) byl význačný gajdoš, houslista, zpěvák a vypravěč, který roku 1946 s rodinou odešel přes hranici do Československa. Po několika letech v Jeseníku nad Odrou se roku 1950 usadili v Bukovci u česko-slovensko-polského trojmezí.

Jindřich vystudoval jedenáctiletku v Jablunkově a poté vysokou zemědělskou školu v Brně, kde promoval roku 1962. V 60. letech také začal publikovat v různých literárních časopisech. Podepsal 2000 slov a následně v letech 1969–74 pracoval jako dělník na Ostravsku a s rodiči na jejich hospodářství. Po zákazu soukromého rolnictví se vrátil do Brna, kde byl zaměstnán jako mistr Střediska veřejné zeleně při městské Technické a zahradní správě. V  letech 1993–2004 působil jako správce národní kulturní památky parku Špilberk, pak odešel do důchodu a věnuje se už jen psaní. Nikdy nebyl v žádné politické straně.

V letech 1980–84 byla jeho ženou Lenka Zogatová (roz. Sikorová), významná osobnost brněnského kulturního života.[1] Jeho třetí manželkou se stala malířka Mirka Zogatová (roz. Fikrová, *1948), která mu ilustrovala řadu knih.[2]

Dílo

editovat

První jeho písňový text byl uveřejněn již roku 1950 v opavském časopise Radostná země. Pravidelně publikovat začal v různých periodicích a literárních časopisech 60. let, konkrétně Host do domu, Červený květ, Plamen, Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny a jiné. Tři jeho sbírky připravené k vydání v nakladatelstvích Československý spisovatel, Mladá fronta a Profil byly po roce 1968 zlikvidovány. Pro podpis manifestu Dva tisíce slov mu bylo znemožněno dále publikovat, jeho díla vycházela pouze časopisecky v překladech v Polsku.

V 70. letech napsal scénář k filmu Poslední gajdoš, který roku 1978 natočila ostravská televize, podepsán byl pseudonymem Kamila Smyčková.[1] Teprve roku 1985 mu brněnský Blok vydal povídku Dvory, v rámci triptychu Stříbrné rybky. Roku 1988 následovala samostatná povídková sbírka Veřejná zeleň. V 90. letech mu již začala vycházet poezie i próza ve větším rozsahu. Psal také fejetony pro noviny a rozhlas.

Ve tvorbě užívá novotvary a dialektizmy obrazné mluvy z kraje svého dětství a mládí, hojně také botanické výrazivo ze svého oboru. V poezii používá jak verš vázaný, tak volný. Jeho stylistika je svérázná, velmi hutná, experimentální místy až na hranici srozumitelnosti.[2] Soustavně se Zogatově tvorbě věnuje literární vědec Ivo Pospíšil.

Sbírky poezie

editovat
  • Šípkový růženec, 1990
  • Dým ohnic, 1991
  • Samoty vzdálené až na počátek, 1993
  • Psí víno, 1994
  • Den světelného roku, 1994
  • Mýtiny, 1995
  • Rozsochy, 1996
  • Zvony odletěly do krajin, 1997
  • Když kvetou fazole, 1998 – epigramy
  • Zdaleka blízké, 2000
  • Cirkus DNA, 2000
  • S koně dolů (vězni špilberští), 2001
  • Lámání biochleba, 2002
  • Sporá místa, 2002
  • Oheň křičí tmu, 2007
  • Sytomorna, 2011
  • Dojení zlatého býka (variace), 2014
  • Zborcené klenby, 2014
  • Stopy Sibiří, 2018
  • Údolí zvonu, 2020[3]

Próza

editovat
  • Dvory (ve sbírce Stříbrné rybky), 1985
  • Veřejná zeleň, 1988
  • Obrázky na skle, 1990
  • Díry: Památce malíře Antonína Tomalíka, 1994
  • Dědictví zmizelých píšťal, 1996, první díl cyklu
  • Oves na střechách, 1996, druhý díl cyklu
  • Dřevěné pyramidy, 1998, třetí díl cyklu
  • Hlídače květin nikdo neuhlídá, 1997
  • Černý vzduch, 1998
  • Liduprázdno (akční vakuum), 2006
  • Hrudky vosku, 2011, čtvrtý díl cyklu
  • Hory v ruksaku / Střep kopretiny, 2011
  • Slaměná hvězda, 2012
  • Zdař Bůh: Pocta Páteru Oldřichovi, 2016
  • Mimodeníky mimověku, 2016

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b MARTINEK, Libor. Korespondence Wilhelma Przeczka s Jindřichem Zogatou. Časopis Slezského zemského muzea. 2018, čís. 67, s. 167–192. Dostupné online. 
  2. ↑ a b F[TECKA]KOSIK[ZAVINAC]SEZNAM[TECKA]CZ, Filip Kosík. Jubileum Jindřicha Zogaty, básníka vzdorných cest | PROUDY. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jindřich Zogata | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví. www.kosmas.cz [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_Zogata&oldid=24097313“