Jindřich Vančura

Jindřich Vančura
Jindřich Vančura
	Jindřich Vančura, před 1930
Narození	31. srpna 1855; Klatovy Rakouské císařství
Úmrtí	2. ledna 1936 (ve věku 80 let); Praha Československo
Národnost	Češi
Alma mater	gymnázium; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	středoškolský učitel, překladatel, historik a učitel
Nábož. vyznání	Evangelická církev v Rakousku (1781–1918) (1910–1918); Českobratrská církev evangelická (1918–1936)
Děti	Stanislava Jínová
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Vančura (31. srpna 1855 Klatovy^[1] – 2. ledna 1936 Praha^[2]^[3]) byl český středoškolský profesor, historik a překladatel z francouzštiny. Je především překladatelem díla Ernesta Denise do češtiny a autorem podrobných dějin města Klatov.

Život

Dům na Smíchově, kde Jindřich Vančura tvořil a zemřel

Narodil se v rodině klatovského truhlářského mistra Matěje Vančury a jeho manželky Evy, rozené Höšlové.^[1]^{[p 1]} Vystudoval gymnázium v Klatovech, kde se spřátelil s Karlem Hostašem^[4], a poté na Universitě Karlově historii, zeměpis, románské jazyky a angličtinu. V listopadu 1890 promován na doktora filosofie.^[5] Působil jako středoškolský profesor dějepisu a zeměpisu v Praze (1879–1884), Kolíně (1884–1891), Hradci Králové (1891–1897) a od roku 1897 opět v Praze na smíchovském reálném gymnáziu, které roku 1936 přijalo jeho jméno do svého názvu.^[6]

Rodinný život

V srpnu 1885 se oženil, manželka Jiřina, rozená Nekutová, pocházela z Chýnova. Manželé Vančurovi měli dceru Stanislavu (Ašu), provdanou Jínovou (1. prosince 1888 – 20. února 1964).^{[p 2]}^[7]^[8]

Zemřel v Praze, jeho urna byla uložena v rodných Klatovech.^[9]

Dílo

Patřil ke stoupencům T. G. Masaryka ve sporech o pravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského i ve sporu o smysl českých dějin. Na toto téma napsal řadu článků v časopisech Athenaeum, Naše Doba i jiných.

Přeložil do češtiny dílo Ernesta (Arnošta) Denise.^[10] Denisovy Čechy po Bílé hoře (La Bohême depuis la Montagne-Blanche) doplnil rozsáhlými poznámkami. Je rovněž autorem monografie o Denisovi, která vyšla v roce 1923 v edici Zlatoroh.

Vlastní díla (pouze první vydání)

Pokud v kronice tak řečeného Dalimila užito jest podání ústního (Kolín, Obecné reálné a vyšší gymnázium, 1884)
Arnošt Denis a životní jeho dílo o dějinách českých (Úv. stať k dílu Arnošt Denis: Čechy po Bílé Hoře, Praha, Bursík a Kohout, 1905)
Almanach vzpomínek býv. žáků gymnasia klatovského; Praefektové a ředitelové gymn. klatovského 1812-1912, (na oslavu 100 let. jub. znovuotevř. tohoto ústavu uspořádal Jindřich Vančura, Klatovy, Nákladem rodáků klatovských: O. Čermák-distributor, 1912)
Jak národ český ostříhal dědictví Husova (přednes. ve shromážd. konan. na výroč. upálení Mistra Jana Husi, péčí vzděl. odboru Sokola ve Valaš. Meziříčí dne 6. července 1911, Valašské Meziříčí, Polit. pokrok. spol., 1912)
Padesát let Měšťanské Besedy klatovské (1863-1913) (Klatovy, Měšťanská Beseda, 1913)
Dějiny někdejšího král. města Klatov (Klatovy, Město Klatovy, 1927-1936)
Arnošt Denis (V Praze, Spolek výtvarných umělců Mánes, 1923)
Přehledné dějiny města Klatov (podle Jindř. Vančury a jiných pramenů zveršoval František Švec, v Klatovech, František Švec, 1937)

Překlady (jen první vydání)

Konec samostatnosti české (napsal Arnošt Denis, v Praze, Bursík & Kohout, 1893)
Čechy po Bílé Hoře (napsal Arnošt Denis, přeložil a poznámkami opatřil Jindřich Vančura, Praha, 1904^{[p 3]}) Dostupné online
Otázka rakouská; Slováci (spisy z doby války světové, napsal Arnošt Denis, V Praze, F. Šimáček, 1919)
Čechy po Bílé hoře. díl 2., kn. 1, Probuzení, kn. 2., Revoluce a reakce, kn. 3, K federalismu (Autor Arnošt Denis, Praha, Šolc a Šimáček, 1920)
Články a úvahy z La Nation Tchéque. Řada I. (autor A. Denis, v Praze, Šolc a Šimáček, 1920)
Čechy po Bílé hoře. díl 1., kn. 1, Vítězství církve, kn. 2, Absolutism katolický, kn. 3., Osvícený despotism (Autor: Arnošt Denis, Praha, Šolc a Šimáček, 1921)^{[p 4]}
Denisova čítanka (Ze spisů a článků Denisových vybral a přel. Jindřich Vančura, Praha, Šolc a Šimáček, 1921)
Válka (Příčiny bezprostřední a vzdálené – Otrávení národa – Smlouva) (Autor E. Denis, Praha, Šolc a Šimáček, 1932)

Pseudonym

J. V. Řehnický (v letech 1896-1916 v Českém časopisu historickém a v Naše doba (zakladatel a redaktor TGM).

Posmrtné pocty

Ulice Vančurova je v Chýnově, odkud pocházela jeho žena. Jindřich Vančura zde v létě pobýval ve svém domě.^[11]
Pamětní deska je umístěna v Praze 5, Holečkově ulici 22.^[12]
Pamětní deska je též v Klatovech, na budově muzea.^[13]

Galerie

Jindřich Vančura, před rokem 1930

Odkazy

Poznámky

↑ V předmluvě k překladu Čechy po Bílé hoře Jindřich Vančura o otci napsal: "Cit vděčnosti pudí mě, abych toto české vzdělání prvního dílu nového spisu Denisova posvětil památce svého zesnulého otce Matěje Vančury, měšťana klatovského, +10.4.1887. Prostý řemeslník, truhlář rukou dovedných, byl pravý typ našich písmáků, jemuž jedinými poklady byly knihy, mezi nimiž za nejvzácnější choval Písmo svaté, Zapovu Českomoravskou kroniku a Komenského Informatorium školy mateřské."
↑ Manželka diplomata JUDr. Jana Jíny (1890-1962) a autorka vzpomínek na svého manžela.[1]
↑ Dle datování předmluvy ve vydání z r. 1930. Vydavatel 1. vydání z roku 1904: Bursík & Kohout.
↑ První a druhý díl publikace Čechy po Bílé hoře vyšel ještě 1931

Reference

↑ ^a ^b Matriční záznam o narození a křtu
↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské církve evangelické na Smíchově, sign. ESM Z1, s. 54
↑ Národní listy, 3.1.1936, s.1, dr. Jindřich Vančura zemřel
↑ JUDr. Karel Hostaš: životopisná črta napsaná u příležitosti jeho 60tých narozenin: příspěvek ke kulturní historii našeho kraje.. 1. vyd. Klatovy: Redakce Šumavana, 1914. 19 s.
↑ Národní listy, 20.11.1890, s.2, Promoce
↑ Škola nyní existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance.
↑ Národní listy, 23.8.1909, s.4, Úmrtní oznámení tchána Františka Nekuty
↑ Výroční zpráva městského reálného gymnasia dívčího Krásnohorská 1918, s.10 a 11 (dostupné online v NK ČR)
↑ Národní listy, 26.6.1936, s.3, Urna historika J. Vančury
↑ Databáze NK ČR, Autor: Jindřich Vančura
↑ Ladislav Stehlík: Země zamyšlená (část Chýnov). www.zemezamyslena.cz [online]. [cit. 2016-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-19.
↑ Pamětní deska Jindřicha Vančury, Praha 5. www.pametni-desky-v-praze.cz [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-19.
↑ Jindřich Vančura, pamětní deska v Klatovech

Literatura

heslo Vančura Jindřich. In: Josef Tomeš. Český biografický slovník XX. století. Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-246-5. S. 421.
heslo Vančura Jindřich, hist. spisovatel český. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1907. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XXVI. S. 384.

Olšáková, D.: Český překlad Denisova díla v kontextu sporu o smysl českých dějin, Dějiny a současnost, 2001, č. 5, s. 28–32
Aubrecht, Radek a kol.: Jubilejní almanach – 125 let smíchovského gymnázia (1883–2008), Gymnázium Na Zatlance a Spolek přátel Gymnázia Na Zatlance, Praha 2008, 128 s., ISBN 978-80-260-6177-9.
Aubrecht, Radek a kol. autorů: 130 let a osobností smíchovského gymnázia (1883–2013) , Gymnázium Na Zatlance, Praha 2014, ISBN 978-80-260-6169-4, s. 67.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Vančura na Wikimedia Commons
Autor Jindřich Vančura ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Vančura

[4] V předmluvě k překladu Čechy po Bílé hoře Jindřich Vančura o otci napsal: "Cit vděčnosti pudí mě, abych toto české vzdělání prvního dílu nového spisu Denisova posvětil památce svého zesnulého otce Matěje Vančury, měšťana klatovského, +10.4.1887. Prostý řemeslník, truhlář rukou dovedných, byl pravý typ našich písmáků, jemuž jedinými poklady byly knihy, mezi nimiž za nejvzácnější choval Písmo svaté, Zapovu Českomoravskou kroniku a Komenského Informatorium školy mateřské."

[8] Manželka diplomata JUDr. Jana Jíny (1890-1962) a autorka vzpomínek na svého manžela.[1]

[13] Dle datování předmluvy ve vydání z r. 1930. Vydavatel 1. vydání z roku 1904: Bursík & Kohout.

[14] První a druhý díl publikace Čechy po Bílé hoře vyšel ještě 1931

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[matrikaZ-2] Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské církve evangelické na Smíchově, sign. ESM Z1, s. 54

[3] Národní listy, 3.1.1936, s.1, dr. Jindřich Vančura zemřel

[5] JUDr. Karel Hostaš: životopisná črta napsaná u příležitosti jeho 60tých narozenin: příspěvek ke kulturní historii našeho kraje.. 1. vyd. Klatovy: Redakce Šumavana, 1914. 19 s.

[6] Národní listy, 20.11.1890, s.2, Promoce

[7] Škola nyní existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance.

[9] Národní listy, 23.8.1909, s.4, Úmrtní oznámení tchána Františka Nekuty

[10] Výroční zpráva městského reálného gymnasia dívčího Krásnohorská 1918, s.10 a 11 (dostupné online v NK ČR)

[11] Národní listy, 26.6.1936, s.3, Urna historika J. Vančury

[12] Databáze NK ČR, Autor: Jindřich Vančura

[15] Ladislav Stehlík: Země zamyšlená (část Chýnov). www.zemezamyslena.cz [online]. [cit. 2016-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-19.

[16] Pamětní deska Jindřicha Vančury, Praha 5. www.pametni-desky-v-praze.cz [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-19.

[17] Jindřich Vančura, pamětní deska v Klatovech

[1]

[2]

[3]

[p 1]

[4]

[5]

[6]

[p 2]

[7]

[8]

[9]

[10]

[p 3]

[p 4]

[11]

[12]

[13]

Jindřich Vančura
Jindřich Vančura, před 1930
Narození	31. srpna 1855 Klatovy Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	2. ledna 1936 (ve věku 80 let) Praha Československo Československo
Národnost	Češi
Alma mater	gymnázium Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	středoškolský učitel, překladatel, historik a učitel
Nábož. vyznání	Evangelická církev v Rakousku (1781–1918) (1910–1918) Českobratrská církev evangelická (1918–1936)
Děti	Stanislava Jínová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.