Jindřich Václav Čapek
Jindřich Václav Čapek (4. března 1837 Praha-Malá Strana[1] – 19. října 1895 Bubeneč[2]) byl český sochař. Podílel se na výzdobě kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně, chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, kostelů v Čáslavi a Chrudimi aj.; rovněž se zapojil do restaurování Prašné brány, Karlova mostu a některých pražských paláců.
Jindřich Václav Čapek | |
---|---|
Jindřich Čapek (1887) | |
Narození | 4. března 1837 Praha-Malá Strana Rakouské císařství |
Úmrtí | 19. října 1895 (ve věku 58 let) Bubeneč Rakousko-Uhersko |
Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
Povolání | sochař a restaurátor |
Děti | Jindřich Čapek |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v chudé rodině na pražském Újezdě. Ve třinácti letech vstoupil do učení, kde postupně vystřídal několik řemesel — pracoval u mosazníka,[3] jako číšník, dělník ve smíchovské porcelánce a zahradník. Pohled do Summovy dílny v Řetězové ulici, v níž oknem pozoroval vznik soch a pomníků, ho nadchl tak, že se rozhodl také stát sochařem.
Jeho první praxe v oboru kamenosochařství byla v dílně J. E. Krondla na Poříčí, kde ovšem vykonával pomocné práce kameníka. Mnohem přínosnější bylo zaměstnání v ateliéru Františka Hergessela, které mu poskytlo dobrou praktickou průpravu.[4] Večerně také studoval na průmyslové škole.[5]
Roku 1860, tedy teprve ve třiadvaceti letech, vstoupil na pražskou akademii. V roce 1864 na sebe poprvé upozornil vytvořením obří busty Williama Shakespeara, která byla nesena v slavnostním průvodu Umělecké besedy na oslavách třístého výročí dramatikova narození. Roku 1869 získal Klarovo stipendium, na jehož základě strávil čtyři roky v Itálii studiem renesančního sochařství. Po návratu se podílel na sochařské výzdobě a kostelů i jiných budov a na restaurování.[5]
Kromě vlastní sochařské tvorby pracoval jako štukatér. Zhotovoval sádrové odlitky významných soch, například pro Národní muzeum v Praze.
Zemřel na cévní mozkovou příhodu („ochrnutí mozku“).[5] Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.[6]
Rodinný život
editovatByl ženat, s manželkou Aloisií, rozenou Klecandovou (* 1852) měl dva syny, z nichž jeden zemřel v dětském věku.[7]
Dílo
editovat- Socha Panny Marie Vítězné pro stejnojmenný kostel. Jde o jednu z jeho nejzdařilejších prací, její vytvoření bylo jednou z podmínek Klarova stipendia[5].
- Kristus přítel dítek a Dusíkův medailon pro kostel v Čáslavi[8]
- Tympanon nad portálem, sochy Spasitele a čtyř evangelistů pro kostel v Chrudimi[8]
- Sochy čtyř evangelistů pro kostel sv. Ludmily na Vinohradech[9]
- Socha Filippa Brunelleschiho pro Rudolfinum[8]
- Socha sv. Václava a sv. Barbory pro chrám svaté Barbory v Kutné Hoře[8]
- Výzdoba Občanské záložny a radnice v Karlíně (zbouráno při stavbě metra trasy C)[8]
- Sochy nad portálem Thunova paláce na Malé Straně[4]
- Restaurování pražských památek, jako např. Prašná brána, Karlův most a některé paláce[8]
U všech zakázek si dával záležet na pečlivém provedení a citlivém zasazení do prostoru.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ V původním textu označen jako „žlutolijec“, vysvětlení viz např. Brus jazyka českého, který sestavila komise širším sborem Matice české zřízená. Praha: J. Otto, 1894. 431 s. Dostupné online. S. 431.
- ↑ a b Jindřich Čapek. Humoristické listy. 1887-10-07, roč. 29, čís. 41, s. 352. Dostupné online [cit. 2011-06-10].
- ↑ a b c d Sochař Jindřich V. Čapek. Národní listy. 1895-10-20, roč. 35, čís. 290, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-06-10].
- ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Čapek Jindřich V. [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Jindřich V. Čapek. Zlatá Praha. 1895-11-01, roč. 12, čís. 51, s. 612. Dostupné online [cit. 2011-06-10].
- ↑ F. Ruth, Kronika královské Prahy, III. díl, Praha 1904, s.900
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Václav Čapek na Wikimedia Commons