Jiří Staca
Jiří Staca, původně George Staca nebo Gheorghe Staca (19. února 1884 Samarina, Osmanská říše – 14. června 1958 Praha)[1] byl rumunsko-český filolog a překladatel arumunského původu, který významně přispěl k poznání rumunštiny v Československu[2] a vývoji rumunsko-československých vztahů v meziválečném období.[3] Pocházel z malé vesnice v dnešní řecké Západní Makedonii.
| Jiří Staca | |
|---|---|
| Narození | 19. února 1884 Samarina |
| Úmrtí | 14. června 1958 (ve věku 74 let) Praha |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | filolog a překladatel |
| Ocenění | Medalia Meritul comercial și industrial (1929) Řád italské koruny Řád rumunské koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
V letech 1905–1910 vystudoval romanistiku a germanistiku na Filosofické fakultě c. k. české university Karlo-Ferdinandovy v Praze.[4][5] Věnoval se propagaci rumunské kultury a rumunského jazyka v českých zemích. Vyučoval na vysokých školách v Praze, od roku 1927 byl místopředsedou Československo-rumunského ústavu. Po první světové válce byl rumunským honorárním konzulem v Praze,[6] ve 30. letech pak generálním konzulem v Praze.[7] Do češtiny překládal rumunská díla.[8]
Dílo
editovat- Čech mezi Rumuny (rumunsky) (1938)
- Česko-rumunská konverzace (1958) – spoluautor Antonín Křečan
- Rumunsko-český slovník (1961) – spolupracovali Vladimír Hořejší, Ioan Sacareanu, Zdeněk Wittoch
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Stephen Taylor (ed.), Who's who in Central and East-Europe 1933/34, vol. 2, The Central European Times Publishing, Zürich, 1935, p. 922.
- ↑ Vladimír Hořejší, „«Časopis pro moderní filologii» (Revista de filologie modernă) Anul XXXVI, Praga, 1954
- ↑ Gh. Staca (prof. dr.), „Limba și literatura românească în Cehoslovacia”, în Universul, anul XLVI, nr. 250, sâmbătă 27 octombrie 1928, pp. 5–6.
- ↑ Staca Jiří [online]. Cuni.cz [cit. 2024-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Disertace pražské university I 1882–1953. Praha: Universita Karlova, 1965. Dostupné online. S. 62.
- ↑ TEJCHMAN, Miroslav; TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000. Dostupné online. ISBN 80-7106-348-7. S. 416.
- ↑ žčk. Komise pro studium cizích zemí. Vojenské rozhledy. 1936, čís. 12, s. 2. Dostupné online.
- ↑ KVAPIL, Josef Šofferle. Přehled vývoje a směrů současného písemnictví rumunského. Praha: Josef Šofferle Kvapil, 1938. Dostupné online. S. 6.
