Jiří Pavel (voják)
Jiří Pavel (rodným jménem Jiří Popper) (24. března 1926, Plzeň[1] – 14. června 2011, Praha) byl starším bratrem českého prozaika, novináře a sportovního reportéra Oty Pavla.[2] Spolu se svým bratrem Hugo Pavlem byli oba starší bratři Oty Pavla (po jeho smrti v roce 1973) životní oporou synovci – básníku a spisovateli Jiřímu Pavlovi (1956–2018) (syn Oty Pavla). Jiří a Hugo Pavlovi byli také správci archivu rodiny Popperů jakož i literárního odkazu Oty Pavla.[3]
| Jiří Pavel | |
|---|---|
| Rodné jméno | Jiří Popper |
| Narození | 24. března 1926 Plzeň,[1]  Československo |
| Úmrtí | 14. června 2011 (ve věku 85 let) Praha, Nemocnice Pod Petřínem, Česko |
| Bydliště | ulice Milady Horákové, Praha–Holešovice[2] |
| Povolání | voják z povolání, starožitník |
| Zaměstnavatel | Československá armáda |
| Titul | plukovník |
| Choť | Vlasta[2] |
| Děti | syn: Jiří; dcera: Tereza[2] |
| Rodiče | otec: Leo Popper; matka: Hermína Popperová |
| Příbuzní | bratr: Ota Pavel; bratr: Hugo Pavel, synovec: Jiří Pavel; bratranec: Zdeněk Popper[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatRodinný původ a druhá světová válka
editovatJiří Pavel se narodil 24. března 1926 v Plzni.[2] Jeho otcem byl Leo Popper, jeho matka byla Hermína Popperová.[3] Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) byla celá rodina z Prahy násilně vystěhována.[3] Útočiště našli na selském gruntě rodičů Leo Poppera v Buštěhradě u Kladna.[3][p 1] Jiří Pavel byl spolu se svým starším bratrem Hugo Pavlem a otcem Leem v únoru roku 1943 zařazen do transportu směr Terezín.[3] Do Terezína se dostali s transportem 6. března 1943.[3] V Terezíně se v roce 1944 seznámil s Dagmar Hilarovou (tehdy ještě Berzettiovou).[5] Ke konci druhé světové války byl Jiří Pavel (Popper) transportován posledním vlakem do Mauthausenu.[5] Po druhé světové válce se Jiří i Dagmar dále stýkali, ale jejich vztah však brzy skončil.[5][p 2]
Po druhé světové válce
editovatPo druhé světové válce studoval Jiří Pavel (spolu se svým přítelem Arnoštem Lustigem) na Vysoké škole politických a sociálních nauk žurnalistiku a sociologii.[2] Jiří se později stal vojákem z povolání, ale v době tzv. normalizace (po srpnu roku 1968) byl nucen (v hodnosti plukovníka) z armády odejít.[2] Nějaký čas se živil různými profesemi (jednu dobu například i jako kopáč hrobů na židovském hřbitově), ale později se stal starožitníkem.[2]
Jiří Pavel poskytoval ochotně rodinné archiválie i spisovatelům, kteří psali vzpomínkové publikace o životě Oty Pavla.[2] V tomto směru spolupracoval se spisovatelkou Jaroslavou Pechovou při shromažďování materiálů pro knihu „Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla“ (vyšla v roce 2000 v 1. vydání k nedožitým 70. narozeninám Oty Pavla, později vyšla ještě v letech 2001, 2002, 2004, 2012 a 2015) či s žurnalistkou, psychoterapeutkou a spisovatelkou PhDr. Zuzanou Peterovou (* 25. 10. 1950, Praha) při přípravě rodinné dokumentace ke knize „Spanilé jízdy, aneb, Náš bratr Ota Pavel“ (i tato kniha vyšla v roce 2000).[2]
Jiří Pavel zemřel v úterý 14. června 2011 v ranních hodinách v pražské nemocnici Pod Petřínem ve věku 85 let.[2] Byl pochován (pietním způsobem za zvuků vojenské hudby, pod bojovou zástavou a za holdu čestné stráže vojáků pražské posádky) do rodinného hrobu v židovské části Olšanských hřbitovů v Praze.[2]
Publikace, na jejichž vzniku spolupracoval
editovat- Pechová, Jaroslava. Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla. 1. vydání. Praha: Laguna, 2000. 141 stran, obr. přílohy ISBN 80-86274-19-5.[2]
- Peterová, Zuzana. Spanilé jízdy, aneb, Náš bratr Ota Pavel. Kladno: Nezávislý novinář (IV), 2000. 133 stran. ISBN 80-86032-05-1.[2]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Jiný pramen[4] uvádí, že se rodina z obav před transportem přestěhovala v roce 1939 do Buštěhradu.[4]
- ↑ Dagmar Hilarová (rozená Berzettiová) (1928–1996) – česká básnířka a spisovatelka; krátce před svými 15. narozeninami byla deportována do terezínského ghetta a strávila zde více než dva roky. V knize „Nemám žádné jméno“ literárně zpracovala svoje deníkové záznamy z terezínského ghetta. Děj knihy se odehrává v Praze a Terezíně v rozmezí let 1939–1945 a líčí zážitky autorky v období jejího dospívání, které bylo poznamenáno druhou světovou válkou.
Reference
editovat- ↑ a b SCHOENBERG, Randy. Jiří Pavel (Popper) (narozen: 24. března 1926, Plzeň – zemřel: 14. června 2011, Praha) ve věku 85 let [online]. www geni com, 2019-10-25 [cit. 2020-05-23]. Otec: Leo Popper; matka: Hermine Popper; bratr: Hugo Pavel; bratr: Ota Pavel. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o RICHTERMOC, Milan. Jak jsem potkal Jiřího Pavla [online]. 2011-07-15 [cit. 2020-05-23]. V úterý 14. června 2011 v ranních hodinách v pražské nemocnici Pod Petřínem zemřel Jiří Pavel. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-02.
- ↑ a b c d e f HAASOVÁ, Petra; RICHTERMOC, Milan. Petra Haasová – Milan Richtermoc: Jak se vrací čas (k životnímu jubileu Hugo Pavla) [online]. 2009-12-25 [cit. 2020-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-19.
- ↑ a b 2011 Květen Posezení s Otou Pavlem a 2014 odchod bratra Huga [online]. 2014-02-01 [cit. 2020-05-22]. Smutná zpráva. Zemřel starší bratr spisovatele Oty Pavla – Hugo Pavel. Dostupné online.
- ↑ a b c GÁLIS, Radek. Syna pak měla s někým jiným a ne se mnou, vzpomínal Jiří Pavel. [online]. Českobudějovický deník CZ, 2012-04-09 [cit. 2020-05-23]. České Budějovice - Jiří Pavel, bratr spisovatele Oty, byl velkou terezínskou láskou Dagmar Hilarové. Ta napsala knihu „Nemám žádné jméno“ (Fragment, 2012).. Dostupné online.
Literatura
editovat- Hilarová, Dagmar. Nemám žádné jméno. (autobiografie ženy vězněné v Terezíně); 1. vydání Praha: Fragment, 2012; 95 stran. ISBN 978-80-253-1418-0.
Související články
editovat- Ota Pavel – bratr
- Hugo Pavel – bratr
- Jiří Pavel – synovec
Externí odkazy
editovat- fotografie Jiřího Pavla na serveru www geni com
