Jiří Bezděk (učitel)

Narozen 28.2.1907 ve Svébohově na Šumpersku, zemřel 16.9.1968. Působil v Sovětském svazu.

Jiří Bezděk (28. února 1907 Svébohov – 16. září 1968) byl český učitel, který působil v Ukrajinské sovětské socialistické republice a který byl vězněn sovětským režimem a československým komunistickým režimem.[1][2][3]

Jiří Bezděk
Narození28. února 1907
Svébohov
Úmrtí16. září 1968 (ve věku 61 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vyrůstal ve Svébohově v rodině lesního dělníka, který měl čtyři děti. Ve Svébohově byla jenom dvoutřídní škola, do měšťanské školy chodil do Zábřeha (5km). Během dvouleté vojenské základní služby. kterou absolvoval v Olomouci u 27. pěšího pluku, soukromě navštěvoval přednášky na učitelském ústavu. V roce 1926 byl z vojenské služby vyřazen v hodnosti četaře; v tomtéž roce vstoupil do komunistické strany. Znal se s evangelickým knězem Rudolfem Šedým, který sháněl zájemce, kteří by učili české děti na Ukrajině, tehdy Ukrajinská sovětská socialistická republika.[1] [3]

Jiří Bezděk nabídku přijal a v říjmu 1927 začal učit v obci Vyšehrad nedaleko Kyjeva. Školu navštěvovalo okolo čtyřiceti dětí. V roce 1928 se oženil a vstoupil do sovětské komunistické strany. V roce 1930 se mu narodilo dítě; v červenci téhož roku byl v rámci akce namířené proti české inteligenci zatčen. Dne 12. června 1931 byl obviněn z vyzvědačství a z agitace proti sovětské vládě; dne 14. června1931 byl odsouzen k trestu smrti.[1][pozn. 1] Mezitím se s ním rozešla manželka a jeho dítě umřelo v důsledku hladomoru.[1] Potom následovalo věznění v Jaroslavli a věznění (od 25. srpna 1933) v Soloveckém táboře zvláštního určení. Dne 18. července 1935 byl Bezděkovi trest smrti zmírněn na pět let vězení a pět let vyhnanství. Potom byl po etapách (s krátkým pobytem v různých věznicích) převezen do obce Selengino na Sibiři, kam přijel dne 9. října 1935 a kde byl ve vyhnanství. Dne 20. srpna 1936 byl na základě žádosti tehdejších československých orgánů propuštěn a bylo mu povoleno vrátit se do Československa.[1][3]

Dne 1. března 1937 nastoupil do zaměstnání ve Státním statistickém úřadu v Praze. Své zážitky ze Sovětského svazu publikoval a a o nich přednášel, a to i během německé okupace Čech, Moravy a Slezska. Dne 1. srpnu 1944 byl přeložen k Veřejné osvětové službě při Ministerstvu školství a lidové osvěty. Dne 15. března 1945 byl vyznamenán svatováclavskou orlicí. Od května do října 1945 byl ve vyšetřovací vazbě pro podezření z kolaborace s německým režimem. V červnu 1946 bylo trestní řízení vedené proti němu zastaveno. Od 1. ledna 1946 pracoval jako učitel v hornickém učilišti a koncem roku 1946 se stal vedoucím výchovy mosteckého hornického dorostu. V listopadu 1947 znovu vstoupil do komunistické stany. V červnu 1951 byl ze Severočeských hnědouhelných dolů propuštěn a začal pracovat jako pomocný dělník u národního podniku Průmstav.Dne 28. ledna 1952 byl znovu zatčen, ve dnech 16. až 18. listopadu 1953 byl souzen u Krajského soudu v Ústí nad Labem; pro sabotáž byl odsouzen k 18 letům odnětí svobody. Potom byl z vězení propuštěn až na základě amnestie prezidenta republiky Antonína Novotného ze dne 9. května 1960; po propuštění pracoval v družstevní výrobě bižuterie v Jablonci nad Nisou. Následkem dlouhého věznění měl podlomené zdraví, v roce 1967 musel být hospitalizován v Křemýži. Umřel dne 16. září 1968.[1][3]

Poznámky

editovat
  1. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu Ukrajinské sovětské socialistické republiky ze dne 24. února 1967 byl rozsudek z 14. června 1931 zrušen a Jiří Bezděk byl plně rehabilitován.

Reference

editovat
  1. a b c d e f Jiří Bezděk. Gulag.online [online]. [cit. 2024-11-12]. Dostupné online. 
  2. HRADÍLEK, Adam; ČERNOUŠEK, Štěpán. Po stopách sovětských perzekucí Čechů a československých občanů na území Ukrajiny. Paměť a dějiny. Roč. 2015, čís. 04, s. 123. Dostupné online. 
  3. a b c d DVOŘÁK, Jan; HRADÍLEK, Adam. Když pochopíte, nebude váš osud tak bolestný:Učitel Bezděk v soukolí totalitních režimů. Paměť a dějiny. Roč. 2011, čís. 04. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • KISELEV-GROMOV, Nikolaj Ignat'jevič; překlad: VORONOVSKÁ-MELICHAROVÁ, Ludmila.Tábory smrti v SSSR (Praha. 1933). Dostupné online
  • MAREK, Pavel; FILIP, Zdeněk. Případ učitele Bezděka. Muzejní a vlastivědná práce. Roč. 31, 1993, č. 2, s. 114-115.