Jelizaveta Nikolská

ruská tanečnice, působící v českém Národním divadle (1904-1955)

Jelizaveta Nikolská, vlastním jménem de Boulkinová (24. října 1904, Vladivostok, Rusko16. srpna 1955, Caracas, Venezuela),[1] byla původem ruská tanečnicebaletka, primabalerína Národního divadla v Praze, choreografka a baletní pedagožka. Později získala i československé státní občanství [2].

Jelizaveta Nikolská
Rodné jménoЕлизавета Николаевна Булкина
Narození24. října 1904
Vladivostok
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí16. srpna 1955 (ve věku 50 let)
Caracas
VenezuelaVenezuela Venezuela
Povolánítanečnice, modelka, choreografka, učitelka, baletka, baletní mistr a pedagožka
Manžel(ka)Felix Achille de la Cámara (1922–1930)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodila se v rodině carského generála a šlechtice, který po revoluci emigroval. Absolvovala gymnázium v Oděse a později navštěvovala konzervatoř. Zde se začala věnovat tanci. V roce 1919 se stala elévkou v baletním souboru divadla v Oděse, později se zde stala i sólovou tanečnicí. K jejím učitelům tance v Oděse patřila L. Tittoriová, R. Remislavský a B. Romanov. Tanec studovala rovněž v Paříži.

Od roku 1921 působila v Polsku. V roce 1922 poprvé hostovala v pražském Národním divadle, v roce 1923 zde získala stálé hostování jako sólová tanečnice.

Od roku 1922 vedla vlastní baletní školu. Později vedla i baletní školu Národního divadla v Praze. K jejím žačkám patřily např. Nina Jirsíková [3], Naděžda Sobotková [4] a Eva Vrchlická ml., jejím žákem byl také Saša Machov.[5] V roce 1937 vytvořila taneční skupinu Soubor Jelizavety Nikolské, se kterým vystupovala doma i v zahraničí. Později nazývala skupinu jako Prager Ballet der Jelizaveta Nikolska a v letech 1942/1943/1944 hostovala v zahraničí "v rámci kulturně umělecké výměny mezi Říší, Protektorátem a Itálií" [6]

V roce 1925 odešla z Národního divadla po roztržce se svým uměleckým partnerem a baletním mistrem Remislavem Remislavským (18971973), který byl v Národním divadle tanečním sólistou a choreografem. V letech 19301932 byla baletní mistryní v Královské opeře v Káhiře v Egyptě. V roce 1932 se vrátila do Prahy a v období 19341941 byla angažována jako primabalerína v pražském Národním divadle. V letech 19371945 zde byla baletní mistryní a v letech 19401945 byla uměleckou šéfkou baletu Národního divadla v Praze.[7]

Hostovala rovněž v Divadle na Vinohradech, v divadle Varieté, v divadlech v Brně, Plzni a Bratislavě. V období své aktivní umělecké činnosti realizovala několik turné po Evropě (Paříž 1927, Berlín 1936, Bělehrad 1937) a po USA (1933).

Z důvodu svého proněmeckého postoje a kolaborace za války[1] a z obav z NKVD za útěk z Ruska[8] v květnu roku 1945 uprchla do USA. V roce 1946 byla v Československu v rámci očisty v českém filmu natrvalo vyloučena z práce ve filmu spolu s dalšími několika desítkami osob (mj. Čeněk Šlégl, Vladimír Majer, aj.).[9][10]

Jejím manželem byl Felix Achille de la Cámara (původně Felix Cammra), zakládající člen Ligy proti bolševismu a Národní obce fašistické.[11] Za něj byla provdána letech 1922–1930. Felix Cámara měl být podle vlastního tvrzení šlechtického rodu a Nikolská později uvádí své jméno jako hraběnka de la Cámare del Campo [12] nebo Jelizaveta Nikolská Cámara.[13]

Byla to krásná žena. Vypadala jako socha z porcelánu. Měla zelené oči, rovný, ušlechtilý nos. Jako tanečnice byla vynikající, jako člověk byla zlá a sobecká.
— Nina Jirsíková[14]

Výběr z díla

editovat

Choreografie

editovat

Divadlo

editovat

Reference

editovat
  1. a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 337
  2. Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 202
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 458
  5. Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 285
  6. Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210, 212
  7. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 338
  8. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 46, 468, ISBN 9788020015020
  9. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 71, ISBN 9788020015020
  10. Výsledky očisty ve filmovém oboru, In: KINO, čís. 5, roč. I., 8. února 1946, str. 79
  11. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 48–9, ISBN 8086182517
  12. Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 198
  13. Pestrý týden, 21.1.1928, s.2
  14. Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 157, ISBN 9788020026361

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat