Jednoduchý opar

jednoduchý opar
	cytopathy
Minimální inkubační doba	4 d
Maximální inkubační doba	12 d
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jednoduchý opar (lat. Herpes simplex) je virové onemocnění způsobené skupinou herpes simplex virus postihující přirozeně pouze člověka. Přenáší se úzkým kontaktem nebo kapénkami.^[1] Nejčastější používané dělení je dle lokality výskytu na orální herpes a genitální herpes.

Orální herpes postihuje rty a obličej. Na rtech se projevuje ve formě drobných puchýřků. Častým projevem je také bolest v krku.

Genitální herpes se řadí mezi pohlavně přenosná onemocnění a u většiny (až 75 % postižených) je bez jakýchkoliv projevů.^[2] Nemocní však mohou onemocnění dále přenášet. Mezi projevy se řadí puchýřky a drobné vředy. Obě formy se zpravidla hojí do dvou až čtyř týdnů. Před výskytem onemocnění může docházet k svědění a bolesti.^[3]

Původce oparu, virus Herpes simplex má střídavě období aktivní infekce a období klidu, při kterém zůstává v axonech nervů v blízkostí prvního výskytu. Při vhodných podmínkách, kdy dochází ke snížení imunity, se virus může znovu projevit.^[1] První výskyt onemocnění bývá zpravidla nejzávažnější a s postupem času se projevy snižují. ^[3]

Herpes simplex má dva podtypy – HSV-1 a HSV-2, které se liší sérologicky (mají jiné antigeny), ale jsou si velmi geneticky podobné a mají nerozlišitelné projevy.^[4] HSV-1 častěji postihuje obličej a ústa, zatímco HSV-2 se častěji projevuje jako genitální opar. Ovšem toto dělení není pravidlem a HSV-1 i HSV-2 se mohou vyskytovat v obou lokalitách. Infekcí HSV-1 jsou ohroženi obzvláště lidé, kteří praktikují orální sex a s tímto onemocněním se dosud nesetkali.^[5]

Genitální opar se může přenášet i na novorozence během porodu. Tento stav se označuje jako neonatální (novorozenecký) herpes. ^[4]

Opar je většinou diagnostikován na základě klinických projevů. Diagnostika může být potvrzena detekcí virové DNA z tekutiny puchýřků. ^[1]

Léčba je zpravidla zaměřena na jednotlivé příznaky.^[6]

Genitální opar není možné zcela vyléčit a ke snížení rizika přenosu je nutné používat antivirotika. Proti tomuto onemocnění není dostupné očkování. ^[1]

Stadia oparu

Existuje 5 postupných stadií oparu:

1. den – fáze brnění, pocit pnutí.
2.–3. den – fáze vřídku, opar se dere na povrch jako shluk malých vřídků. Vřídky mají nažloutlou barvu a obsahují hnis.
4. den – vřídky prasknou, vyteče z nich tekutina. Tato fáze může být velmi bolestivá.
5.–8. den – vytvoří se strup, který však často praská. To může být způsobeno přílišným otevíráním úst. Strup poté svědí, pálí, může z něj vytékat i krev.
8.–12. den – opar se postupně ztrácí, může však po něm zůstat zarudlé místo nebo jizva.

Diagnostika infekce

V současné době existují pouze dvě diagnostické soupravy, ELISA-VIDITEST a IF-VIDITEST anti-HSV 1+2. Jsou určeny k diagnostice chorob vyvolaných nebo spojených s HSV1 nebo HSV2, např. genitálního a labiálního herpesu, herpetické gingivostomatitidy, herpetické keratokonjunktivitidy včetně infekcí provázených neurologickými komplikacemi (encefalitida, meningitida, zánětlivé neuropatie a polyneuropatie). Soupravu lze též využít k diferenciální diagnostice neuroinfekcí, očních infekcí a kožních exantémových onemocnění. Nerozlišuje typ HSV1 a HSV2.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herpes simplex na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d BEDNÁŘ, Marek; FRAŇKOVÁ, Věra. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vyd. Praha: Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6. S. 402, 403.
↑ GOERING, Richard; DOCKRELL, Hazel. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vyd. Praha: Triton, 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.
↑ ^a ^b Genital Herpes - CDC Fact Sheet. Centers for Disease Control and Prevention [online]. 2014-12-31 [cit. 2020-4-22]. Dostupné online.
↑ ^a ^b KUMAR, Vinay; ABBAS, Abul. Robbins and Cotran Pathologic Basis of Disease. 8. vyd. China: Saunders Elsevier, 2010. 1450 s. S. 352, 353.
↑ LAFFERTY, William E. The changing epidemiology of HSV-1 and HSV-2 and implications for serological testing. S. 51–55. Herpes: the journal of the IHMF [online]. 2002-06-01 [cit. 2020-04-22]. Roč. 9, č. 2, s. 51–55. Dostupné online.
↑ BALASUBRAMANIAM, Remesh; KUPERSTEIN, Arthur S; STOOPLER, Eric T. Update on oral herpes virus infections. Dental Clinics of North America. April 2014, roč. 58, čís. 2, s. 265–280. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu jednoduchý opar na Wikimedia Commons

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

[:0-1] BEDNÁŘ, Marek; FRAŇKOVÁ, Věra. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vyd. Praha: Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6. S. 402, 403.

[2] GOERING, Richard; DOCKRELL, Hazel. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vyd. Praha: Triton, 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.

[:1-3] Genital Herpes - CDC Fact Sheet. Centers for Disease Control and Prevention [online]. 2014-12-31 [cit. 2020-4-22]. Dostupné online.

[:2-4] KUMAR, Vinay; ABBAS, Abul. Robbins and Cotran Pathologic Basis of Disease. 8. vyd. China: Saunders Elsevier, 2010. 1450 s. S. 352, 353.

[5] LAFFERTY, William E. The changing epidemiology of HSV-1 and HSV-2 and implications for serological testing. S. 51–55. Herpes: the journal of the IHMF [online]. 2002-06-01 [cit. 2020-04-22]. Roč. 9, č. 2, s. 51–55. Dostupné online.

[6] BALASUBRAMANIAM, Remesh; KUPERSTEIN, Arthur S; STOOPLER, Eric T. Update on oral herpes virus infections. Dental Clinics of North America. April 2014, roč. 58, čís. 2, s. 265–280. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]