Jean Giono

Jean Giono
Jean Giono
Rodné jméno	Jean Fernand Giono
Narození	30. března 1895; Manosque
Úmrtí	9. října 1970 (ve věku 75 let); Manosque
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	starý hřbitov v Manosque
Povolání	spisovatel, scenárista, romanopisec, básník, překladatel, filmový režisér a dramatik
Témata	literatura
Významná díla	Colline; Regain; Un roi sans divertissement; Husar na střeše
Ocenění	Řád čestné legie; Literární cena knížete Pierra Monackého
Manžel(ka)	Élise Gionová
Děti	Aline Gionová; Sylvie Durbetová-Gionoová
Rodiče	Jean-Antoine Giono
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Giono [ʒɑ̃ ʒjɔnɔ] (30. března 1895 Manosque – 9. října 1970 Manosque) byl francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence, bylo ovlivněno panteismem a starými mýty.^[2] Pocházel z chudé rodiny piemontských přistěhovalců, středoškolská studia nedokončil a pracoval jako bankovní úředník, od roku 1930 byl spisovatelem na volné noze. Jean Giono je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů; přesto udržoval přátelství např. s André Gidem, André Bretonem či Albertem Camusem. Giono byl po vlastních zkušenostech z bojišť první světové války přesvědčeným pacifistou, který prohlásil: „Být Francouz není žádná výhra. Jediná výhra je být živ.“ Po druhé světové válce byl proto obviněn z podpory kolaborantského vichistického režimu, byl nakrátko uvězněn a měl do roku 1948 zákaz publikování.^[3]

Léta 1953 mu byla udělena Literární cena knížete monackého, v roce 1954 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. Roku 1961 byl předsedou poroty filmového festivalu v Cannes; dle vlastního scénáře natočil v roce 1960 film Crésus s Fernandelem v hlavní roli; v 1968 byl jedním ze scenáristů televizního seriálu Provinces.

V roce 1972 byla založena společnost L'Association des amis de Jean Giono, která vydává časopis Revue Giono a pečuje o spisovatelův dům Lou Paraïs v Manosque, zapsaný na seznamu Monument historique.^[4]

Od roku 1990 uděluje nadace Pierra Bergé cenu Grand Prix Jean Giono za francouzskou literaturu především v oblasti románu a vypravěčské umění v duchu J. Giona.

Dílo

Hlasy země (1930, česky 1991)
Hvězdný had (1933, česky 2013)
Člověk z hor (1934, česky 1934)
Kéž tonu v radosti (1936, česky 1936)
Silné duše (1949, česky 1994), zfilmoval Raoul Ruiz (2001)
Husar na střeše (1951, česky 1984) – odehrává se v Manosque za velké epidemie cholery v roce 1832. Jean-Paul Rappeneau knihu zfilmoval roku 1995; v hlavních rolích Juliette Binoche a Olivier Martinez.
Muž, který sázel stromy (1953, česky 1997) – fiktivní novela o síle ducha. Odehrává se před 1. světovou válkou a po ní. Na její motivy natočil kanadský režisér Frédéric Back v roce 1987 stejnojmenný animovaný film, jenž získal Oscara.
Král bez kratochvíle^[5] (1963, česky 2022) – experimentání román vzniklý roku 1946, spojující detektivní žánr s filozofickým traktátem a podmanivými popisy panenské přírody; poetické obrazy se zaměřují na drsnou horskou krajinu, jakož i na lidskou krutost.

Odkazy

Reference

↑ Daniel Justum: Le grand-père antérieur/intérieur de Jean Giono. leden 1980.
↑ Pavel Besta: Jean Giono o pastýřích a revoltě ovcí. E-Kultura, 17. 5. 2013
↑ Jovanka Šotolová: Jean Giono, jak o sobě píše v Denících… Zatvrzelý, ale naivní pacifista. iLiteratura, 30. 4. 2002
↑ DÉCOUVREZ “LE PARAÏS”, MAISON DE FAMILLE ET D’ÉCRIVAIN OÙ JEAN GIONO EST PARTOUT PRÉSENT. Stránky města Manosque. www.ville-manosque.fr [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-15.
↑ KOPÁČ, Radim. Inkoustová kratochvíle. Kultura. Lidové noviny. Praha: MAFRA, 3. leden 2024, roč. XXXVII, čís. 2, s. 7. Dostupné online. ISSN 0862-5921.

Související články

Seznam francouzských spisovatelů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Giono na Wikimedia Commons
Osoba Jean Giono ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean Giono
(francouzsky) Několik fotografií spisovatele

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[aa8cf36808c28eeddee0832992cdba33b0b1672f-1] Daniel Justum: Le grand-père antérieur/intérieur de Jean Giono. leden 1980.

[2] Pavel Besta: Jean Giono o pastýřích a revoltě ovcí. E-Kultura, 17. 5. 2013

[3] Jovanka Šotolová: Jean Giono, jak o sobě píše v Denících… Zatvrzelý, ale naivní pacifista. iLiteratura, 30. 4. 2002

[4] DÉCOUVREZ “LE PARAÏS”, MAISON DE FAMILLE ET D’ÉCRIVAIN OÙ JEAN GIONO EST PARTOUT PRÉSENT. Stránky města Manosque. www.ville-manosque.fr [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-15.

[ln-5] KOPÁČ, Radim. Inkoustová kratochvíle. Kultura. Lidové noviny. Praha: MAFRA, 3. leden 2024, roč. XXXVII, čís. 2, s. 7. Dostupné online. ISSN 0862-5921.

[2]

[3]

[1]

[4]

[5]