Jean Castex

francouzský politik

Jean Castex (* 25. června 1965 Vic Fezensac, Francie) je francouzský politik a státní úředník. Byl členem Unie pro lidové hnutí (UMP) a později Les Républicains (LR), od roku 2008 do roku 2020 byl starostou obce Prades v Pyrénées-Orientales, v letech 2011–2012 zástupcem generálního tajemníka prezidentské kanceláře, od roku 2010 do roku 2015 regionálním rádcem pro region Languedoc-Roussillon a od roku 2015 je radním departementu Pyrénées-Orientales. V roce 2020 byl zodpovědný za koordinaci postupného uvolňování karantény v souvislosti s pandemií covidu-19 ve Francii. Mezi roky 2020 a 2022 byl francouzským premiérem.

Jean Castex
172. premiér Francie
Ve funkci:
3. července 2020 – 16. května 2022
PrezidentEmmanuel Macron
PředchůdceÉdouard Philippe
NástupkyněÉlisabeth Borneová
Stranická příslušnost
ČlenstvíUnie pro lidové hnutí (do 2015)
Les Républicains (2015–2020)
Renaissance (od 2020)

Narození25. června 1965 (59 let)
Vic-Fezensac
ChoťSandra Ribelaygue
Alma materPařížský institut politických věd (do 1986)
École Nationale d'Administration (1989–1991)
Toulouská univerzita Jeana Jaurése
Profesestátník a politik
Oceněnívelkokříž Národního řádu za zásluhy (2021)
komandér Řádu čestné legie (2022)
PodpisJean Castex, podpis
CommonsJean Castex
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodinný a soukromý život

editovat

Jean Castex je vnuk Marca Castexe, bývalého senátora departementu Gers a starosty Vic-Fezensacu, kde se narodil.[1] Jeho otec Claude Castex je učitel.[2] Od svých pěti let navštěvoval ze zdravotních důvodů kvůli astmatickým problémům hory v Pyrénées-Orientales a poté se sem pravidelně vracel. Zde se také setkal se svou budoucí manželkou.[3] Je ženatý s Sandrou Ribelaygueovou a otcem čtyř dcer.[4] Mluví také katalánsky.

Vzdělání a pracovní zkušenosti

editovat

Po maturitě v roce 1982 pokračoval ve studiích na univerzitě v Toulouse, kde získal bakalářský titul z historie.[3] Následně v roce 1986 vystudoval pařížský Institut d'études politiques de Paris a v roce 1987 získal magisterský titul v oboru veřejného práva.[5] V roce 1989 byl přijat na École nationale d'administration (ENA). Po odchodu z ENA v roce 1991 nastoupil do Účetního dvora jako auditor, pak působil jako poradce pro referendum v roce 1994 a hlavní poradce v roce 2008. V roce 1996 byl jmenován ředitelem zdravotnictví a sociálních věcí v departementu Var,[2] poté v letech 1999–2001 zastával post generálního tajemníka prefektury ve Vaucluse a následně byl v letech 2001–2005 předsedou Regionální komory účtů Alsaska.

Politické působení

editovat

Od roku 2005 do roku 2006 byl ředitelem hospitalizace a organizace péče na ministerstvu solidarity a sociální soudržnosti, kde se podílel na zavádění koncepce cílů v nemocnici a úsporách nákladů. Od roku 2006 do roku 2007 byl ředitelem kabinetu pro Xaviera Bertranda na ministerstvu zdravotnictví, poté na ministerstvu práce od roku 2007 do roku 2008.[6] V březnu 2008 byl zvolen starostou Prades za stranu UMP, v březnu 2010 se pak stal regionálním rádcem (obdoba českého hejtmana) v Languedoc-Roussillon poté, co vedl koalici UMP-NC v Pyrénées-Orientales; tuto funkci zastával do roku 2015.[6]

V listopadu 2010 nahradil Raymonda Soubieho jako poradce pro sociální věci v kanceláři prezidenta Nicolase Sarkozyho. Dne 28. února 2011 byl jmenován zástupcem generálního tajemníka Elysejského paláce; tuto funkci zastával do konce mandátu prezidenta Sarkozyho, tj. do 15. května 2012.[7][8][9]

Jako kandidát 3. volebního obvodu v Pyrénées-Orientales byl během parlamentních voleb v roce 2012[6] poražen kandidátkou PS Ségolène Neuville. Na podzimním kongresu strany UMP podpořil kandidaturu Françoise Fillona na předsednictví UMP.[6] V březnu 2015 byl zvolen oblastním radním v kantonu Katalánských Pyrenejí v tandemu s Hélène Josende.[10][11]

V září 2017 byl jmenován meziministerským delegátem pro letní olympijské hry 2024. Dne 24. ledna 2018 byl také jmenován meziministerským delegátem pro významné sportovní akce.[12] Od 20. dubna 2019 je prezidentem Národní sportovní agentury, vytvořené vyhláškou zveřejněnou ve stejný den.[13]

V komunálních volbách roku 2020 byl v prvním kole znovu zvolen a získal 76 % hlasů,[6] poté byl 23. května 2020 znovu jmenován obecním zastupitelem, a to 25 hlasy z 29.[14]

Dne 2. dubna 2020 byl pověřen premiérem Édouardem Philippem koordinovat práci vlády ohledně postupného uvolňování karantény ve Francii, vyhlášené kvůli pandemii covidu-19.[15][16] Dne 3. července 2020 byl po rezignaci druhé vlády Édouarda Philippa prezidentem Emmanuelem Macronem jmenován předsedou vlády.[17][18] Ve stejný den opustil stranu Les Républicains.[19][20] Na radnici v Prades byl dočasně nahrazen svým náměstkem Yvesem Delcorem.[21]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Castex na francouzské Wikipedii.

  1. SABATHIÉ, Pierre; GALIACY, Jean-Charles. Jean Castex, du Gers à l’Élysée [online]. Sud Ouest, 2010/11/24. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. a b FICEK, Isabelle; GODELUCK, Solveig. Remaniement : Jean Castex, le « M. Déconfinement », promu à Matignon [online]. Les Echos, 2020-07-03. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. a b GASQUEZ, Antoine. Mais qui est donc Jean Castex, maire de Prades, nommé Premier ministre... [online]. La Semaine du Roussillon, 2020-07-03 [cit. 2020-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-03. (francouzsky) 
  4. CV de M. le Maire [online]. Prades [cit. 2020-07-03]. Dostupné v archivu. (francouzsky) 
  5. Jean Castex [online]. Sciences Po Alumni. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. a b c d e Dostupné online. .
  7. Dostupné online. 
  8. Dostupné online. 
  9. Dostupné online. 
  10. Dostupné online. 
  11. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-07-03]. Dostupné v archivu. 
  12. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-06. 
  13. Arrêté du 20 avril 2019 portant approbation de la convention constitutive du groupement d'intérêt public dénommé « Agence nationale du sport »
  14. Dostupné online. 
  15. Dostupné online. 
  16. Dostupné online. 
  17. Dostupné online. 
  18. Dostupné online. 
  19. Dostupné online. 
  20. Dostupné online. 
  21. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat