Jean-Sifrein Maury

pařížský arcibiskup

Jean-Sifrein Maury (28. června 1746 ve Valréas10. května 1817 v Římě) byl francouzský římskokatolický kněz a spisovatel. Působil jako pařížský arcibiskup (18101814) a titulární biskup v italském Montefiascone (17941816). V roce 1794 byl jmenován kardinálem. V roce 1785 se stal členem Francouzské akademie, ze které byl dvakrát vyloučen.

Jean-Sifrein Maury
Narození26. června 1746
Valréas
Úmrtí10. května 1817 (ve věku 70 let)
Řím
Povolánípolitik, básník, spisovatel, katolický kněz a katolický biskup
PříbuzníJean-Sifrein Maury (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Sifrein Maury studoval v kněžském semináři Saint-Charles v Avignonu. Ve svých 20 letech odešel do Paříže, kde v roce 1766 publikoval své první dvě knihy. O rok později byl jmenován podjáhnem v Meaux V roce 1769 byl vysvěcen na kněze a roku 1775 se stal kanovníkem a oficiálem biskupa v Lombez. V roce 1781 byl jmenován farářem v Lihons v diecézi Noyon. Dne 27. ledna 1785 se stal členem Francouzské akademie.

V roce 1789 byl zvolen jako zástupce duchovenstva do generálních stavů. Hájil zájmy kněžích a šlechty proti třetímu stavu. Bojoval proti emancipaci židů, protestoval proti civilní ústavě kléru a bránil papežskou autoritu. Když bylo Ústavodárné shromáždění rozpuštěno, emigroval z Francie a pobýval v Koblenzi a poté v Římě. Působil jako vyslanec papežské kurie ve Frankfurtu nad Mohanem.

Papež Pius VI. jej dne 21. února 1794 jmenoval kardinálem s titulem kardinál-kněz u kostela Trinità dei Monti a titulárním biskupem v Montefiascone.

 
Jean-Sifrein Maury

Během Prvního císařství aktivně podporoval Napoleona I. V roce 1806 byl jmenován senátorem a stal se opět členem Francouzské akademie. V roce 1810 se stal pařížským arcibiskupem i proti vůli papeže Pia VII. Během Restaurace Bourbonů byl v roce 1814 kvůli svým vztahům s Napoleonem zbaven funkcí i členství v Akademii a proto opustil Francii a odejel do Říma, kde jej Pius VII. za jeho předchozí neposlušnost nechal na šest měsíců uvěznit v Andělském hradu.

Jean-Sifrein Maury byl autorem několika knih o francouzských panovnících a světcích.

  • Éloge du roi Stanislas le Bienfaisant, 1766
  • Éloge funèbre de Monseigneur le Dauphin, 1766
  • Éloge de Charles V, roi de France, 1767
  • Discours sur les avantages de la paix, 1767
  • Éloge de Fénelon, 1771
  • Panégyrique de Saint Louis, 1772
  • Panégyrique de Saint Augustin, 1775
  • Essai sur l'éloquence de la chaire, 1777
  • Panégyrique de Saint Vincent de Paul, 1785

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Sifrein Maury na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

editovat
12. arcibiskup pařížský
Předchůdce:
Jean Baptiste de Belloy
18101814
Jean-Sifrein Maury
Nástupce:
Alexandre-Angélique de Talleyrand-Périgord
titulární biskup v Montefiascone
Předchůdce:
Giuseppe Garampi
17941816
Jean-Sifrein Maury
Nástupce:
Bonaventura Gazola
8. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Jean-Jacques Lefranc de Pompignan
17841803
Jean-Sifrein Maury
Nástupce:
Michel Regnaud de Saint-Jean d'Angély
15. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Guy-Jean-Baptiste Target
18061815
Jean-Sifrein Maury
Nástupce:
François-Xavier-Marc-Antoine de Montesquiou-Fézensac