Ješa'jahu Foerder

(přesměrováno z Ješajahu Forder)

Ješa'jahu Foerder (hebrejsky: ישעיהו פורדר, žil 25. března 19019. června 1970) byl sionistický aktivista, izraelský politik a poslanec Knesetu za Progresivní stranu.

Ješa'jahu Foerder
ישעיהו פורדר
Stranická příslušnost
ČlenstvíProgresivní strana

Narození25. března 1901
Charlottenberg, Německo
Úmrtí9. června 1970 (69 let)
IzraelIzrael Izrael
Místo pohřbeníHřbitov Kirjat Ša'ul
Kneset1., 2. , 3.
Alma materFreiburská univerzita
Ruprecht-Karls-Universität
Albertus-Universität
Profesepolitik, advokát, manažer a chief executive officer
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

editovat

Narodil se ve městě Charlottenberg v tehdejší Německé říši. Studoval ekonomii a právo na Freiburské univerzitě, Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg a na Albertus-Universität v Königsbergu (dnes Kaliningrad). V roce 1916 získal doktorát z práva. V letech 19261932 působil jako právník v Berlíně. V roce 1933 přesídlil do dnešního Izraele. Zde byl jedním ze zakladatelů stavební společnosti Rassco. Předsedal také správní radě banky Leumi.[1]

Politická dráha

editovat

Byl členem předsednictva a politickým tajemníkem sionistické organizace v Německu. Zasedal v parlamentním shromáždění Asifat ha-nivcharim za stranu Nová alija. V prozatímní vládě Izraele měl na starosti dohled na potravinami. Byl jedním z předáků Progresivní strany.[1]

V izraelském parlamentu zasedl poprvé už po volbách v roce 1949, kdy kandidoval za Progresivní stranu. Byl členem parlamentního výboru pro ekonomické záležitosti. Mandát obhájil za Progresivní stranu ve volbách v roce 1951. Poslanecké křeslo ale získal až dodatečně, v září 1951, jako náhradník. Stal se členem finančního výboru. Znovu se v Knesetu objevil po volbách v roce 1955, kdy kandidoval opět za Progresivní stranu. Nadále byl členem finančního výboru. Na funkci poslance předčasně rezignoval v říjnu 1957. Jeho poslanecké křeslo pak zaujal Jochanan Kohen.[1]

Reference

editovat
  1. a b c Ješa'jahu Foerder [online]. Kneset [cit. 2011-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat