Jazyky Česka

V Česku je úředním jazykem čeština a používá ji většina obyvatel, ale na území Česka žije mnoho lidí, kteří používají i jiné jazyky.

Jazyky používané v Česku

Nářečí češtiny
1 – česká skupina (podskupiny: 1a – severovýchodočeská, 1b – středočeská, 1c – jihozápadočeská, 1d – českomoravská)
2 - středomoravská skupina
3 – východomoravská skupina
4 – slezská skupina (4a – slezskomoravská podskupina, 4b – slezskopolská podskupina)
5 – nářečně různorodé oblasti (bývalá německojazyčná území)

Čeština

Podrobnější informace naleznete v článku Čeština.

Čeština je úředním jazykem Česka a ovládá ji drtivá většina lidí v Česku žijících. Čeština v Česku má mnoho podob (spisovná čeština, obecná čeština) a samozřejmě také několik nářečí, která se tradičně dělí na česká a moravská. Jedná se o indoevropský jazyk, patří mezi slovanské jazyky, do podskupiny západoslovanských jazyků, spolu s lužickou srbštinou, polštinou a slovenštinou.

Nářečí češtiny

• Česká nářečí (severovýchodočeská nářečí, českomoravská nářečí, jihozápadočeské nářečí a středočeská nářečí) jsou nářečí na území Čech, nepoužívají se tolik jako nářečí z Moravy. Mají obecnou češtinu jako interdialekt. Známé je například chodské nářečí.
• Středomoravská nářečí se používají na střední Moravě (Hanácko) nebo na Vysočině (Horácko).
• Východomoravská nářečí se používají hlavně ve Zlínském kraji (Slovácko, Valašsko), mají blíže ke spisovné češtině a slovenštině.
• Lašská nářečí (slezská nářečí) se používají hlavně v Moravskoslezském kraji, mají blíže ke slezštině a polštině.

Moravština

Podrobnější informace naleznete v článku Moravština.

Moravština je označení češtiny používané na Moravě, tedy moravská nářečí (východomoravská nářečí, středomoravská nářečí, lašská nářečí). K příležitosti sčítání lidu v roce 2011 však vydal Český statistický úřad prohlášení, že bude moravský jazyk sčítán jako plnohodnotný údaj s vlastním číselným kódem odděleně od jazyka českého. Při tomto sčítání lidu v roce 2011 uvedlo moravštinu jako mateřský jazyk 108 469 respondentů. Z tohoto počtu byla moravština pro 62 908 osob jediným mateřským jazykem, zbylých 45 561 osob považovalo za svůj mateřský jazyk jak moravštinu, tak češtinu.

Jako moravština se někdy označuje snaha o vytvoření jednotného moravského jazyka.

Hranice lašského a těšínského nářečí

Po naszymu

Podrobnější informace naleznete v článku Těšínské nářečí.

Po naszymu (těšínské nářečí) je jazyk, který se někdy řadí mezi polštinu a někdy mezi češtinu (slezská nářečí), byl také ovlivněn němčinou a slovenštinou, je to tedy v podstatě smíšený jazyk. Používá se v české i polské části Těšínska.

Slovenština

Podrobnější informace naleznete v článku Slovenština.

Slovensky mluví převážně slovenská menšina v Česku (tvoří asi 1,89 % populace Česka). Vzhledem k tomu, že čeština a slovenština jsou navzájem srozumitelné jazyky, je slovenština de facto také úředním jazykem Česka – např. správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanoví: „V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§ 16, odstavec 1).

Dvojjazyčný název obce v Albrechticích (okres Karviná)

Východomoravská nářečí češtiny jsou bližší slovenštině, kopaničářské nářečí používané v Moravských Kopanicích je často považována za slovenštinu (nebo za přechod mezi češtinou a slovenštinou).

Polština

Podrobnější informace naleznete v článku Polština.

Polsky se tradičně mluví především v okresech Karviná a Frýdek-Místek, v některých oblastech jsou dokonce dvojjazyčné názvy obcí.

Slezština

Podrobnější informace naleznete v článku Slezština (lechický jazyk).

Slezština se někdy uvádí jako nářečí polštiny a používá se především v Polsku, ale některá nářečí polštiny v Česku jsou též nazývána slezštinou.

Mapa ukazující kde byly Sudety, oblast kde se mluvilo hlavně německy

Němčina

Podrobnější informace naleznete v článku Němčina.

Před druhou světovou válkou žilo na území Česka mnoho Němců, převážně na území Sudet. V první československé republice žilo asi 30 % Němců (dokonce více než Slováků). Po druhé světové válce byla většina Němců vysídlena, ale několik potomků nevysídlených Němců stále v Česku žije a mluví německy, především v oblasti Krušných hor, v Ústeckém kraji (hlavně okres Chomutov) a Karlovarském kraji (hlavně okres Sokolov).

Slezská němčina

Podrobnější informace naleznete v článku Slezská němčina.

Slezská němčina je nyní již téměř vymřelá varianta němčiny, kterou se mluvilo (a dodnes mluví) v části Slezska, která patřila Německu (v Česku například Hlučínsko, Broumovsko nebo Frýdlantsko).

Pražská němčina

Podrobnější informace naleznete v článku Pražská němčina.

Jednalo se o specifický dialekt němčiny používaný v Praze.

Dvojjazyčný nápis v češtině a vietnamštině ve vietnamské tržnici Sapa v Praze

Další jazyky menšin

Dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v § 16 (Jednací jazyk) mohou příslušníci tzv. tradičních menšin jednat ve svém jazyce. Mezi uznané jazyky tradičních menšin patří kromě již zmiňované slovenštiny, němčiny a polštiny ještě tyto:

• Běloruština
• Bulharština
• Český znakový jazyk
• Chorvatština
• Maďarština
• Romština
• Rusínština
• Ruština
• Řečtina
• Srbština
• Ukrajinština
• Vietnamština

Ukázka hlaholice, písma staroslověnštiny

Jazyky kterými se mluvilo v minulosti

V minulosti se na území Česka mluvilo mnoho dalšími jazyky, před příchodem Slovanů se tam mluvilo různými keltskými jazyky a germánskými jazyky národů Markomanů a Kvádů. Slované co přišli do Česka mluvili praslovansky. Za zmínku stojí též jazyky Židů (jidiš a lešon kenaan, neboli židovská čeština), česká romština, chorvatština, kterou hovořili Moravští Chorvati (většina z nich byla odsunuta, hovořili také burgenlandskou chorvatštinou), jazyk československý (jednotné označení češtiny a slovenštiny za první republiky) nebo staroslověnština, liturgický jazyk, používaný v období Velké Moravy.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jazyky Česka na Wikimedia Commons )

Portály: Česko | Jazyk