Jaroslav Stránský
Jaroslav Stránský (15. ledna 1884 Brno[1] – 13. srpna 1973 Londýn) byl český a československý prvorepublikový i poválečný politik, novinář a právník. Za druhé světové války i po roce 1948 působil v československém exilu.
_BAR.svg){kind=small}
Život
editovatMládí
editovatJeho otcem byl zakladatel Lidových novin Adolf Stránský. Absolvoval klasické gymnázium v Brně, poté studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1907 získal titul doktora práv. Po absolvování pražských práv a dalším studiu na berlínské univerzitě se věnoval nejen právní praxi, ale také novinářství a politické činnosti.[2]
Meziválečné období
editovatPo vzniku Československa spoluzakládal Československou národní demokracii a v letech 1918–1920 za ni zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 pak za národní demokraty získal poslanecké křeslo v Národního shromáždění ČSR. S její protihradní politikou později však nesouhlasil a v roce 1921 ze strany vystoupil a složil poslanecký mandát. Do parlamentu místo něj nastoupila jako náhradnice Josefa Rosolová.[3][4] Ve stejném roce se habilitoval v oboru trestního práva a řízení na brněnské právnické fakultě.[2]
V roce 1925 se podílel na vzniku Národní strany práce, která ale v parlamentních volbách v roce 1925 neuspěla a její členové později přešli do Československé strany národně socialistické. Za ni Stránský úspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1929 a opět v parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post zastával do prosince 1938, kdy na mandát rezignoval a místo něj nastoupil Bohuslav Luža.[5][6]
V meziválečné době od otce převzal vydavatelství Lidových novin. Vlastnil brněnskou tiskárnu Polygrafia a v roce 1928 převzal nakladatelství Fr. Borový. Udržoval rozsáhlé politické a kulturní styky a byl také činný jako vysokoškolský učitel, od roku 1934 jako mimořádný profesor na Masarykově univerzitě v Brně. Kvůli svému židovskému původu byl ale nucen právnickou fakultu roku 1939 opustit, vrátil se na ni (byť částečně jen formálně kvůli angažmá ve vládě) až po roce 1945.[2]
Druhá světová válka
editovatV roce 1938 byl zásadním odpůrcem mnichovské kapitulace a odešel do exilu ve Velké Británii. Zde byl členem exilové vlády v letech 1940–1945 a jako ministr spravedlnosti připravoval poválečné retribuční zákony. Stal se také populárním jako komentátor českého vysílání BBC.
Jako předseda národně socialistické strany v exilu se v březnu 1945 účastnil moskevských jednání, na nichž byly přijaty zásady budování poválečného „lidově demokratického“ státu.
Poválečné období
editovatV letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu zasedal formálně až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[7][8]
Zastával i vládní posty. V první vládě Zdeňka Fierlingera byl v roce 1945 ministrem spravedlnosti. V druhé vládě Zdeňka Fierlingera zastával v letech 1945–1946 post náměstka předsedy vlády (vicepremiéra).[9] V první vládě Klementa Gottwalda měl v letech 1946–1948 funkci ministra školství.[10] Byl členem předsednictva ČSNS a patřil k jejímu úzkému vedení.
Emigrace
editovatPo únorovém převratu v roce 1948 musel mj. z rozhodnutí akčního výboru opustit právnickou fakultu.[2] Odešel do zahraničí, kam odešel i jeho syn Jan Stránský (1913–1998), který se rovněž angažoval v politice, byl poslancem za národní socialisty a novinářem.[11]
Jaroslav Stránský působil v Radě svobodného Československa a jiných exilových organizacích. Spolupracoval s československým vysíláním BBC a rozhlasem Svobodná Evropa. Vydával historické a politické studie o nejnovějších dějinách Československa.[12]
Dílo
editovat- Hovory k domovu. 1. vyd. Praha: Fr. Borový, 1945. 502 s.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d RŮZNAROVÁ, Jana. Život a dílo prof. JUDr. Jaroslava Stránského. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0875-X. S. 3–4.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-05.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 290.
- ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Vývoj československé tělesné kultury od rok 1945, s. 229.
- ↑ Čtyři generace rodu Stránských [online]. zob.cz [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
- ↑ heslář biografický [online]. csds.cz [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
Literatura
editovat- KAPLAN, Karel. Útěky do emigrace. Historický obzor, 2000, 11 (5/6), s. 134-135. ISSN 1210-6097.
- KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
- RŮZNAROVÁ, Jana. Život a dílo prof. JUDr. Jaroslava Stránského. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0875-X.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Stránský na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Stránský
- Jaroslav Stránský Archivováno 19. 4. 2015 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Jaroslav Stránský na webu Bohuslava Brouka, přítele z exilu
- Časopis Přítomnost, který Jaroslav Stránský roku 1924 založil (od roku 1995 je vydavatelem jeho vnuk Martin Jan Stránský a časopis vychází pod názvem Nová Přítomnost)
