Jaroslav Novobilský
Jaroslav Novobilský (14. října 1903 Závišice – 7. května 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl český pedagog a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
| Jaroslav Novobilský | |
|---|---|
| Narození | 14. října 1903 Závišice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. května 1942 (ve věku 38 let) Koncentrační tábor Mauthausen  Německá říše |
| Příčina úmrtí | popraven zastřelením |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | gymnázium, učitelský ústav |
| Alma mater | Reálné gymnasium (do 1919) Československý státní koedukační ústav učitelský v Příboře (do 1923) |
| Povolání | řídící učitel |
| Choť | Helena Králová |
| Děti | Vlastimil Novobilský, Jaroslava Waňková |
| Rodiče | Ludvík Novobilský, Anna Šimíčková |
| Příbuzní | čtyři bratři a sestra |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatPřed nástupem nacismu
editovatJaroslav Novobilský se narodil 14. října 1903 v Závišicích v okrese Nový Jičín v chudé rodině Ludvíka a Anny Novobilských. Mezi lety 1909 a 1915 navštěvoval obecnou školu v Závišicích, následně studoval do roku 1919 na reálném gymnáziu v Příboře a posléze tamtéž na učitelském ústavu. Zde v červnu 1923 maturoval. Na jeden měsíc nastoupil v září téhož roku jako učitel na obecnou školu v Rybí, poté absolvoval prezenční vojenskou v Opavě. Po návratu v březnu 1925 postupně učil v obecných školách v Větřkovicích, Libhošti a Mniší. V roce 1927 po absolvování předepsané zkoušky nastoupil na nově zřízenou měšťanskou školu v Melči. V roce 1930 se oženil s Helenou Královou a poté jeden rok vyučoval na měšťanské škole v Opavě. Na žádost české menšiny se v září 1931 vrátil zpět do Melče, kde se stal řídícím učitelem. Jako představitel české školy fungující v provizorních podmínkách a v německém prostředí to neměl jednoduché, problémy měl např. s ubytováním. Díky jeho úsilí byla v Melči postavena nová školní budova, oficiální otevření proběhlo 7. června 1936 pod jménem Masarykova obecná a měšťanská škola. Škola byla trnem v oku místnímu německémuu obyvatelstvu, její stavbu z jejich popudu posuzoval i Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Jaroslav Novobilský se účastnil kulturního života i v okolí Melče, pořádal přednášky a ochotnická představení, podílel se na vzniku melčského hasičského sboru, byl činný v Matici opavské. Rád cestoval, navštívil několik zemí a ze svých cest čerpal materiál pro své přednášky. Korespondoval s cizinou, věnoval se esperantu, byl radioamatérem.
Po nástupu nacismu
editovatBěhem událostí okolo Mnichovské dohody opouštěl Jaroslav Novobilský Melč za dramatických okolností. Nejprve se rodina přesunula k jeho rodičům do Závišic, ale i ty se staly součástí odstoupeného území, a tak musela pokračovat dále do vnitrozemí. Jaroslav Novobilský poté dostal místo na měšťanské škole v Horních Moštěnicích, od 1. února 1939 nastoupil na post řídícího učitele v měšťanské škole v Pňovicích. Po německé okupaci zbytku republiky vstoupil do protinacistického odboje. Provozoval zpravodajskou činnost, pomáhal při ukrývání osob, spolupracoval s odbojovými skupinami včetně sovětských výsadků ze září 1941. Zatčen měl být 22. října 1941. Při příjezdu gestapa se nenacházel doma a měl informace o zatýkání svých kolegů. Z obav o osud rodiny neuprchl, vrátil se domů a o den později byl fyzicky zatčen, přímé doklady o odboji ale gestapo nenalezlo. Jaroslav Novobilský byl nejprve vězněn v Olomouci, poté v Brně na Kounicových kolejích, kde byl stanným soudem odsouzen k trestu smrti. Následně byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 7. května 1942 zastřelen.
Rodina
editovatOtec Jaroslava Novobilského Ludvík Novobilský se živil jako topič, později jako příležitostný dělník, matka Anna rozená Šimíčková pracovala jako dělnice. I přes nuzné poměry se snažili zajistit Jaroslavovi a jeho sourozencům vzdělání. Dne 30. září 1930 se oženil s Helenou Královou. Manželům se v roce 1931 narodila dcera Jaroslava, budoucí pracovnice Výzkumného ústavu anorganické chemie v Ústí nad Labem[1], a v roce 1935 syn Vlastimil, budoucí rektor Univerzity Jana Evangelisty Purkyně[2].
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- Vlastimil Novobilský - Jaroslav Novobilský, muž, který povýšil morální principy nad strach ze smrti (Kava-Pech, 2019, ISBN 978-80-87169-97-1)
